Prvního října byl Freikorpsu vydán rozkaz …že „rudí a Češi na útěku mají být zlikvidováni“
Prvního října byl Freikorpsu vydán rozkaz …že „rudí a Češi na útěku mají být zlikvidováni“
(V řadě míst v pohraničí byly ženy s dětmi povolanců k vojenské službě odstřihnuty od podpory. Zatímco místní německé obyvatelstvo dostávalo příděly potravin a vařilo se pro ně ve veřejných kuchyních, Čechy odháněli ordneři. V Černovíru v okrese Ústí nad Orlicí přežívalo 20 českých rodin v zoufalých poměrech. Stejná situace byla zaznamenána v Bečově nad Teplou (celkem 5 rodin), Nových Verneřicích (Duchcovsko, 16 rodin), Dobřanech (Přešticko), Košťanech (Teplice), v Kuřích Vodách (Mimoň) a v Trutnově (21 českých rodin). Německé úřady jim nedovolily překročit demarkační čáru. Červený kříž žádal, aby československá legace v Berlíně zakročila na příslušných místech případně i u německého Červeného kříže v tom směru, aby platnost československo-německé úmluvy o vzájemném podporování osob sociálně slabých byla rozšířena také na okupované území a aby úřady v okupovaném území zahrnuly do veřejné péče i rodiny a osoby české národnosti. Vyslanectví provedlo intervenci a žádalo napříště, aby všechny případy odmítání veřejné chudinské péče byly zasílány na vyslanectví, aby jich mohlo být použito při zásadním jednání o výši československého příspěvku na chudinskou péči. Strádající rodiny byly nakonec zaopatřeny sbírkou Winterhilfe. Příslušné služebny na to byly upozorněny. 171)
Jak již bylo uvedeno, podíleli se na odstraňování českých nápisů.
Obecně bylo odstraňováno vše, co připomínalo minulý režim a sounáležitost s republikou. Ulice a náměstí byly přejmenovávány po nacistických pohlavárech. Označovali obchody nálepkami podle národnosti majitele: český, německý a židovský. Kontrolovali také, kdo v obchodech nakupuje, k čemuž zřídili zvláštní hlídky (na řadě míst už existovaly).
Ve Znojmě pomalovali všechny české domy hanlivými nápisy Tschechisches Schwein, Böser Hund. V Krnově a Opavě byly na domech německých antifašistů umístěny cedule „Zde bydlí nepřátelé státu a bolševici“. Mimoto zapálili a vydrancovali nádraží a domy v české čtvrti v Českém Krumlově.
Na druhou stranu německé okupační orgány usilovaly o zklidnění situace, kterou ordneři jitřili. Už říšskoněmecké vojsko jejich jednání místy potrestalo. „Proti ordnerům, kteří se dopustili nějakého brutálního činu proti obyvatelstvu ať české neb německé národnosti před příchodem říšskoněmeckého vojska, zakročili velitelé říšskoněmeckého vojska se vší přísností a bezohledností.“
K eliminaci jejich činnosti směřovalo především oznámení vojenské tajné polní policie a gestapa z 11. října 1938, v němž stálo, že ze strany FS je zakázáno podnikat akce proti „levicovým a jinak nespolehlivým elementům.“ Na mnoha místech neúspěšně. Přesto byli někteří z nich za krádeže a plundrování zatčeni a posláni do Porýní na stavbu pevnostního valu. Gestapo také vyzvalo všechny ordnery, členy SdP a zvláště vzbouřence, kteří napadali z Německa československé bezpečnostní orgány, k odevzdání všech zbraní. Protože se jich sešel jen zlomek, byly nařízeny důkladné domovní prohlídky. Kdo dále přechovával střelnou zbraň, byl zatčen. Např. jen na Domažlicku bylo uvězněno 21 ordnerů.
Poměry v pohraničí narušoval také Sudetendeutsches Freikorps. Tato ozbrojená formace měla zastavit svoji bojovou činnost od 0.00 hod. 1. října 1938 a být připravena k použití na obsazeném území jen pro policejní účely. Nestalo se a bojové akce úderem půlnoci neskončily. Prvního října byl Freikorpsu vydán rozkaz, v němž se sice zapovídalo žhářství a drancování, ale nařizovalo se, že „rudí a Češi na útěku mají být zlikvidováni“. Počátek obsazování území měl být pro členy SdF i dnem zúčtování s jejich protivníky. V tomto smyslu si K. H. Frank už před invazí údajně zjednal lhůtu tří dnů pro „volný lov na všechny živly v nemilosti“. Ve vzpomínkové publikaci se i členové SdF chlubili tím, že Freikorps „vyčistil zemi od komunistů a Čechů“.
Konkrétně na začátku října, když se vraceli zpět do svých domovů demobilizovaní němečtí antifašisté (zvlášť nebezpečná situace byla pro členy Republikanische Wehr), kteří uposlechli mobilizační vyhlášky, tak na ně členové Freikorpsu pořádali divoké honičky. Často ještě před příjezdem vlaku do stanice vytahovali demobilizované vojáky z vagónů. V Benešově nad Ploučnicí sebrali asi 150 mužů a předali je německým vojákům. V Radčicích na Kaplicku přepadlo 40 příslušníků SdF rolnickou usedlost bratří Kotýnků, kterou zdemolovali, pobodali dobytek, peřiny pomalovali hákovými kříži a vyloupili. Kotýnkovi se poschovávali v seně a na půdě. Freikorps byl rozpuštěn až 9. října 1938.
Z díla „Útěky a vyhánění z pohraničí českých zemí 1938-1939“ I n, Jan Benda
