Škody na zdraví obyvatelstva Velké Prahy II, MUDr. Jaroslav Říha
17. 1. 2021
Škody na zdraví obyvatelstva Velké Prahy II
MUDr. Jaroslav Říha
Skvrnivka objevila se u nás do nedávná jen sporadicky. Všechny případy bývaly dokonale isolovány a nedoznaly rozšíření. Začátkem dubna 1945 vyskytla se ve věznici na Pankráci menší epidemie skvrnivky (asi 20 případů), která sem byla zavlečena vězni, transportovanými z Balkánu do Říše a přechodně zde umístěnými. Teprve 30. dubna 1945 byl dopraven do Prahy bez předchozího ohlášení transport asi 800 nemocných různých národností ze všech možných věznic Německa; šlo o skvrnivku, tyf břišní, dysenterii i tuberkulosu. Neohlášený transport musil být pro nedostatek místa v infekční nemocnici umístěn za noci nouzově v několika jiných nemocničních objektech a stal se hrozícím ohniskem vzplanutí epidemického požáru na více místech. Jen diky nadměrné obětavosti lékařského a ošetřovacího personálu se podařilo isolováním, desinfekcí a dalším ošetřením ve všech objektech epidemii utlumit.
Mezi infekčními nemocemi zcela zvláštní kapitolu zasluhuje tuberkulosa. Za okupace jsme pozorovali na poli péče o tuberkulosní ve Velké Praze tyto zjevy:
1. zvýšenou úmrtnost lidí na tuberkulosu,
2. značné zvýšení počtu onemocnění, a to hlavně u mladistvých,
3. znovuvzplanutí starých, zhojených nebo stabilisovaných tuberkulosních procesů,
4. u dětí přesun od forem benigních, k formám těžkým a rozpadovým.
(Tento úkaz byl tak nápadný, že o něm v r. 1944 referovala dr. Zahálková před zástupci německé university a říšských i protektorátních úřadů zdravotních, ježto z říše přicházely zprávy opačné.)
Příčiny.
1. Nedostatečná výživa,
2. nepřiměřené pracovní zatížení, zejména mladistvých,
3. nevhodné bytové poměry vůbec a s hlediska isolace obzvlášť,
4. nedostatek léčebných ústavů a preventorií.
Ad 1. Potravinové příděly veškerého obyvatelstva byly nedostatečné a nekvalitní. To se projevilo v celkovém zdravotním stavu obyvatelstva různými zdravotními poruchami, zvláště pak u osob tuberkulosních nebo tuberkulosou ohrožených. Ještě hůře by se však projevila tato okolnost u tuberkulosních, kdyby nebyla alespoň částečně paralysována činností úředních lékařů protituberkulosních poraden pražských, kteří bez ohledu na svoji osobní bezpečnost povolovali potravinové příděly velmi benevolentně a nikoliv podle striktních úředních předpisů. To bylo též prudce vytýkáno německým lékařem zemského úřadu dr. Ulrichem, který nazval toto jednání sabotáží a škůdnictvím a vyhrožoval referentce oddělení, která byla za všechny poradny osobně odpovědná, trestními sankcemi.
Ad 2. Zařazování stabilisovaných, byť i infekčně nemocných, do pracovního procesu je myšlenka dávno známá a dlouho již propagovaná. Toto pracovní zařazení musí však býti prováděno za určitých předpokladů tak, aby se práce tuberkulosním stala lékem, a to jak po stránce fysické, tak po stránce psychické. Zařazování tbc do pracovního procesu, jak se dálo za nacistického režimu, bylo pro nemocné zabijákem. Je pravda, že v mnoha případech šli tito nemocní do práce dobrovolně, dohnáni k tomu zoufalou situací svou a svých rodin. To byli převážně invalidní důchodci s nepatrným důchodem 150 až 300 K měsíčně, z něhož přirozeně nemohli být živi. Byli zařazeni do práce, plně honorováni a invalidní důchod byl jim ponechán. Nebyla pro ně zřizována ani vhodná pracovní místa, ani počet pracovních hodin jim nebyl přiměřeně upraven. Tím se pro ně stala práce zhoubou a nezřídka zmírali na svých pracovních místech chrlením krve. Stejné tak se stalo pracujícím s aktivními nebo ne zcela stabilisovanými plicními procesy. Ti buď zemřeli, anebo budou doživotními invalidy. Jaké katastrofální škody způsobilo zařazení mladistvých do zbrojních podniků a továren při desetihodinové době pracovní nelze dnes ještě plně přehlédnouti.
