Sám Henlein k zajištění protivníků nacismu prohlásil: „Chceme politické odpůrce zavřít, až zčernají.“
Sám Henlein k zajištění protivníků nacismu prohlásil: „Chceme politické odpůrce zavřít, až zčernají.“
Bylo již zmíněno, že nespolehlivé osoby byly zajímány také ordnery. Jednalo se o tzv. preventivní zatýkání (Säuberungsaktion) všech protivníků nacismu podle vypracovaných seznamů za pomoci SdP, ale i sudetoněmeckých agentů SD.
Při prohlídkách domovů nespolehlivých osob se mělo dbát na to, aby byl zajištěn nepřátelský písemný materiál, zbraně, trhaviny apod. „Po obsazení byly zahájeny prohlídky bytů všeho českého obyvatelstva, komunistů a sociálních demokratů obojí ná- rodnosti, lidé byli bráni do zajišťovacích vazeb a byli vyslýcháni. Někteří lidé byli propuštěni hned, jiní se museli hlásit dvakrát denně u městského úřadu.“ Klíčovou roli v tomto případě sehrávaly tzv. operační skupiny (Einsatzgruppen) složené z příslušníků gestapa a pořádkové policie (Orpo). Jim byla podřízena speciální zásahová komanda (Ein- satzkommandos), která se skládala z příslušníků bezpečnostní (Sipo) a pořádkové policie (Orpo). Sám Henlein k zajištění protivníků nacismu prohlásil: „Chceme politické odpůrce zavřít, až zčernají.“ V obdobném duchu zaznamenal toto oznámení i tisk. „Prohlašuji, že tito lidé nezasluhují žádné právo a pardon. A já jim žádný pardon nedám, jsem rozhodnut nechat je pozavírat.“
Zatýkání probíhalo od počátku obsazování území tedy od 1. října 1938. Přes značný rozsah se celkový počet zatčených nedá přesně zjistit. Můžeme se opírat o různé odhady. Předpokládá se, že v prvních měsících okupace jím bylo zřejmě postiženo více osob než po nástupu Hitlera v Německu. Lhůta předběžného zadržení při ochranné vazbě byla z deseti dnů v případě sudetoněmeckého území prodloužena na čtyři týdny. Např. jen v koncentračním táboře Dachau bylo umístěno do konce roku 1938 na 2500 sudetských Němců. Z 13 000 předválečných německých členů KSČ jich bylo okamžitě po okupaci zatčeno asi 1400, za celou dobu okupace jich bylo vězněno asi 4500. DSAP zastavila na odstoupeném území ihned činnost všech svých organizací. Před okupací měla přes 80 000 členů, v její odborové organizaci bylo sdruženo přes 218 000 lidí. Zatčeno bylo okamžitě asi 7000 sociálních demokratů. Celkový počet zatčených byl asi vyšší, uvádí se až 20 000 osob, realističtější odhad je, že zatýkání postihlo kolem 15 000 sociálních demokratů. Část zatčených byla posléze propuštěna, jiní byli po dlouhou dobu drženi ve vězeních a koncentračních táborech. Převážná většina ve vězeních a na popravištích zahynula. Zpráva z Rakovnicka doslova uváděla, že některé osoby beze stopy zmizely. „Při větších proviněních je dotyčná osoba odvlečena a nikdo se o ní nedoví. Těmito následky jsou postiženi zejména bývalí němečtí sociální demokraté, komunisté již dávno zmizeli. Jednak buď sami uprchli, nebo byli odstraněni německými úřady.“ Ti z odpůrců nacismu, kteří neskončili ve vězení, byli šikanováni pravidelným „hlášením se“ u policejních orgánů. „Jsou střeženi, musí se denně hlásit u bezpečnostních úřadů, hrozí jim zatčení a mnoho z nich prchá na zdejší území a zanechává v obsazeném území svůj majetek.“ Zatýkáním byla také podstatně oslabena počáteční báze odboje.
Situační zprávy dávají možnost detailně nahlédnout do místní situace. V Teplicích-Šanově došlo k zatčení mnoha židů. Novému režimu „nepohodlní“ obyvatelé Břeclavi byli uvězněni na dobu 3–4 týdnů, přičemž po propouštění byli donuceni podepsat prohlášení se závazkem, že se do tří dnů vystěhují. V Chomutově byli po obsazení zatčeni všichni sociálnědemokratičtí funkcionáři. Většina byla po krátkém výslechu opět propuštěna, avšak 16 sociálních demokratů bylo transportováno do Říše částečně do věznic v Dachau, Dessau a Chemnitz. Ve frýdlantském výběžku bylo zatčeno dokonce přes 2500 osob. Na Českokrumlovsku byli uvězněni téměř všichni členové KSČ, z nichž 13 skončilo v koncentračním táboře. Šedesát československých občanů města Hustopečí bylo zavlečeno do Mikulova a po výslechu o původu byli večer propuštěni domů.„Jedinci, kteří byli propuštěni do svých domovů, se museli dvakrát denně hlásit u městského úřadu, případně jsou v noční době kontrolováni ve svých bytech ordnery, kteří konají strážní službu.“ Zvlášť nebezpečná byla situace pro členy RW.