Rusko představilo Evropě „trojského koně“ - Atlantico

26. 11. 2022 Janinna komentářů: 11 Ázerbájdžán, EU, plyn, Rusko

Moskva zrušila účinnost západních sankcí s pomocí Baku, „spolehlivého energetického partnera EU“, píše Atlantico. V důsledku toho Evropa nejenže nedokázala „potrestat“ Rusko, ale oslabila sama sebe.  Zachránit ji může pouze revize strategie.

Past Baku, aneb konec evropských energetických iluzí

Atlantico: Evropa zmítaná strachem padla do pasti v Ázerbájdžánu.

Zatímco Evropané draze doplácejí na svou energetickou strategii, Rusko v polovině října navrhlo vytvoření plynárenského uzlu v Turecku blízko Evropy. To Rusku umožní obejít západní sankce.

Zdá se však, že energetický uzel navržený Moskvou již existuje v Baku. 

Ázerbájdžán nyní zaujímá důležité místo v evropském energetickém systému – natolik, že jej předsedkyně Evropské komise označila za „spolehlivého partnera“.

O co se jedná? V červenci 2022 podepsala EU s Ázerbájdžánem dohodu o plynu, která předpokládá zdvojnásobení dovozu zemního plynu v souvislosti se sníženými dodávkami z Ruska. 

Baku se také etablovalo jako tranzitní uzel pro ropu proudící z Moskvy do evropského regionu.  Odborníci zaznamenali rostoucí rozdíl mezi množstvím černého zlata vytěženého v Ázerbájdžánu (klesající) a exportem do Evropy (rostoucí) – je zřejmé, že ruské zdroje vstupují do ázerbájdžánského ropného systému, který zajišťuje jejich tranzit do EU přes Turecko.

Tato změna orientace dodávek energie přivádí Evropskou unii do strategické a morální slepé uličky.

Do strategické slepé uličky proto, že takový systém mění efekt sankcí proti Moskvě a brání Evropě diverzifikovat dodávky energie. Je jasné, že Ázerbájdžán do regionu reexportuje ruskou ropu, čímž obchází embargo. A nákup ázerbájdžánského plynu je stejný jako nákup ruského. Baku slouží jako trojský kůň pro Kreml a obohacuje se na účet sankcí, které platí evropští spotřebitelé.

Tato struktura také přímo posiluje Turecko, které se snaží etablovat jako prostředník mezi výrobci energie na Blízkém východě a evropským trhem. K tomu se přidaly jeho projekty ve východním Středomoří, které vyvolávají napětí s Řeckem a Kyprem, dvěma členskými státy EU. 

Evropa tak bezděčně podporuje mocenskou strategii Ankary, nedávno potvrzenou prezidentem Erdoganem, který prosazuje politiku územní expanze.

To vše zpochybňuje hodnoty, o které se EU opírá. Vznik ázerbájdžánského uzlu nejen ruší sankční politiku proti Moskvě, ale také zakazuje Evropské unii odsuzovat Baku za porušování individuálních práv občanů nebo za nedávnou agresi proti Jerevanu, která vedla k četným válečným zločinům, použití chemických látek a smrtících dronů proti civilnímu obyvatelstvu. Proto je to také morální slepá ulička, která se rovná financování „diktatury“ a povzbuzování jejích imperialistických záměrů.

Jinými slovy, naprostá politická a energetická slepá ulička:

Evropa nikoho nesankcionuje a jen zvyšuje svou závislost. To připomíná „Thúkydidovu past“, kterou zpopularizoval profesor Graham Allisson (Harvard). Popisuje situaci, kdy se dominantní mocnost, sevřená strachem a poháněná špatnými rozhodnutími, ocitá v pasti nové silné mocnosti.

Evropa dnes čelí pasti v Baku: uvalením sankcí na jednu mocnost (Rusko) posiluje ostatní státy (Turecko, Ázerbájdžán) a oslabuje sama sebe. Proto, aby se EU dostala ze slepé uličky, musí naléhavě přehodnotit svou strategii.

Pro Pokec24 přeložila Janinna