České národní listy

Škody na zdraví obyvatelstva Velké Prahy IV

MUDr. Jaroslav Říha

Nedostatek insulinu přivodil jeho racionalisaci. Příděly, které byly stanoveny diabetickými poradnami, nemohly býti dodržovány a tak bylo nařízeno pracovním společenstvím léčitelských povolání (AGH) redukování dávek na polovinu až třetinu, což zavinilo zvýšenou úmrtnost diabetiků. Ani dětským diabetickým poradnám nebyl dodán potřebný počet jednotek; tak zvaným nearijcům byl příděl insulinu zakázán vůbec a v poslední době byly konány přípravy k vydání nařízení, kterým se odnímá insulin diabetikům starším 50 let. Ti ovšem už neměli pro německé společenství žádné ceny. Čeští lékaři podáváním návrhů, za které často byli trestáni tisícovými pokutami, a revidující orgány všech kategorií přivíráním očí i falšováním statistik, pomáhali, kde mohli aspoň v případech nejkrutějších křivd.

Závěrem tohoto pojednání budiž uvedena zpráva našeho oddělení pro péči o duševně choré, kterou podává její vedoucí dr. Prokop:

1.  České obyvatelstvo Prahy bylo velmi vážně poškozeno tím, že byly uzavřeny téměř všechny ústavy pro duševně choré v Čechách, takže jediný zbývající ústav, ústav bohnický, byl nesmírně přeplněn nemocnými z celých Čech a nemohl přijímat do ošetřování ani nemocné, kteří léčení v odborném ústavu nutně potřebovali, a nemocní dosud nevyléčení byli z ústavu předčasně propouštěni. Kromě toho byla možnost umístění v bohnickém ústavě značně snížena tím, ze celá řada pavilonů byla zabrána pro účely jiné, než je ošetřování duševně nemocných.

2.  V srpnu 1942 byla zavřena psychiatrická klinika Karlovy university a její místnosti byly zabrány německou universitou. Tím odpadla úplně možnost klinického léčení a ošetřování duševně nemocných českými lékaři. Dále byla zcela zmařena výchova odborného českého dorostu lékařského.

3.  Na německou kliniku byli čeští nemocní přijímáni ve stále se menšící míře, poněvadž přednosta této kliniky, prof. Albrecht, prováděl soustavně přeměnu kliniky na vojenský lazaret, a kdyby nebyla v květnu 1945 válka skončila, byl by jistě postupně odstranil z kliniky všechny civilní nemocné, zvláště české. Ostatně prostředí na německé klinice bylo pro české nemocné velmi nepříznivé následkem protičeského smýšlení prof. Albrechta.

4.  Německou okupací byla podlomena péče o duševně nemocné nejen po stránce kvantitativní, ale i kvalitativní, neboť nebylo potřebných léků. Zvláště insulinová therapie, jež je při schizofrenii nejúčinnější léčbou, byla zcela znemožněna a dokonce výslovně zakázána.

5.  Mnoho českých lékařů-psychiatrů z Prahy bylo Němci odstraněno; z nich někteří, skutečně vynikající, se již nikdy nevrátí. Jsou mezi nimi i vědečtí pracovníci světového jména.

6.  Čeští odborní lékaři a celá česká veřejnost jsou poškozeni tím, že za německé okupace byl zastaven všechen styk s cizinou a tím bylo znemožněno využít pro české obyvatelstvo pokroku v odborném lékařství, který zatím cizina učinila.

7.  O zhoubném vlivu německé persekuce a válečných útrap na duševní zdraví českého obyvatelstva není se zajisté třeba šířiti. Ostatně tyto zhoubné vlivy budou popsány ve vědecké práci, kterou chystá psychiatrická klinika Karlovy university.

Konečně pro názor jak nelékařský a pokroucený byl názor německých vedoucích lékařů na způsob, jak se má postupovati při vyšetřování pracovní schopnosti, buď za mnohé uvedeno jen toto:

Praha měla jako sociální opatření tak zvanou kolonu méně schopných, kterých používala k lehčím pomocným pracím; šlo o lidi debilní s menšími, vrozenými či získanými vadami, deformitami a podobně. Bylo nařízeno opětné přezkoušení pracovní schopnosti členů této kolony. Ti, u nichž shledána neschopnost menší než 50 % měli býti dáni k disposici úřadu práce, a jen ostatní s nezpůsobilostí větší než 50 % ponecháni ve smluvním pracovním poměru u obce. Ve skutečnosti šlo téměř ve všech případech o značně sníženou pracovní způsobilost, ba většinou o invaliditu.

Pro posuzování pracovní nezpůsobilosti městských zaměstnanců u některých chorob byly dány směrnice, neodpovídající lékařskému nazírání, které neměly dovoliti, aby choroba byla posuzována podle stupně a závažnosti celého klinického obrazu, ale toliko podle heslové diagnosy. Na příklad úředník, u něhož byla zjištěna myocarditis, je schopen výkonu svého zaměstnání. Nemocní žaludečními vředy měli býti posuzováni jako práce neschopní toliko po dobu injekční léčby (nejdéle tři týdny), jinak měli pracovati. Polední přestávka, aby nemocní žaludeční chorobou mohli míti teplou, čerstvě připravenou potravu, se zásadně vůbec neuznávala s poukazem na to, že jim může být tato potrava do úřadu přinesena. — Hyperthyreosy s basalním metabolismem do 20 % měly býti posuzovány rovněž jako schopné práce jen podle čísla basalního metabolismu a bylo nutno pak obhajovat význam celkového klinického obrazu. - Poruchy klimakterické směly být uznány za příčinu neschopnosti pracovní jen, šlo-li o těžké obtíže. Ještě hůře bylo s případy funkcionálních neurovegetativních stavů dystonických. - Zdravotní dovolené, které se zprvu vůbec neuznávaly, byly později povoleny, avšak jen s výjimkou a v případech, kde bylo tak možno očekávati rychlejší návrat pracovní schopnosti.

K tomu cíli, aby bylo možno čeliti lékařsky odůvodněnými návrhy těmto směrnicím, bylo nutno většinu vyšetřovaných podrobovati celé řadě pomocných vyšetřování a vyšetřením odborným. V tom mnoho přispěla odborná vyšetření z ambulatoria polikliniky (na příklad gynaekologické a jiné), pak neurologické a psychiatrické. O práci, která tím přibyla, svědčí celé stovky vyšetřovacích protokolů.

Za zmínku ještě stojí, že jako nepřímé dědictví po okupaci zbyly ve Velké Praze těžké zdravotnické problémy. Po Praze ve všech čtvrtích byla v délce 40 km poškozena a vytrhána dlažba na stavbu 1600 barikád, které tím, že zabránily okupantům postupovati městem obrněnými vozy a tanky, podstatně přispěly statečnému lidu ke zdolání nenáviděného nepřítele.

Osvobozovací boje ve dnech 5.—10. května vyžádaly si, bohužel, přes 2000 obětí z řad neohrožených českých lidí. Boj počal holýma rukama proti obrněné přesile a jen postupně získávány byly od přemožených zbraně a střelivo. Pražské pohřebnictví a zdravotní správa stály před těžkým úkolem pohřbít všechny oběti. Nebylo hrobů ani šachet, nebylo rakví ani prken, bylo málo dopravních prostředků a málo pohonných látek pro ně, poškozené pražské krematorium nefungovalo, na dovoz do mimopražských krematorií nebylo pro nefungující dopravu pomyšlení, panující vedro přispívalo k rychlému rozkladu mrtvol a práce na olšanských hřbitovech znesnadňovány byly tím, že celé skupiny zběsilých německých záškodníků se usídlily ve hřbitovních hrobkách a kladly zločinný odpor až do zdolání.

Po pražských ulicích zbylo 50 000 kubických metrů rumu, smetí a popela; závada ta počala od podzimu 1944, kdy nebylo již prostředků k pravidelnému odvozu popela a odpadků a tím méně bylo možno odstraniti trosky domů po náletech 14. února a 25. března 1945.

Ale tyto ke konci uvedené škody až na ztráty na životech, které nikdo nenahradí, jsou jen rázu přechodného. Láska a péče snaží se zhojit rány a utrpení všech obětí, pilné ruce chápou se díla a Praha v nové osvobozené republice bude zase krásná, zdravá a úpravná, bude zase matkou měst našeho území, Mekkou českému obyvatelstvu a vlídnou hostitelkou spřáteleným spojencům.

Pro České národní listy připravil kapitolu z knihy „Šest let okupace Prahy“ P. Rejf