Rok 1938 očima žurnalistů a dokumentů 8, PhDr. Marie Novotná
Rok 1938 očima žurnalistů a dokumentů 8
PhDr. Marie Novotná
Brno, 20. května
Po bouřlivé noci na pátek se hned zase z rána kupily hloučky kolem Německého domu…Za dopoledne vyslechla policie všech 11 zatčených i lékaře, kteří v noci na dnešek po demonstracích před Německým domem prvně ošetřovali raněné a znovu si ověřovali, že všechna zranění jsou lehká..
V poledne několik desítek studentů, kteří vyšli z Akademické menzy, provolávalo různá hesla a zazpívalo hymnu … odpoledne chodili studenti po vnitřním Brně a přišpendlovali chodcům na klopu kabátu malou papírovou státní vlajku s nápisem Nedáme se!… V 18 hodin smísili se studenti s dělníky v několika tisícový dav, dosáhl asi 5.000 lidí, mezi nimi bylo i mnoho demokratických Němců, kteří provolávali sborově různá hesla německy … policie vyklidila Lažanského náměstí, Brandlovu ulici, část Kounicovy ulice, Švehlovu ulici, takže dav se k Německému domu a k německé technice, kde už bylo zatím několik set hanleinovských mladíků, nedostal … První vážnější incident se udál o půl 19. hodině v Masarykově třídě, bylo kameny rozbito několik skleněných tabulí … kolem 22. hodiny se střed města uklidnil.
Lidové noviny, 28.5.
Ukázněná manifestace Brna. Čtyřicet tisíc lidí na projevu pro prezidenta, stát a armádu. … Nikoliv řečníci, ale lid sám stává se hlavním aktérem manifestací. V předvečer prezidentových narozenin to dokázali Brněnští tak dokonale jako nikdy dřív. Dokázali to kázní šiků, které se řadily na pěti stanovištích již od 16 hodin. Zelný trh, největší brněnské náměstí, kam se vejde před dvacet tisíc lidí, byl ovšem příliš malý pro tu velkou jednotící myšlenku, která sem dnes svedla valení šestistupů, vtékajících ze všech stran. Ti, na něž se nedostalo, museli se spokojit ampliony na Dominikánském náměstí a Náměstí svobody … Je osmnáct hodin, celé náměstí je jako přikryto těžkou, hutnou anglickou látkou. Voják přistupuje k mikrofonům a zdvíhá trubku. Její hlaholení přechází v hromobití hymny. Klobouky dolů, vlajka stoupá po žerdi. Všichni jsme zkameněli, jenom srdce a oči neudržíš.
Předstoupil starosta, ing. dr. Spazier. Mluví o prezidentovi tohoto lidu, o Benešovi jako bojovníku za osvobození, jako o vůdci naší zahraniční politiky a konečně jako o prezidentovi. Čtyřicet tisíc lidí si vybírá z této řeči to, co chce slyšet nejraději… Lid slibuje, že zahodí ustrašenost a poraženectví, lid slibuje, že bude vedle svého Beneše a své armády bránit tento stát, demokracii a mír. Tento slib mu dávají Brněnští k jeho zítřejším narozeninám. Tomu lidu na náměstí nezáleží na tom, jakou řečí mluvíš, zda česky nebo německy. Stejně tak jako s brněnským starostou volá i s Němcem dr. Lamatschem, který prvního řečníka vystřídává. Stejně s tímto Němcem volá, že i Němci, pokud milují svobodu, musí a chtějí stát na demokratickém základě tohoto státu… Svoboda a rovnost jsou bez lidskosti, bez humanity nemožné, volá lid s německým řečníkem, který ti vyhlašuje svou hrdost nad tím, že jeho domovina se stala také jeho vlastí a že chce pro ni, pro svobodu a lidskost pracovat.
A stejně jako předseda obce legionářů inspektor Čižmář vědí ti pod řečništěm, že proti těm, kdož by usilovali o republiku, půjdeme bez pardonu a bez ohledu. Stvrdili to voláním nejhromovějším. A údery výbušného Nazdar, které se třásly nad náměstím po závěrečném proslovu generála Červinky, slibují Brněnští, že zůstanou věrni ideám, podle nichž byl tento stát vybojován a vybudován.
