České národní listy

Dmitrij Sedov

7. srpna 2019

„Sametová revoluce“ v Československu začala 17. listopadu 1989. Informace, které se později objevily o jejích příčinách  a hybných silách, přivádějí některé lidi na myšlenku, jak dnes rozvířit hnutí protestů v Rusku.

Fakta ukazují, že sametová revoluce v Československu neměla nic společného s projevem vůle lidu. Byla výsledkem spiknutí ve státních silových strukturách, jejichž cílem bylo svrhnout „ortodoxní komunistické vedení“ Gustáva Husáka. Hlavním zdrojem těchto poznatků byl jeden z hlavních organizátorů a vykonavatelů spiknutí, poručík české bezpečnosti Zifčák, který v roce 1990 mluvil před parlamentní komisí a řekl podrobně „jak to tehdy bylo“.

Půl druhého roku před sametovou revolucí dostal Zifčák za úkol od svého přímého vedoucího proniknout mezi disidenty a stát se aktivistou. Od Zifčáka k vedoucímu české kontrarozvědky generálu Lorenzovi je jen krátká cesta. Jiní vedoucí české bezpečnosti se spiknutí neúčastnili. Lorenz byl nejvlivnější. Během jeho působení se v Praze mnohonásobně zvětšila rezidentura CIA a SIS a stala se centrem pohybu disidentů. Lorenz jejich činnost nezastavil, ale jak se později ukázalo, přinejmenším jí nepřekážel.

Zifčák dostal falešné jméno Milan Růžička a začal vydávat nevelký nelegální studentský list. S falešnými dokumenty vstoupil ke studiu ve finančním institutu v Ostravě. Ve věku 28 let se stal skutečným studentem.

Brzy se seznámil s Annou Šabatovou, která jej seznámila se svým mužem Petrem Uhlem. Ten mu navrhl zorganizovat studentské hnutí po celé zemi proti vládnoucímu režimu. V roce 1989 vznikla v Československu řada studentských organizací, především Nezávislý studentský svaz (NSS), organizoval a vedl jej Růžička. V NSS bylo zapsáno kolem dvou tisíc aktivistů. Zifčákovi pomáhali jeho spolupracovníci z STB, kteří byli rovněž ve vedení svazu a byli to stejní „studenti“ s falešnými jmény. Po demonstraci 17. listopadu všichni beze stopy zmizeli a nedali se vypátrat.

Zifčákovi pomohla při zařizování studentské organizace reklama v zahraničních rádiích. Při organizování vystoupení studentů bylo vybráno datum 17. listopadu úmyslně, bylo to 50 let poté, co nacisté v okupovaném protektorátu Čechy a Morava rozehnali studentské demonstrace. Je obecně známo těsné spojení mezi podvratnými rozhlasovými stanicemi a americkými zpravodajskými službami, které stály i za sametovou revolucí. Uhl i Šabatová byli napojeni na rezidenturu CIA v Praze. Aby se rychleji získalo povolení k demonstraci, byli do organizačního výboru přizvány také hlavní osoby z SSM.

Dospělí „disidenti“ v čele s Havlem se od demonstrací okázale distancovali. Důvod našli: „Odchýlení od povolené trasy“. Bylo zakázané centrum města, ale provokatéři a bezpečnost dav odklonili do zakázaného prostoru. Na Národní třídě byli připraveni policisté a STB. Vše bylo připraveno 2 hodiny předem, byly zamčeny dveře domů vedoucí do ulice, aby nikdo nemohl utéci. Policisté dav obklopili a začali nemilosrdně bít. Asi 600 studentů a náhodných chodců bylo zraněno. Přes 100 z nich bylo dopraveno do nemocnic: Zlomené nohy, ruce, žebra, otřesy mozku a podobně. Na závěr sehrál poručík Zifčák podle předem schváleného scénáře zabitého  „studenta Martina Šmída“. Pokyn k tomu dostal od Lorenze. V jedné z pražských VŠ studovali dva studenti stejného jména a organizátoři předpokládali, že bude v první chvíli zmatek kolem toho, který z nich je obětí policejního násilí, proto zvolili toto jméno.

