Jdi na obsah Jdi na menu
 


Snad k něčemu dobré

5. 4. 2020

Snad k něčemu dobré

  

   V dobách velkých pohrom se někteří utěšují tím, že prožité neštěstí snad přiměje lidi, aby prohlédli, zbavili se svých stereotypů a začali se chovat rozumněji. Současné dění k tomu také nabízí příležitost.

   Možná si ani neuvědomujeme, jak velkou část planety jsme stihli očernit a odepsat zejména během posledních dvaceti let. Na problémy a konflikty, za které vinu nikdy nenesla jen jedna strana, se vždy reagovalo velice prostinkým způsobem. Pro jednoho ze zúčastněných se nenašlo ani slovo na obhajobu. Cokoliv udělal, bylo v lepším případě zesměšněno, v případě horším kriminalizováno. Byl prohlášen za zosobnění „zla“, povinností těch „dobrých“ bylo ho potrestat.

   V konfliktu na Balkánu koncem minulého století byly krví ušpiněny všechny zúčastněné strany. Proklínat se však smělo jen Srbsko, ti ostatní se postupně stávají našimi bratry ve zbrani a členy Evropské unie.

   Potom přišel na řadu Irák. Zlo se přemístilo právě tam a my jsme je museli vyrvat i s kořenem. Na takto vyčištěné půdě sice rozkvetl Islámský stát, nikdo však za to neponese nikdy zodpovědnost. Přesně totéž se postupně přihodilo Libyi a vzápětí Sýrii. Už dlouho nebylo k vidění tolik mrtvých v zájmu bezpečnějšího světa.

   Na scénu nastoupilo zlo v severokorejském vydání a když z toho nic nebylo, soustředila se pozornost spravedlivých na Venezuelu. Česká republika se přitom ztrapnila uznáním prezidentské figurky, kterou mezitím nechali sponzoři padnout. Štafeta zla se totiž přesunula k Iránu.

   Liberální vymítači ďábla zároveň pečlivě studují dění v Maďarsku a Polsku. Jsou tím zaujati natolik, že dočista přehlédli, jak se v Evropě postupuje proti Kataláncům a jak je na tom zdravotně vězeň svědomí v Londýně.

   Hříchy spojenců a potenciálních spojenců se velkoryse a trpělivě přehlížejí, zato Moskvě přitíží i pomoc Itálii a na Čínu lze plivat v jistých kruzích zcela hygienicky díky tomu, že nám dodala roušky.

   Měřeno rozlohou i počtem obyvatel, stihli jsme tímto způsobem postupně odepsat už většinu planety. Třeba nad tím v karanténě začneme aspoň trochu uvažovat. Jinak hrozí, že za chvíli nebude už nikdo, koho jsme ještě nezatratili a neprokleli.

 

Prof. J. Keller

Přišlo e-poštou

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář