Říše velkomoravská
Říše velkomoravská
Počátkem 9. století vystupuje Morava jako politicky a kulturně významná oblast. Je to období jejího největšího rozmachu; v této době bylo na území Moravy a Slovenska jádro státu západních Slovanů – Velkomoravská říše. Již na počátku 9. století zde vynikala dvě knížectví, moravské a nitranské. Obě pocítila silný politickomocenský tlak německé říše východofranské. Karel Veliký v několika taženích zlomil moc Avarů, sjednotil germánské kmeny a zahájil expanzi proti slovanským kmenovým útvarům. Ve dvou taženích 805 a 806 byli přivedeni k poslušnosti Čechové, země zpustošena a vévoda Lech zabit. Roku 812 byli Moravané nuceni slíbit poslušnost východofranskému králi v Řezně. V tomto období přijaly vládnoucí složky moravského knížectví od německých misionářů křesťanskou víru. V roce 845 podstoupilo také 14 českých velmožů v Německu křest a uznalo východofranskou svrchovanost. Tak spolu s pronikáním křesťanství ze západu vzrůstaly i pokusy německých panovníků o získání nadvlády nad českými zeměmi.
Hospodářsko-společenský rozvoj a potřeby obrany proti nepřátelskému tlaku zvenčí vedly k založení rozsáhlého státního útvaru, k němuž náležely české a slovenské kmeny. Rozhodující krok k tomu uskutečnil moravský kníže Mojmír I., když v 30. letech 9. století vypudil z Nitranska Pribinu a spojil jeho knížectví s Moravou.
Mojmírovci stáli pak v čele Velkomoravské říše až do počátku 10. století. Jádrem jejich moci byla dnešní Morava a Slovensko na jih k Dunaji a na východ k řece Tise, kde byly hranice panství bulharského. V době největšího rozmachu říše uznávaly svrchovanost Mojmírovců i kmeny české, polabskoslovanské a polské na tzv. vislanském území; na jihu zakotvila moc velkomoravského státu i za Dunajem v Panonii.
Nejdůležitější střediska Velkomoravské říše ležela na jihovýchodní Moravě a jihozápadním Slovensku. Byl to systém dobře vybudovaných pevností a hradišť, na nichž byla sídla velmožů. Téměř po celou dobu svého trvání musela Velkomoravská říše odolávat dobyvačným pokusům východofranských panovníků. Zvláště Mojmírův nástupce Rostislav úspěšně odrážel útoky Ludvíka Němce, jemuž pomáhaly v pronikání do naší země německé křesťanské misie. V zápase o nezávislost se Rostislav rozhodl k velkému činu v oblasti církevní politiky. Obrátil se do Byzance, která nepodléhala svrchovanosti římského papeže, se žádostí, aby byli na Moravu vysláni křesťanští misionáři, znalí slovanského jazyka. Byzantský císař Michal III. poslal roku 863 na Moravu dva vzdělané Řeky, Konstantina-Cyrila a Metoděje. Konstantin sestavil zvláštní písmo, přizpůsobené slovanským jazykům, a přeložil některé bohoslužebné texty do staroslověnštiny. Konstantin a Metoděj se stali zakladateli slovanského písemnictví. Dosáhli také schválení svého působení (užívání slovanského jazyka při bohoslužbě ) i u římského papeže, jenž jmenoval Metoděje arcibiskupem. Metoděj se vracel z Říma v době, kdy Morava koncem roku 870 byla dobyta Franky a Bavory, kníže Rostislav oslepen a uvězněn. Také Metoděj byl bavorskými biskupy zajat a uvězněn. Na zásah papeže Jana VIII. byl propuštěn roku 873 a jako arcibiskup uvítán na Svatoplukově dvoře.
Metoděj působil se svými žáky v našich zemích do roku 885. Na sklonku svého života se dostal do sporu s Rostislavovým nástupcem Svatoplukem. Po smrti Metoděje byli jeho žáci pronásledováni, odebrali se do Bulharska a někteří na východ do Ruska.
Pro naše země, právě tak jako pro většinu slovanských národů, mělo velký význam, že se jim spolu s přijetím křesťanství dostalo i samostatného slovanského písma i počátků svébytného písemnictví. Staroslověnské písemnictví se stalo pojítkem našeho národa s ostatním Slovanstvem. V Bulharsku, na Rusi i v Srbsku slovanské písmo zakotvilo trvale a slovanská liturgie se tam stala základem pravoslavných církví.
Moravský stát byl na počátku 10. století vystaven opakovaným nájezdům Maďarů. V letech 905 – 908 byl Maďary rozvrácen. Vpád Maďarů rozrušil souvislost slovanského osídlení ve středním Podunají a odtrhl Slovany západních kmenů od jihoslovanských. Závažným důsledkem pádu Velkomoravské říše bylo přerušení hospodářských, politických i kulturních styků s říší byzantskou, u níž středoevropští Slované hledali oporu proti rostoucímu tlaku německé říše východofranské. Velkomoravská říše, samostatný národní stát, jenž mohutněl a sílil v neustálém stýkání a potýkání s okolním živlem německým, pomáhala svým vlivem upevňovat českou národní pospolitost.
Soužití Čechů s Němci v českých zemích, PhDr. Václav Šůstek, CSc.
