Škody na zdraví obyvatelstva Velké Prahy III, MUDr. Jaroslav Říha
Škody na zdraví obyvatelstva Velké Prahy III
MUDr. Jaroslav Říha
Poměry byly ještě komplikovány tím, že celá řada porodních ústavů byla zabrána pro účely německé a že bylo někdy velmi obtížno rodičku umístiti bez předchozího dlouhodobého hlášení. Těmito poměry jistě byla zaviněna řada úmrtí novorozenců i těžká onemocnění a smrt rodičky.
Také zabrání české dětské nemocnice a značné omezení zemského oddělení nalezince vedlo k tomu, že nemanželské matky byly posílány pokud možno ke svým rodinám. Tím došlo k předčasnému odstavení dítěte, jeho opuštění matkou a často i k smrti dítěte. Také zabrání nemocnice a útulku OMD v Krči a přemístění této nemocnice do nevyhovující budovy a do menšího prostoru, jakož i všeobecné snížení počtu dětských a kojeneckých lůžek, mělo svůj podíl na stále vysokém počtu kojeneckých úmrtí.
O škodách, které utrpěla školní mládež po stránce výchovné a vyučovací, bude referováno povolanými odborníky; po stránce školnělékařské budiž jen uvedeno, že služba školnělékařská se netěšila přízni německých úřadů. Zdála se jim nadbytečně vybudovanou, a kde se hodilo, byla oklešťována a odbourávána. Naši školní lékaři naopak věnovali zvýšenou péči svým svěřencům, kteří trpěli neustálým zabíráním nejlepších školních budov a namačkáním dětí do starých méně hygienických škol, kde se vyučovalo v několika směnách, takže nebylo času ani k větraní a úklidu tříd. Na desinfekci se šetřilo, nebylo čisticích prostředků, v zimě se nedostávalo topiva a i osvětlení bylo nedostatečné. Přitom byla školní mládež na úkor vyučovací doby zaměstnávána sběrem odpadků, léčivých rostlin, posílána na zemědělské práce a k česání chmele, při čemž nebylo dbáno ani primitivních hygienických požadavků, takže docházelo k častému onemocnění i k úrazům.
O poruchách výživy obyvatelstva za války je vydána už první publikace od dr. J. Maška v „Časopise českých lékařů" roč. 1945 čís. 21 a 22. Tam je konstatováno, že výživa za války vedla k poruchám zdraví, jednak nedostatečným množstvím, jednak nesprávným poměrem jednotlivých živin. Jakost potravin byla snížena používáním méněcenných druhů, náhražek, umělých hmot a jindy hromaděním potravin ve sběrnách a zdlouhavou distribucí k spotřebiteli. Docházelo k všeobecnému hubnutí, častějšímu výskytu chorob žlučníku, žlázy štítné, žaludečního vředu i chudokrevnosti. Běžné byly poruchy dyspeptické s plynatostí, které někdy z přechodných forem změnily se v trvalou poruchu. Zhoršená výživa, zvýšené nároky na pracovní schopnost organismu a časté psychické insulty byly dohromady činiteli, které podlamovaly zdraví i zcela zdatných a zdravých jedinců.
Pro příklad, jak nedostatečná byla výživa obyvatelstva hlavně v posledních letech války, budiž uveden kalorický rozpočet potravinového přídělu pro normálního dospělého spotřebitele v 72. - 75. zásobovacím období, t. j. v čase od 5. února až do 28. května 1945.
Tehdy měla dostati jedna dospělá osoba na jedno období zásobovací, t. j. na
4 týdny: černého chleba 5100 g, bílého pečivá 1700 g nebo pšeničné mouky 1275 g, poživatin 300 g, a to buď 50 % bramborové moučky škrobové nebo krup, nebo luštěnin, nebo jáhel, nebo těstovin, másla 140 g, vepřového sádla syrového 80 g, nebo přepuštěného 60 g, umělých jedlých tuků 405 g, libového masa 750 g, odstředěného mléka 1/16 l (denně), brambor 8000 g, vejce 2 kusy, cukru 1200 g, marmelády 400 g.
Vezmeme-li za základ k počtu kalorií tuto nejvýhodnější kalorickou kombinaci přídělu:
černý chléb + mouka pšeničná + jáhly + máslo + vepřové sádlo přepuštěné + umělý tuk + libové maso + odstředěné mléko + brambory + vejce + cukr + marmeláda,
pak získáme pro jednoho normálního dospělého spotřebitele na dobu 28 dní, t. j. jednoho přídělového období optimální hodnotu 39 164 kalorií, tedy na jeden den 1 398,7 kalorii, bereme-li za základ kalorickou tabulku německou v Urban-Schwarzenbergově Klinisches Rezept-Taschenbuch (pouze u bramborové moučky, jáhel a masa byla za základ brána kalorická hodnota z tabulek „Tabelanum medici" Interpharma z technických důvodů).
Uvážíme-li pak, že kalorická potřeba obnáší
u muže (75 kg vážícího) v klidu 2625 kalorií,
u téhož pak při průměrné práci (písařské) 3375 kalorii,
u ženy (65 kg vážící) v klidu 2275 kalorií,
u téže pak při průměrné práci (písařské) 2929 kalorií,
pak ve zmíněných na příděly nejchudších obdobích činila ztráta
u muže vážícího 75 kg v klidu 1226 kalorií = 46.7 %
u téhož při průměrné práci (písařské) 1976 kalorií = 58.5 %
u ženy (vážící 65 kg) v klidu 876 kalorií = 38.5 %
u téže při průměrné práci (písařské) 1530 kalorií = 52.2 %
Tento deficit kalorický byl by ještě větší, kdybychom vzali za základ propočtu jinou kombinaci přídělu.
Bylo-li přídělové hospodářství pro zdravé obyvatelstvo skoupé a sotva postačitelné, byl příděl pro nemocné a choré vysloveně nedostatečný a bezohledně regulovaný. Německá politika zapřáhla do své propagace všemožné odborníky a dala zpracovat universitními profesory články a publikace, kde pseudovědou byla prokázána přesnost a postačitelnost přídělů pro nemocné. Ve skutečnosti byly dávky stále snižovány, potřeba stále přísněji posuzována, celkový počet návrhů imperativně percentuálně zmenšován. Konečně brutalita dospěla vrcholu ve výnosu ministerstva vnitra ze dne 24. ledna 1945, č. Va-3012 16-1-1945. Výnos ten ve svých praktických důsledcích vlastně téměř vylučoval zvýšené příděly pro nemocné nad dobu půl roku, takže u vleklejších chorob byla výnosem tím dovolena jen výměna potravin, třebas kaloricky propočítaná, ale fysiologicky naprosto nevyhovující. Na příklad za 100 g masa dostal nemocný ¼ l mléka nebo 2 vejce. Diabetikovi byla v důsledku toho vedle cukru a marmelády srážena též mouka nebo chléb, měl-li dostati potřebnou dávku masa, vajec a tuku. Stejně také pacient s perniciosní anemii byl tímto nařízením ohrožován na životě tím spíše, že jaterní extrakty pharmaceutické výroby nebyly vůbec k dostání.
Přímo surový byl postup vůči tak zvaným nearijcům, starým lidem a chronikům, kterým nejen zvýšené příděly, ale i prosté výměny vhodných poživatin byly odpírány.
