České národní listy

Současné restituční spory mají svou historii. Neměli bychom na ni zapomínat.

Pan Posselt se  nedávno podílel na oslavách pana H.A.Lichtensteina, který by měl podle něj  obdržet i nějakou evropskou cenu, třeba cenu Karla IV.  Zmínil se  i o tom, jak  je  významná  historie Lichtensteinského  rodu  ve střední Evropě (včetně českých zemí). Lituji, že to hodnocení  pan Posselt nekonkretizoval, nepřiblížil. Učiníme to za něho.

Historicky  nejvýznamnější představitel rodu,  rakouský  šlechtic  Karel Lichtenstein, vstoupil do   našich dějin po nešťastné bitvě  na Bílé hoře (8. 11. 1620). Po  nezdařeném boji  českých stavů  proti bezohlednému útlaku  ze strany habsburského panovníka, císaře  Ferdinanda II., pověřen násilnou správou šlechtického majetku v Čechách.  Stal se  císařským místodržitelem a vůdcem násilné rekatolizace v české zemi. Na Moravě získal tuto funkci  od vítězného panovníka kardinál František  Dietrichstein. Vítězný Ferdinand II. se rebelům a celému českému království krutě za povstání  pomstil. A oba správcové  jako představitelé vítězné moci  mu v tom vydatně  pomáhali. Slavnostně a bezohledně  se zúčastnili nelidsky kruté popravy vůdců povstání na Staroměstském náměstí  nešťastného dne 21. června 1921. Byla to tragédie národa.  Oni  však byli nejvýš spokojeni. Získali příležitost neobyčejně se obohatit. Z pověření panovníka  organizovali loupežné konfiskace majetku domácí protestantské  šlechty. Zabavená panství si  sami ponechávali nebo jimi obdarovávali hejna cizinců a  válečných dobrodruhů. Rozsah konfiskací byl nevídaný. Dvě třetiny domácí půdy padly do cizích rukou. Sám Lichtenstein získal mnohé statky, např. Lednice a Valtice na jižní Moravě, Krnovsko a Opavsko na severu. Rozsah takto  získaných panství na našem území  byl  mnohonásobně větší než  vlastní území  jeho  rodného Lichtensteinska s hlavním městem Vaduzem  na pravém břehu Rýna. Náboženská svoboda byla  zrušena, kdo nepřestoupil na katolickou víru, musel odejít ze země. Vypovězeni byli nekatoličtí  kněží, učitelé, vzdělaná vrstva národa. Odejít musel i Jan  Amos Komenský. Němčina se stala  úředním jazykem. Dalimilova kronika byla veřejně  katem  spálena. Nastal konec samostatnosti české a  na dlouho, až do slavného obrození,  i  konec národa českého. Před   druhou světovou válkou  patřil  Lichtensteinský rod k  antičeskoslovenské  německé menšině, která přispěla k zničení demokratické  republiky. Po válce  a vítězství nad fašismem r. 1945  byla  Lichtensteinská  panství podle Postupimských a Pařížských dohod postátněna. Dnes by je chtěli příslušníci rodu zase restituovat.

                                                                                                                                                                                                                                                                                                      našich dějin po nešťastné bitvě  na Bílé hoře (8. 11. 1620). Po  nezdařeném boji  českých stavů  proti bezohlednému útlaku  ze strany habsburského panovníka, císaře  Ferdinanda II., pověřen násilnou správou šlechtického majetku v Čechách.  Stal se  císařským místodržitelem a vůdcem násilné rekatolizace v české zemi. Na Moravě získal tuto funkci  od vítězného panovníka kardinál František  Dietrichstein. Vítězný Ferdinand II. se rebelům a celému českému království krutě za povstání  pomstil. A oba správcové  jako představitelé vítězné moci  mu v tom vydatně  pomáhali. Slavnostně a bezohledně  se zúčastnili nelidsky kruté popravy vůdců povstání na Staroměstském náměstí  nešťastného dne 21. června 1921. Byla to tragédie národa.  Oni  však byli nejvýš spokojeni. Získali příležitost neobyčejně se obohatit. Z pověření panovníka  organizovali loupežné konfiskace majetku domácí protestantské  šlechty. Zabavená panství si  sami ponechávali nebo jimi obdarovávali hejna cizinců a  válečných dobrodruhů. Rozsah konfiskací byl nevídaný. Dvě třetiny domácí půdy padly do cizích rukou. Sám Lichtenstein získal mnohé statky, např. Lednice a Valtice na jižní Moravě, Krnovsko a Opavsko na severu. Rozsah takto  získaných panství na našem území  byl  mnohonásobně větší než  vlastní území  jeho  rodného Lichtensteinska s hlavním městem Vaduzem  na pravém břehu Rýna. Náboženská svoboda byla  zrušena, kdo nepřestoupil na katolickou víru, musel odejít ze země. Vypovězeni byli nekatoličtí  kněží, učitelé, vzdělaná vrstva národa. Odejít musel i Jan  Amos Komenský. Němčina se stala  úředním jazykem. Dalimilova kronika byla veřejně  katem  spálena. Nastal konec samostatnosti české a  na dlouho, až do slavného obrození,  i  konec národa českého. Před   druhou světovou válkou  patřil  Lichtensteinský rod k  antičeskoslovenské  německé menšině, která přispěla k zničení demokratické  republiky. Po válce  a vítězství nad fašismem r. 1945  byla  Lichtensteinská  panství podle Postupimských a Pařížských dohod postátněna. Dnes by je chtěli příslušníci rodu zase restituovat.

  Pan  Posselt  by měl  ve svých projevech lépe znát historii. A restituční spory by měly dát vítězství  spravedlnosti a lidskosti. Nikoli  bezohlednému  nepřátelskému uchvatitelství.

Prof.. PhDr. Stanislava  Kučerová, CSc.