Riskantní sázka
Riskantní sázka
V médiích se mihla informace o tom, že po vzoru pravicových stran hodlá také sociální demokracie spojit se do parlamentních voleb s partnery. Zbyli na ni ovšem už jen zelení. A ti vlastně jen proto, že u pirátů je příliš plno a v uvažované straně Mikoláše Mináře zase příliš prázdno.
Úzká spolupráce se zelenými jako odrazový můstek ke vzrůstu volebních preferencí, to je kalkul více než odvážný. Příznačné je, že vedení ČSSD o něm uvažuje v době, kdy od zelených odešli ti, kdo byli výrazněji levicově orientovaní.
Částečně lze tento tah pochopit. Proevropskou, proekologickou a prominoritní agendu uloupili zeleným piráti. ČSSD s touto agendou souzní, nevypadalo by však dobře, pokud by se ucházela rovnou o přízeň pirátů. Sociální demokraté by byli odmítnuti jako nadpočetní přesně tak, jak se to přihodilo při pokusu o námluvy Straně zelených.
Snažit se zastavit svůj propad spojením s někým, kdo u voličů stabilně propadá ještě více, je však málo prozíravé. ČSSD by se mohla poučit ze zkušeností z jiných zemí. Před deseti lety přišli francouzští socialisté na nápad posílit své upadající preference právě s pomocí zelených. V řadě volebních okrsků jim nabídli místa na svých kandidátkách. Skončilo to jen dalším velkým propadem.
Analytici vysvětlují tento neúspěch tím, že zelené zajímají
především problémy na globální úrovni, zatímco socialisté a sociální demokraté se v prvé řadě musejí zaměřovat na sociální problémy ve své vlastní zemi.
Tomu odpovídá také odlišná struktura voličstva obou stran. Zelení se orientují na vrstvy, které jsou na tom sociálně tak uspokojivě, že mají starost, aby jim jejich slušné vyhlídky nekazily ekologické hrozby. Sociální demokraté se historicky orientovali spíše na vrstvy, které měly úplně jiné starosti než sledovat tempo ústupu alpských ledovců.
Je možné, že doba se mění a s ní se proměňuje i charakter voličů. Je ovšem poněkud riskantní testovat tuto hypotézu právě v důležitých parlamentních volbách.
Prof. J. Keller
Přišlo e-poštou
