Spojená levice v Brně připomenula Den státnosti i Mnichovskou zradu

28.9.2023 09:56

Dnes se u příležitosti Dne státnosti, ale také jako připomínka Mnichovské zrady, v Brně uskutečnilo celoměstské shromáždění občanů. Vystoupili na něm představitelé levicových sil, jako předsedkyně KSČM Kateřina Konečná nebo předseda spolku Nespokojení Jiří Paroubek, jehož vystoupení přinášíme v plném znění.

Scházíme se ve státní svátek, který je spojen se jménem svatého Václava. Ale mluvit nechci o této poněkud rozporuplné postavě českých dějin, ale o Edvardu Benešovi, druhém prezidentu Československé republiky a také o ostudné Mnichovské dohodě.

Edvard Beneš byl nesporně jedním z architektů vzniku čs. státu. Jak to řekl prezident Masaryk: „Bez Beneše bychom republiku neměli“. Byl to muž s nebývalou intelektuální a organizační silou. Člověk, který rozuměl siločarám světové politiky, který názorově plně souzněl s prvním československým prezidentem.

Coby ministr zahraničí Československa, od jeho vzniku až do své volby prezidentem v roce 1935, byl odpovědný  za zapojení republiky do tehdy existujícího mezinárodního bezpečnostního systému. Smlouva s Francií a také se Sovětským svazem měla republiku ochránit před případným útokem ze strany Německa. Od roku 1933, tedy od nástupu Hitlera k moci, bylo zcela jasné, že Německo chce úplnou revizi Versaillsko – Saint-germainského uspořádání Evropy. A jednou z hlavních překážek této revize ve střední Evropě bylo Československo a jeho demokratický politický systém a silná armáda. A v prvních řadách obhájců demokratického systému stál Edvard Beneš, jako ministr zahraničí vlády a místopředseda jedné z významných koaličních stran,  národních socialistů. A později jako prezident, zvolený velkou většinou poslanců. A to jak poslanců vládní koalice, tak např. i opozičních komunistických poslanců.

Mnichovská dohoda rozbila demokratické Československo na kusy. Do půl roku po ní vstoupily do Prahy německé jednotky a začaly u nás řádit teroristické orgány nacistické moci. Slovensko se stalo klerofašistickou diktaturou. A Edvard Beneš v zahraničí začal organizovat druhý odboj, který chtěl odčinit a negovat Mnichovskou dohodu. A vše, co z ní vyplynulo.

Mnichovská dohoda byla ostudou našeho přímého spojence, Francie, a jejího spojence Velké Británie. Tyto země obětovaly Československo svým egoistickým politickým zájmům. A tím oslabili sami sebe. Vždyť např. ve vítězném tažení německých armád ve Francii v roce 1940, bylo použito 400 skvělých československých tanků. Ty se podílely na rozhodující vojenské operaci této války, úderu přes Ardeny přímo do srdce Francie.

Edvard Beneš byl při organizaci odboje neúnavný. A věděl, že svět po válce se zásadně změní. A že se změní také postoje čs. občanů. Věděl, že se republika posune doleva. Chtěl znovuobnovit ve střední Evropě stát, který by byl fungujícím mostem mezi Západem a Východem, aniž by to narušilo jeho prozápadní orientaci. Prostě mohli jsme být druhým Finskem anebo dnešním Rakouskem. To se nestalo. Pro zajímavost v loňském průzkumu veřejného mínění Česko 2022, zpracovaném společností STEM se k prozápadní orientaci republiky přihlásilo 33% občanů. A k republice, která by byla mostem mezi Východem a Západem (dlužno dodat neutrálním mostem) se přihlásilo 30% občanů. Tedy v zásadě vyrovnané skóre. Já si myslím, že jedno nevylučuje druhé.

V každém případ Mnichovská smlouva byla hanebná a Česko se nikdy nesmí dostat do lokajského podřízení cizí moci. Musí zachovat svou suverenitu a ochraňovat své národní zájmy. Právě tak, jak to činil po celý svůj život Edvard Beneš.

 vasevec.cz

Foto: Z návštěvy prezidenta Beneše v Brně 12. května 1945