Rok 1938 očima žurnalistů a dokumentů 2, PhDr. Marie Novotná
Rok 1938 očima žurnalistů a dokumentů 2
PhDr. Marie Novotná
A mašinérie se rozběhla. 23. března vystoupila z československé vlády německá agrární strana, krátce poté i křesťanští sociálové, což znamenalo ukončení německého aktivismu. Aktivisty zůstali pouze němečtí sociální demokraté a sudetští komunisté.
V dubnu 1938 se v Karlových Varech konal sjezd Sudetoněmecké strany, kde SdP své požadavky zformulovala do osmi známých karlovarských požadavků, ve kterých požadovala:
1) zrovnoprávnění sudetských Němců (kteří ačkoliv byli menšinou, označovali se jako národní skupina) s českým národem,
2) uznání německé menšiny za právnickou osobu,
3) stanovení a uznání německého sídelního území,
4) německou samosprávu na tomto území a to ve všech oborech veřejného života,
5) zákonnou ochranu pro německé občany vně německého území,
6) odstranění křivd vůči sudetským Němcům od roku 1918 a náhradu škod,
7) dodržování principu německých státních zaměstnanců v německém území,
8) plnou svobodu přiznávat se k němectví a německému světovému názoru.
Je zřejmé, že přijetí karlovarského programu československou vládou by znamenalo naprosté zmrzačení ČSR.
A tlak na naši republiku pokračoval. Od počátku května se soustřeďovalo v blízkosti československých hranic německé vojsko, v Sasku a ve Slezsku se konala vojenská cvičení, u našich hranic se soustřeďovaly policejní pluky, podobně jak tomu bylo při anšlusu Rakouska. Češti Němci se připravovali v sudetském pohraničí.V té době byly do Československa tajně přepravovány zbraně a až bude vysíláno z rádia heslo „Altvater“, mělo být započato se sabotážemi, ničení železnic a spojů, přepadávání celnic a policejních stanic. Vzpoura byla plánovaná tak, aby vyvrcholila 22. května, v den voleb, kdy sudetoněmečtí „mičedníci“ požádají o pomoc své bratry v „říši. Tato výzva měla být signálem pro sudetoněmeckou legii, která byla v Německu organizována a měla vpadnout do naší republiky za podpory jednotek SS. Akce měla být řízena Heydrichovou organizací Sicherheitsdienstu. Dne 20. května, po vysílání hesla „Altvater“ německým rozhlasem, se sešla pražská vláda a vyhlásila částečnou mobilizaci. Do pohraničí bylo vysláno asi 170.000 příslušníků československé armády, aby udrželi pořádek a zabránili jakékoliv nepřátelské akci.
První krize byla zažehnána, ale jen na krátkou dobu. Sudetští Němci stupňovali své požadavky. Obsahoval je „Náčrt nového řádu pro vnitrostátní poměry“, který rozvíjel požadavky Konráda Henleina pronesené v Karlových Varech a které ve své podstatě znamenaly likvidaci ČSR. Měly být vymezeny národní celky s přesně vymezenou pravomocí a centrální mocí, která měla být minimální. Následuje opět nepřijatelný plán třetí. V té době se Chamberleinovi podařilo prosadit názor, že je třeba jednat o odstoupení sudetského území. Nic jiného si Hitler nepřál.
Dr. Edvard Beneš marně bojoval o zachování integrity státu. Vedení SdP ve svém tlaku pokračovalo a vypracovalo další variantu svých požadavků pod názvem „Návrh“. Do kruté hry o likvidaci demokratické Masarykovské republiky agresivně vstupují sudetští Němci nepokoji, bitkami, demonstracemi i diverzní činností. Jsou to zejména paramilitární jednotky sudetoněmeckého Freikorpsu. Hitlerův projev 12. září na norimberském sjezdu NSDAP byl již přímým útokem na existenci Československé republiky. Teror je provázen hesly „Lieber Führer macht uns frei von der Tsechoslowakei“. Henlein proklamoval „Chceme domů do říše“.
30. září o půl třetí ráno bylo představitelům Československa, kteří nesměli být u jednání, představiteli Francie a Velké Británie sděleno, že bylo dosaženo dohody. Chamberlein i Daladier dali souhlas k odstoupení Sudet podle požadavků totalitních států, Německa a Itálie. 1. října 1938 vstupuje německá armáda do českého, moravského a slezského pohraničí.
