Slovenský národ je čiastka i řečove i kultúrno-hlstorlcky jednotného česko- slovenského národa
III.
Osvobození našich národů a konstituováni demokratické Československé republiky bylo smyslem, obsahem a cílem státně politické činnosti T. G. Masaryka, Edvarda Beneše a Milana Rastislava Štefánika. Jim bezezbytku náleží zásluha, že svoboda potlačovaných a ovládaných neněmeckých národů habsburské monarchie byla součástí podmínek kapitulace centrálních mocnosti a Wilsonova programu poválečné image Evropy. Vedle jedinečné činnosti politické, diplomatické, publicistické a osobni angažovanosti bylo navíc třeba dokázat spojencům Dohody vůli potlačovaných národů po svobodě. kterou prokázali tím, byly schopny a ochotny přinést I nejvyšší oběti na poli válečném. Zborov, Bachmač, Sibiřská anabáze. Verdun. Vouziers, Terron na frontě francouzské, Dos AIto a Piava na frontě Italské, dále i na frontě srbské ohromily svět a co hlavního, přesvědčily ho o plné oprávněnosti, nutnosti a spravedlnosti, aby postuláty porobených národů byly včleněny mezi podmínky mírových jednáni 1918. Ale byly to I skutečnosti vnitropolitické, československé. Nejprve česká a slovenská emigrace na půdě USA se 14.XI. 1915 vyslovila za jednotný stát československý. Stalo se tak v době, kdy v USA stále ještě měli převahu zastánci neutrality. Postupně docházelo k přijeti našich národněosvobozeneckých postulátů státy Dohody v r. 1918: 29. června 1918 francouzská vláda jako první uznala právo na naši samostatnost. 1. července následovala Velká Britanie a 22. srpna 1918 USA. 9 srpna francouzské vláda deklarovala československý národ za spojenecký, tři legionářské armády za členy aliance vedoucí pravidelnou válku proti Rakousko-Uhersku a Německému císařství. 3. září učinila totéž vláda USA. Význam těchto aktů spočíval v tom, že se tak doplňovalo 14 podmínek Wilsonova mírového programu z 8. ledna 1918, v nichž se do té doby hovořilo pouze o poskytnuti porobeným národům "nejsvobodnější příležitost autonomního vývoje". (T. G. Masaryk, Světová revoluce, Spisy TGM II, Čin Praha 1938. s.255 a 300n.)
V Praze byla 28.10. 1918 deklarována Československé republika. Na Slovensku po jistých peripetiích došlo k tomu 30. října, a to nezávisle na Praze a na základě Martinské deklarace. V Deklaraci se uvádí: „...Zástupcovia všetkých slovenských politických strán shromážděni dňa 30. októbra v Turčianskom Sv. Martine a organizovani v Národnů radu sIovenskej vetvy jednotného česko-slovenského národa, trvajú na zásadě samourčovacieho práva národov prijatej celým svetom. Národná Rada vyhlašuje, že v meně česko-sIovenského národa, bývajuceho v hraniciach Uhorska je jedine ona oprávněna hovorit' a konat'." A dále pokračuje „…Národná rada česko-slovenského národa v Uhersku obydIenému osvědčuje:
1) Slovenský národ je čiastka i řečove i kultúrno-hlstorlcky jednotného česko- slovenského národa. Na všetkých kulturních bojoch, které viedol český národ a které ho urobiIy známým na ceIom světe, mala účast' i slovenská větev.
2) Pre tento česko-slovenský národ žiadáme I my neobmedzené samourčovacie právo na základe úpInej neodvislosti. Na základe tejto zásady prejavujeme svoj súhIas s tým novoutvoreným právným poIožením, ktoré dňa 18. októbra 1918 uznal rakúsko-uhorský rninister zahraničia...
Jsme přesvědčeni, že náš snaživý a nadaný slovenský národ, který vzdor nesIýchanému útlaku dospěl na takový stupeň národní kultury, nebude vytlačený z požehnání pokoje a ze spolku národů, ale i jemu bude popřáno. aby se podle svého rázu mohl vyvíjet a podle svých sil přispěl ku všeobecnému pokroku lidstva.
„V Turčianskom Sv. Martine 30. októbra 1918.
KaroI Medvedecký, v.r., tajemník SNR, Matúš Dula. v.r., předseda SNR.
(Deklarácia slovenského národa. vydal Ružomberský výbor SNR 3.XI. 1918)
17. listopad 1939 v Brně.
Co mu předcházelo a následovalo
Prof. PhDr. František Hejl, CSc., výňatek z díla
