Jdi na obsah Jdi na menu
 


Škody na zdraví obyvatelstva Velké Prahy II, MUDr. Jaroslav Říha

17. 1. 2021
Škody na zdraví obyvatelstva Velké Prahy II
MUDr. Jaroslav Říha
 
Skvrnivka objevila se u nás do nedávná jen sporadicky. Všechny případy bývaly dokonale isolovány a nedoznaly rozšíření. Začátkem dubna 1945 vyskytla se ve věznici na Pankráci menší epidemie skvrnivky (asi 20 případů), která sem byla zavlečena vězni, transportovanými z Balkánu do Říše a přechodně zde umístěnými. Teprve 30. dubna 1945 byl dopraven do Prahy bez předchozího ohlášení transport asi 800 nemocných různých národností ze všech možných věznic Německa; šlo o skvrnivku, tyf břišní, dysenterii i tuberkulosu. Neohlášený transport musil být pro nedostatek místa v infekční nemocnici umístěn za noci nouzově v několika jiných nemocničních objektech a stal se hrozícím ohniskem vzplanutí epidemického požáru na více místech. Jen diky nadměrné obětavosti lékařského a ošetřovacího personálu se podařilo isolováním, desinfekcí a dalším ošetřením ve všech objektech epidemii utlumit.
Mezi infekčními nemocemi zcela zvláštní kapitolu zasluhuje tuberkulosa. Za okupace jsme pozorovali na poli péče o tuberkulosní ve Velké Praze tyto zjevy:
1. zvýšenou úmrtnost lidí na tuberkulosu,
2. značné zvýšení počtu onemocnění, a to hlavně u mladistvých,
3. znovuvzplanutí starých, zhojených nebo stabilisovaných tuberkulosních procesů,
4. u dětí přesun od forem benigních, k formám těžkým a rozpadovým.
 
(Tento úkaz byl tak nápadný, že o něm v r. 1944 referovala dr. Zahálková před zástupci německé university a říšských i protektorátních úřadů zdravotních, ježto z říše přicházely zprávy opačné.)
 
Příčiny.
1. Nedostatečná výživa,
2. nepřiměřené pracovní zatížení, zejména mladistvých,
3. nevhodné bytové poměry vůbec a s hlediska isolace obzvlášť,
4. nedostatek léčebných ústavů a preventorií.
 
