Režim se pozná podle toho, co víc stíhá…
Režim se pozná podle toho, co víc stíhá…
Marek Řezanka
Spisovatelka Rowlingová veřejně odsoudila návrh skotské labouristické strany, aby bylo trestné muže nazývat mužem – a ženu ženou, že to totiž údajně poškozuje práva transgender lidí. Vzkázala, že se klidně nechá zavřít – ale na svém právu na názor trvá.
Nepřejme si žít ve společnosti, kde je pomalu větším hříchem vyjádření svého postoje, než například závažná majetková trestná činnost včetně korupčního jednání – nebo než domácí násilí.
Daleko v tomto ohledu nemusíme chodit ani u nás doma, v České republice.
Za mnohem závažnější počin je zde považováno, že se děkan Miroslav Ševčík objevil na protivládní demonstraci, a dovolil si formulovat vlastní názory, než že rektor na té samé škole (VŠE), Petr Dvořák, stál v čele Key Investments v době nejzávažnějších podvodů.
Historik Petr Kreuz pro změnu upozornil na zjevné selhání Danuše Nerudové ve funkci rektorky Mendelovy university: „Týká se jí to – byla hlavou školy – a za druhé minimálně tři měsíce po upozornění na plagiáty nepodnikla vůbec nic.“
„Skromná“ paní Nerudová, podle jejíchž vlastních slov jsou její hlavní nevýhody, že je „mladá a krásná“, zřejmě liknavost za svou slabou stránku nepokládá. V případě Starostů a nezávislých (STAN) je nejspíše nějaká ta kauza nutnou podmínkou ke kandidatuře, tedy i do Evropského parlamentu. Pánové Rakušan, Gazdík, Polčák či Půta by mohli vyprávět.
Danuše Nerudová se se svým máslem na hlavě ovšem nedrží nikterak v pozadí. Ještě není ani v Evropském parlamentu – a již pošilhává po roli eurokomisařky. Titul sem, titul tam – hlavně, že zastává ty správné evropské hodnoty a názory, že?
Tomáš Čermák vyfasoval pět a půl roku za údajné vyhrožování, když v souvislosti s odporem vůči pandemickému zákonu veřejně publikoval následující slova: „Nemůžeme chodit každý týden někam protestovat a mrznout tam… Uděláme plán, musíme se spojit všichni a udělat pořádný uragán… Musíme těm dobytkům zarazit tipec… Vyneseme je za rypáky a naházíme je do řeky a zbavíme se jich jednou provždy. Nějaká mírová cesta, nějaké právo, neudělá nic.“
Porovnejme Čermákova slova s veřejně publikovaným statusem v době publikování aktivního politika ODS, Martina Langa, který ovšem za vyhrožování odsouzen nebyl:
„Poslanci, kteří zvedli své ničemné pazoury pro schválení zákona o zdanění církevních restitucí, jsou smradlavá, proradná prasata. Nejsou to lidé a je dovoleno je zabíjet. Dokonce jsem přesvědčen o tom, že takové zrůdy je nutné pozabíjet, aby svou morální zrůdností nenakazili zbytek národa… Debilní senilní bolševik Zeman se rozhodl zákon podepsat a je třeba ho zabít též. Ideálně takovou zrůdu podřezat, jako přestárlou svini a nechat vykrvit a poté spálit.“
Také se domníváte, že mnohem závažnější a nebezpečnější byla výzva pana Langa, protože on byl v tu dobu politik a veřejně činná osoba? Zřejmě obrana církevních restitucí podobně silná slova snese – zatímco odpor vůči pandemickému zákonu nikoli.
Místopředseda KDU-ČSL a ministr životního prostředí Petr Hladík chce předsednictvu strany navrhnout vyloučení bývalého šéfa lidovců Cyrila Svobody. Hladík mu vyčítá jeho politické názory z poslední doby včetně rozhovoru pro server Voice of Europe, který se po medializaci „úspěšné akce BIS“ ocitl na českém sankčním seznamu.
Petr Hladík na adresu svého stranického kolegy poznamenal: „Dlouhodobě nepovažuju Cyrila Svobodu za lidovce. Jeho dlouhodobé názory a směřování neodpovídá politice lidovců a očekával bych, že už dávno nebude členem strany.“
Není to tak dávno, kdy policisté prověřovali podezření, že pan Hladík byl jedním z politiků, kteří gangu okolo pana Horkého pomáhali privatizace domů prosadit v zastupitelstvech. Petr Hladík v případu figuroval jako svědek. Policie však zaznamenala několik schůzek, a to včetně jedné, na které se sešel s výše zmíněným podnikatelem.
Na schůzce (která patrně nebyla jediná – a zjevně tak nebyla náhodná) Petra Hladíka a starosty městské části Židenice Aleše Mrázka ohledně privatizace domu v Židenicích byl přítomen i vlivný brněnský lidovec Filip Leder. O dům mělo zájem bytové družstvo vedené manželkou hlavního obviněného Michala Horkého, Leder je přitom právník rodiny Horkých. Hladík měl iDnesu říct, že si na schůzku nevzpomíná.
Korupční kauza Taxis, podobně jako kauza Dozimetr, bohužel vyznívá do ztracena – a jak Petr Hladík, tak Vít Rakušan, jsou nadále ministry.
Pánové Gazdík i Rakušan svorně tvrdí, že za speciální software nic neplatili. Otázkou potom je, kdo tuto sumu hradil za ně. Vrcholem trapnosti je konstatování Víta Rakušana, že se bál odposlechů ze strany Agrofertu, a tak shodou okolností používal software pro utajení komunikace v rámci zločinecké bandy. Což ovšem vyvrací tvrzením, že si s tímto telefonem hrály jeho děti. To snad i Stanislav Gross svého času vysvětloval kauzu svého bytu věrohodněji.
Je nutné dodat, že za panem Mlejnkem stál i premiér Petr Fiala, když vyslal veřejnosti následující signál: „Vláda obdržela informaci, že pan Mlejnek sehrál pozitivní roli při objasňování kauzy Dozimetr“.
Vrchní státní zástupkyně Vrchního státního zastupitelství v Praze, Lenka Bradáčová, ovšem toto tvrzení ještě v srpnu 2022 vyvrátila: „O participaci pana Mlejnka na vyšetřování vámi dotazované trestní věci mi není nic známo.“
Místo toho, aby byly ze svých stran vylučováni pan Hladík a pan Rakušan – a to za pochybné kontakty a neuspokojivé vysvětlení své role v kauze Taxis, respektive Dozimetr, mají oba dva drzé čelo – a ještě by sami stíhali ty druhé.
Dostáváme se tak do situace, kdy je zřejmě závažnějším pokleskem, komu poskytl rozhovor pan Svoboda, než s kým a na čem se dohodl pan Hladík.
Připomeňme i směšné pokuty za zničení prezidentské standarty (kauza Ztohoven). Několikatisícovou pokutu pak vyfasovali i tři muži, kteří si dovolili opakovaně odstranit ukrajinskou vlajku ze sochy Jošta Lucemburského na Moravském náměstí v Brně, neboť se domnívali, že tam nemá co dělat.
Žalobci z vrchního státního zastupitelství začali prověřovat kampeličku, jejímiž členy byli rovněž premiér Petr Fiala (a jeho zapomenutý milion korun) a další prominenti z Občanské demokratické strany. Pozornost vrchního státního zastupitelství si kampelička zasloužila zejména kvůli zmizení peněz v miliardové kauze Glocin.
Přesto je větší mediální pozornost věnována „dezolátům“, kteří si dovolí Fialův kabinet právem kritizovat.
Každý režim se nejvíce prozradí tím, co stíhá tvrději. V případě naší společnosti zcela zřetelně vidíme, že jako mnohem nebezpečnější jednání je považován protivládní protest než jednání některých ministrů, kde by mohlo vznikat podezření na propojení s organizovaným zločinem. Až děsivě to připomíná scénu z Osudů dobrého vojáka Švejka za světové války, kdy političtí vězni byli nebezpečnější než podezřelý z „obyčejné loupežné vraždy na pantátovi z Holic“.
Dopis pro Valjeana, aneb Kdo šlohne chleba...
Píši Vám, milý pane Valjeane,
sedím teď v parku, slunce velmi hřeje.
Říkám si, kdo se bídných zastane?
Zas by Vás měli, pane, za zloděje.
Poctivec úpí – grázl se mu směje.
Podvádět druhé: Zločin? Ani zdání.
Závadný názor: To se vás hned straní.
Prodáte titul: No a? To se děje.
S padouchem smíte sdílet šifrování:
Kdo šlohne chleba, míří na galeje.
Záleží, jak se panstvu zamane.
V lidech je opět plno beznaděje.
Cenzurou rty jsou pevně svázané.
Kdo nectí dogma, s tím pak brzy zle je.
Čestní jsou hnáni – chválí farizeje.
Médiím se dnes člověk těžko brání.
Skutečný lotr nesedává v báni:
Ministrem bude, pokud si to přeje.
Rittig či Redl nejsou potrestáni:
Kdo šlohne chleba, míří na galeje.
Čekám, kdy svěží vítr zavane.
Do kruté války Evropa nám spěje.
Těžko lze sečíst všechny zklamané,
kteří již vidí propast, co tu zeje.
Chudák je v koutě, když má boháč reje.
Hochštapler stoupá – pracovité zdaní.
Všechno je dražší, je to k uzoufání.
Darebák září – hrdina se chvěje.
Bandera je prý hoden zmrtvýchvstání:
Kdo šlohne chleba, míří na galeje.
Úpadek, zkáza, žádné slitování.
Trpíme, Jeane, unifikováni.
Lhář pravdomluvným prostor nedopřeje.
Agrese vládne. Ohebný se klaní:
Kdo šlohne chleba, míří na galeje...
