Snaha německého státu umenšit územní rozsah českého státu je staletá
Snaha německého státu umenšit územní rozsah českého státu je staletá
Postupně jsme přišli o Horní a Dolní Lužici, Kladsko, Slezsko a zahraniční léna Karla IV. Přitom Češi nikdy nevnášeli do středoevropské politiky agresivní nároky na návrat ztracených území, jak to po celou dobu trvale činilo Německo. Proto můžeme připomenout, že se rozsah mojmírovského státu v 9. století odhaduje na 320 000 km2, říše Boleslava I. na 280 000 km2 (včetně Krakovska, části Slovenska a západní Haliče). Také stát Břetislava I. měl více jak 200 000 km2, říše Přemysla Otakara II., ovládajícího také alpské země, měřila více než 165 000 km2. V následujících letech územní rozsah vlády Jana Lucemburského představoval 260 000 km2 a ještě větší bylo panství Karla IV., který v letech 1373-1415 ovládal také Braniborsko s městem Berlínem.
Pro porovnání: Československo po svém vzniku v roce 1918 měřilo 140 000 km2. Dnešní Česká republika má jen 74 379 km2 a nejmenší dosud v české historii byl Protektorát Čechy a Morava v letech 1939-1945, který měřil pouhých 48 901 km2.
A pokud bude naše pravícová proněmecká vláda nadále ustupovat sudetoněmeckým požadavkům, můžeme se tohoto stavu dočkat znovu.
Sudetoněmecké organizace stále ještě žádají právo na hraniční kraje současně s tím i právo na jejich odtržení od historických českých zemí. I v tom se projevuje pokračování německé expanzivní dobyvatelské politiky vinoucí se jako červená nit naší česko-německou historickou minulostí. Jen se to nyní zakrývá frázemi o právu na vlast a o právu národů na sebeurčení.
Ačkoliv pravicově orientovaní proněmečtí politici prohlašují, že protičeské akce německého státu patří do uzavřeného středověku a dnes nám nic podobného nehrozí, nemluví pravdu. Již nejeden historik v Evropě prokázal, že v našem století nejen pokračují, ale někdy se i naplňují základní politické, vojenské a ekonomické tendence německého státu, mající své kořeny v minulosti.
Germánská negativa…, autor prof. PhDr. Jiří Frajdl