Ad 1. Potravinové příděly veškerého obyvatelstva byly nedostatečné a nekvalitní. To se projevilo v celkovém zdravotním stavu obyvatelstva různými zdravotními poruchami, zvláště pak u osob tuberkulosních nebo tuberkulosou ohrožených. Ještě hůře by se však projevila tato okolnost u tuberkulosních, kdyby nebyla alespoň částečně paralysována činností úředních lékařů protituberkulosních poraden pražských, kteří bez ohledu na svoji osobní bezpečnost povolovali potravinové příděly velmi benevolentně a nikoliv podle striktních úředních předpisů. To bylo též prudce vytýkáno německým lékařem zemského úřadu dr. Ulrichem, který nazval toto jednání sabotáží a škůdnictvím a vyhrožoval referentce oddělení, která byla za všechny poradny osobně odpovědná, trestními sankcemi.
Ad 2. Zařazování stabilisovaných, byť i infekčně nemocných, do pracovního procesu je myšlenka dávno známá a dlouho již propagovaná. Toto pracovní zařazení musí však býti prováděno za určitých předpokladů tak, aby se práce tuberkulosním stala lékem, a to jak po stránce fysické, tak po stránce psychické. Zařazování tbc do pracovního procesu, jak se dálo za nacistického režimu, bylo pro nemocné zabijákem. Je pravda, že v mnoha případech šli tito nemocní do práce dobrovolně, dohnáni k tomu zoufalou situací svou a svých rodin. To byli převážně invalidní důchodci s nepatrným důchodem 150 až 300 K měsíčně, z něhož přirozeně nemohli být živi. Byli zařazeni do práce, plně honorováni a invalidní důchod byl jim ponechán. Nebyla pro ně zřizována ani vhodná pracovní místa, ani počet pracovních hodin jim nebyl přiměřeně upraven. Tím se pro ně stala práce zhoubou a nezřídka zmírali na svých pracovních místech chrlením krve. Stejné tak se stalo pracujícím s aktivními nebo ne zcela stabilisovanými plicními procesy. Ti buď zemřeli, anebo budou doživotními invalidy. Jaké katastrofální škody způsobilo zařazení mladistvých do zbrojních podniků a továren při desetihodinové době pracovní nelze dnes ještě plně přehlédnouti.
V tuberkulose svědčí o tom ohromné procento mladistvých nemocných iniciálními infiltráty, které obvykle vedly k rozpadům.
Ad 3. Nedostatek vhodných, hygienických bytů byl v době předválečné v Praze problémem. Stal se katastrofou v době válečné, kdy všechny hygienické a lepší byty byly přidělovány Němcům. Jak zoufalé to bylo u osob tuberkulosních, svědčí údaje bytového úřadu, kde bylo podáno 5000 žádostí osob a rodin tuberkulosních, které měly nevhodný byt. Oddělení Péče o tuberkulosní zdravotního úřadu postupně překontrolovalo pomocí protituberkulosních poraden tyto žádostí a bylo zjištěno, že skoro ve všech případech šlo o byty hygienicky závadné a průměrně z 25 % o byty o jedné místnosti, kterou obývala rodina s více dětmi nebo mladistvými a kde současně byl jeden člen nemocen nakažlivou tuberkulosou. Zde nebylo možno isolaci žádným způsobem provésti a bylo nutno sahati k nucenému odloučení člena od ostatní rodiny. Takovéto řešení problémů bylo ovšem nedostatečné a tím lze také částečně vysvětliti enormní vzrůst nákazy v dětském věku.
Ad 4. Velká většina léčebných ústavů pro tuberkulosu byla zabrána pro německé vojáky. Musilo se proto improvisovat zařizování plicních sanatorií v budovách a ústavech k tomu často málo vhodných. Tato improvisace nestačila a byl trvalý nedostatek léčebných míst pro tuberkulosní, takže i u případů včas zachycených docházelo k zhoršení a rozpadu procesů. Preventoria byla zrušena úplně. Ústavy asylové byly zřizovány v budovách k tomu naprosto nevhodných, na příklad v pavilonech pro choromyslné, kde pro nemocné nebylo ani nejprimitivnějšího zařízení (skříně, noční stolky, koupelny a pod.).
Přihlédněme nyní ke škodám na národním zdraví v oboru péče o nejmenší (těhotné ženy, péče praenatální, kojící matky, kojence a děti ve věku předškolním). Porodnost za války v Praze stoupala. Počet porodů rodiček v Praze bydlících udávají tato čísla:
 
1939 10 604
1940 12 355
1941 17180
1942 15042
1943 19 504
1944 19 746
 
Nebyly to jen určité, byť i malé výhody v přídělu pro těhotné, nebo ochrana před nasazením do nucené práce u matek dětí do šesti let, šlo o uvědomělé a chtěné mateřství českých žen. Národ se bránil vyhlazovací tendenci okupantů. Ale boj nebyl lehký. Na průběh těhotenství i vývin plodu mělo nepříznivý vliv nasazování žen do nezvyklé a dlouhotrvající práce, i nedostatečný příděl potravin, zejména kvalitních tuků. Zde nejmarkantněji se jevil dvojí loket, jímž bylo měřeno těhotným ženám české a německé národnosti. České ženy dostávaly půl litru mléka denně a 700 g poživatin týdně. Německé ženy 180 g másla, 4 vejce, 1050 g poživatin týdně a ¾ litru mléka denně.
U kojenců projevil se nedostatek C vitaminu vedle nedostatku dobrého mýdla náchylností ke kožním chorobám, které v letní době se neobyčejně rozmáhaly. Máslo a vejce jsou nositeli D vitaminu a i když není jisté, prochází-li D vitamin, podávaný matce placentárním filtrem, nelze zavřít oči před okolností, že přechází do matčina mléka a že touto přídělovou politikou bylo zaviněno stoupnutí křivice a xerophalmie u našich kojenců. Neméně nepříznivě se uplatnilo jak u těhotných žen a kojících matek, tak také u kojenců a dětí předškolních a školních nedostatečné zásobování přirozeným C vitaminem, který se v přírodě vyskytuje zejména v ovoci. Byly-li vůbec nějaké citrony a pomeranče, které jsou z nejmohutnějších zdrojů C vitaminů v přírodě, byly jen pro Němce, a našim dětem byly v nejpříznivějším případě rozděleny pouhé zbytky na konci sezóny. Totéž platilo o veškerém jiném ovoci a zelenině. Není proto divu, že naše děti jevily malou odolnost zejména proti onemocněním horních cest dýchacích a že snadno podléhaly komplikacím těchto onemocnění. Škodu na našem národním zdraví a na naší populaci touto zásobovací politikou způsobenou nelze vyjádřiti číselně.

 
 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář