Schválím, i když nesouhlasím?
Občané žasnou. Jak je možno vykládat Ústavu tak formálně, bez ohledu na smysl a význam slov? Jsme zase svědky opakovaného nesouladu nejvyšších představitelů vlády s výkladem ústavního pravidla, že předseda vlády navrhne ministra a prezident republiky návrh schválí. Řada vykladačů se domnívá, že prezident prostě podepíše premiérův návrh bez řeči a bez váhání.
Ale jsou takoví, kteří mají zkušenosti s životem v rodině, ve spolku, v organizaci. jeden podá návrh a druhý jej má přijmout, tedy schválit. Ale to on udělá, jen když s ním souhlasí. Když nesouhlasí, je třeba návrh společně rozebrat a buď obhájit nebo změnit. Schválit nemůže přece znamenat podepsat i něco, s čím nesouhlasíme. Prezident to má udělat? To by přece bylo pod jeho důstojnost a pod důstojnost všech zúčastněných. Tohle snad naše Ústava nepředepisuje!
Prof. PhDr. St. Kučerová, CSc.