Později novináři objasnili, že jeden ze Šmídů šel tento večer tancovat a druhý, ač na demonstraci byl, nebyl nijak poškozen a je živ a zdráv. Pražská STB objasnila příští den „šťastný osud“ obou Šmídů, ale tuto informaci utajila a západní média i rádia dezinformaci o zabitém rozšířila. Navíc celostátní STB všemožně bránila snahám lidí, kteří znali pravdu, aby  lži vyvraceli. Dne 19. listopadu byla znemožněna tisková konference v soukromém bytě jednoho z disidentů – kdo tam přišel, byl zadržen.

„Zabití Martina Šmída“ vyvolalo masové demonstrace protestu po celé zemi pod heslem „Zabíjejí naše děti“. Do ulic vyšli pracující závodů i státních zařízení. Provokace vyšla dokonale. Vláda byla paralyzována a KSČ se zřekla politického systému jedné strany a své pravomoci předala. Byla zahájena jednání s opozicí, která ještě včera neexistovala.

Další zvláštností sametové revoluce bylo, že dříve existující opoziční organizace Charta 77 pod vedením Havla byla velmi anemická, pasivní a v zemi nehrála žádnou významnou roli, měla 200 až 300 členů. Náhle vyskočila iniciativa Občanské fórum (OF) s vůdcem Havlem a nastaly šílené obrátky. Jsou toho plná média, auta s delegáty OF jezdí po zemi s informačními kampaněmi. Cílem je agitovat za Havla. Operativně se formuje otázka „když ne Husák, tak kdo?“ Ještě včera málo známý Havel se adoruje do celonárodního rozměru. Měsíc po 17. listopadu se stává kandidátem na prezidenta a záhy je zvolen. Tento člověk vpadl do české politiky jako eso z rukávu šejdíře. Dlouho se o tom moc nevědělo, až v roce 2018 přiznal Soros, že OF i Charta 77 byly placeny z jeho kapsy. Později také vyšlo najevo, že peníze poskytl i americký Národní fond pro demokracii, napojený těsně na CIA. To všechno musel všemocný Lorenz vědět. Rychle odešel ze scény a ukryl se.

Výsledkem spiknutí bylo zničení socialistického režimu, země přešla do tržně-demokratické fáze. Začaly reformy, které zbavily obyvatele mnoha výhod socialismu.

Zifčák a Lorenz šli před soud za „překročení pravomocí“, dostali bezvýznamné tresty, šťastně se jim vyhnuli a žijí jeden v ČR a druhý na Slovensku.

Podstata věci je v tom, že s Čechy a Slováky byla sehrána špinavá hra a byli zataženi do politického spiknutí jako stádo ovcí.

Sametová revoluce se dosud ruské společnosti podává jako vzor úspěšného aktu masové neposlušnosti s požadovanými výsledky: Československo se osvobodilo od „neodvolatelné vlády“ a přešlo na cestu demokratického vývoje. Je tedy potřeba, aby všichni lidé vyšli organizovaně na demonstrace a režim se zatřese. Na výměnu přijdou samozřejmě osoby vhodnější. Tato „výměna“ nemá ani jasný program sociálně-ekonomických přeměn. Ti vyměnění jsou jen loutky, jednající v zájmu stínových figur, které si přejí ruskou sametovou revoluci s jediným cílem – zorganizovat přerozdělení majetku. Není náhodou, že tito rabovači drancující Rusko jako Chodorkovskij získali tvář proroků a změnili se na „bojovníky za svobodu a demokracii“. Lidé už asi zapomněli, kdo zabil starostu Něftějuganska Vladimira Petuchova.

Přirozeně to slouží zahraničním hráčům. Zdá se jim, že mají příležitost opětovně začít krvavé bakchanálie, za nimiž přijde americký kapitál a americký prapor.

„Nesystémová opozice“ staví před občany Ruska nejednoduché hádanky.

Převzato z Fondsk.r

outsidermedia.cz