V tuberkulose svědčí o tom ohromné procento mladistvých nemocných iniciálními infiltráty, které obvykle vedly k rozpadům.
Ad 3. Nedostatek vhodných, hygienických bytů byl v době předválečné v Praze problémem. Stal se katastrofou v době válečné, kdy všechny hygienické a lepší byty byly přidělovány Němcům. Jak zoufalé to bylo u osob tuberkulosních, svědčí údaje bytového úřadu, kde bylo podáno 5000 žádostí osob a rodin tuberkulosních, které měly nevhodný byt. Oddělení Péče o tuberkulosní zdravotního úřadu postupně překontrolovalo pomocí protituberkulosních poraden tyto žádostí a bylo zjištěno, že skoro ve všech případech šlo o byty hygienicky závadné a průměrně z 25 % o byty o jedné místnosti, kterou obývala rodina s více dětmi nebo mladistvými a kde současně byl jeden člen nemocen nakažlivou tuberkulosou. Zde nebylo možno isolaci žádným způsobem provésti a bylo nutno sahati k nucenému odloučení člena od ostatní rodiny. Takovéto řešení problémů bylo ovšem nedostatečné a tím lze také částečně vysvětliti enormní vzrůst nákazy v dětském věku.
Ad 4. Velká většina léčebných ústavů pro tuberkulosu byla zabrána pro německé vojáky. Musilo se proto improvisovat zařizování plicních sanatorií v budovách a ústavech k tomu často málo vhodných. Tato improvisace nestačila a byl trvalý nedostatek léčebných míst pro tuberkulosní, takže i u případů včas zachycených docházelo k zhoršení a rozpadu procesů. Preventoria byla zrušena úplně. Ústavy asylové byly zřizovány v budovách k tomu naprosto nevhodných, na příklad v pavilonech pro choromyslné, kde pro nemocné nebylo ani nejprimitivnějšího zařízení (skříně, noční stolky, koupelny a pod.).
Přihlédněme nyní ke škodám na národním zdraví v oboru péče o nejmenší (těhotné ženy, péče praenatální, kojící matky, kojence a děti ve věku předškolním). Porodnost za války v Praze stoupala. Počet porodů rodiček v Praze bydlících udávají tato čísla:
1939 10 604
1940 12 355
1941 17180
1942 15042
1943 19 504
1944 19 746
Nebyly to jen určité, byť i malé výhody v přídělu pro těhotné, nebo ochrana před nasazením do nucené práce u matek dětí do šesti let, šlo o uvědomělé a chtěné mateřství českých žen. Národ se bránil vyhlazovací tendenci okupantů. Ale boj nebyl lehký. Na průběh těhotenství i vývin plodu mělo nepříznivý vliv nasazování žen do nezvyklé a dlouhotrvající práce, i nedostatečný příděl potravin, zejména kvalitních tuků. Zde nejmarkantněji se jevil dvojí loket, jímž bylo měřeno těhotným ženám české a německé národnosti. České ženy dostávaly půl litru mléka denně a 700 g poživatin týdně. Německé ženy 180 g másla, 4 vejce, 1050 g poživatin týdně a ¾ litru mléka denně.
U kojenců projevil se nedostatek C vitaminu vedle nedostatku dobrého mýdla náchylností ke kožním chorobám, které v letní době se neobyčejně rozmáhaly. Máslo a vejce jsou nositeli D vitaminu a i když není jisté, prochází-li D vitamin, podávaný matce placentárním filtrem, nelze zavřít oči před okolností, že přechází do matčina mléka a že touto přídělovou politikou bylo zaviněno stoupnutí křivice a xerophalmie u našich kojenců. Neméně nepříznivě se uplatnilo jak u těhotných žen a kojících matek, tak také u kojenců a dětí předškolních a školních nedostatečné zásobování přirozeným C vitaminem, který se v přírodě vyskytuje zejména v ovoci. Byly-li vůbec nějaké citrony a pomeranče, které jsou z nejmohutnějších zdrojů C vitaminů v přírodě, byly jen pro Němce, a našim dětem byly v nejpříznivějším případě rozděleny pouhé zbytky na konci sezóny. Totéž platilo o veškerém jiném ovoci a zelenině. Není proto divu, že naše děti jevily malou odolnost zejména proti onemocněním horních cest dýchacích a že snadno podléhaly komplikacím těchto onemocnění. Škodu na našem národním zdraví a na naší populaci touto zásobovací politikou způsobenou nelze vyjádřiti číselně.
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář
