České národní listy

Řekne nám F. W. Steinmeier, jeden z garantů dohody mezi prezidentem Janukovyčem a opozicí v Kyjevu, k čemu garance dohody měly sloužit?

F. E. Steinmeier spolupodepsal dohodu prezidenta Janukovyče s opozicí ze dne 21.2.2014

„21. února roku 2014 v Kyjevě za prostřednictví Ruska, Německa, Polska a Francie podepsal jako úřadující prezident Ukrajiny dohodu s lídry euromajdanu o řešení politické krize v zemi. Dohoda měla proklestit cestu k politickému řešení ukrajinské politické krize a umožnit zemi vyhnout se rozvoji tragických událostí.

Prezident Janukovyč za zprostředkování tří ministrů zahraničních věcí evropských zemí — Polska, Německa a Francie, podepsal 21.2.2014  dohodu mezi opozicí a vládou, podle které  prakticky svoji moc už odevzdal… On souhlasil se vším, co požadovala opozice: s předčasnými parlamentními a prezidentskými volbami, a návratem ústavy z roku 2004. Souhlasil s tím, že nebude používat sílu. Nejen to, on přikázal odvést všechny policejní síly…

Pod dokumentem jsou kromě bývalého prezidenta Viktora Janukovyče a zástupců tehdejší opozice podepsáni také evropští diplomaté. Jedná se o bývalého ministra zahraničních věcí Polska Radoslawa Sikorského, bývalého ministra zahraničních věcí Německa Franka-Waltera Steinmeiera (nyní prezident Německa) a bývalého ředitele administrativy kontinentální Evropy Ministerstva zahraničních věcí Francie Erica Fourniera. Zástupce Ruska Vladimir Lukin odmítl dokument podepsat.

Po podepsání dohody mezi prezidentem a opozicí opustily bezpečnostní složky centrum Kyjeva. Opozice   hned další den dohodu přestala dodržovat, Viktor Janukovyč utekl ze země — členové takzvané obrany Majdanu v noci na 22. února obsadili budovu Nejvyšší rady Ukrajiny (parlament), budovu administrativy prezidenta, budovu vlády a ministerstva vnitra.

„Mě a celý ukrajinský národ cynicky obelhali," prohlásil tehdy bývalý ukrajinský prezident.

Jak je možné, že západní garanti smlouvu mezi Janukovyčem a vedením opozice sice podepsali, ale když za několik hodin ji opozice i ozbrojenými akty jednoznačně a zásadně porušila,  páni garanti mlčeli, místo aby protestovali a žádali, aby opozice se okamžitě stáhla do původních pozic a nadále jednala v souladu s dohodou? To bylo jejich povinností jako garantů.

Pokud dnes již víme, díky paní, A. Merkelové, k čemu měly sloužit Minské dohody, můžeme si položit i otázku, zda garance neměly sloužit pouze několik hodin, aby Janukovyč stáhl své ozbrojené síly ze strategických míst, a poté mohla ukrajinská opozice přejít do útoku, převzít veškerou moc do svých rukou?  Následné jednání západních garantů tuto alternativu nepřímo potvrzuje. Nebo je ještě jiná možnost?

Pokud však budeme považovat výše uvedené předmětné vysvětlení za správné, pak od počátku byl převrat na Ukrajině  plánován stejně tak jako následný vývoj na Ukrajině za dobu trvání Minských dohod, během jejichž existence měla majdanovská Ukrajina vojensky zesílit, aby mohla činit kroky, které pak dělala na Donbasu.

Budeme-li považovat uvedená naše tvrzení za pravdu, pak si musíme  položit otázku, kdo je agresorem. V tom případě by jím byla Ukrajina, za plné podpory Západu, Donbas a jeho obyvatelé pak její obětí, Rusko ochráncem etnických Rusů.

Tato konstrukce je možná, velmi pravděpodobná. V rámci diskuse uvítáme i jiné hodnocení průběhu uvedených událostí s uvedením racionálních argumentů. Děkujeme.

Velmi bychom uvítali, kdyby pan F. W. Steinmeier, prezident Německa, byl stejně otevřený při hodnocení událostí po podepsání dohody Janukovyče s ukrajinskou opozicí, jejímž byl pan Steinmeier jedním ze západních garantů, jako byla a je paní A. Merkelová při osvětlení zásadních funkcí Minských dohod.  Podle kancléřky Merkelové měly Minské sloužit jako časový prostor k vybudování a zesílení ukrajinské armády, nikoliv tedy pro jednání, která by vedla k míru na Ukrajině.   

Pak pravdu o vývoji na Ukrajině bychom se mohli dozvědět, aniž bychom museli konstruovat, a to ještě jen s jistou pravděpodobností. Učiní tento krok i pan F. W. Steinmeier? Malá pravděpodobnost. Stále zastává jednu z nejvyšších ústavních funkcí. Tato skutečnost je jistě pro něj velkou překážkou. Věříme však, že čas osvětlí i ukrajinskou minulost v předmětném období, abychom mohli se dále přiblížit k pravdě, jíž se pokoušíme tak usilovně najít. V tomto hledání nás silně podpořila bývalá kancléřka Merkelová a  francouzský exprezident Hollande.

Dr. O. Tuleškov

Na fotografii z jednání o Minských dohodách vidíme Lavrova a Putina a čtvrtého od leva F.W. Steinmeiera a vedle sedící kancléřku Merkelovou.