Program fialovské vlády je založen na návratu k havlovské zahraniční politice akcentující lidská práva

Pokud to naši vládci s tím návratem myslí vážně, pak máme několik otázek. Především zda se také chtějí vrátit k původnímu rozhodnutí V. Havla, který prohlásil, že již nikdy do žádného paktu nevstoupíme. Jeho představy o naší zahraniční politice vycházeli z odzbrojení a nastolení světového míru. Pokud se fialovci vážné chtějí vydat tímto směrem, budou mít velkou podporu obyčejných českých lidí.

Jestliže tuto etapu myšlení V. Havla chtějí bez dalšího přeskočit a začít tam, kde V. Havel se začal představovat jako válečník, pak jsme proti. V této vývojové fázi V. Havel se v Evropě i v části světa veřejně zesměšnil výrokem  pro agenturu Reuters, který zněl takto: „Domnívám se, že během zásahu NATO v Kosovu existuje jeden činitel, o kterém nikdo nemůže pochybovat: nálety, bomby, nejsou vyvolány hmotným zájmem. Jejich povaha je výlučně humanitární.“

Bohužel i bomby, jejichž povaha podle V. Havla měla být výlučně humanitární, ničily města, zabíjeli lidi, nejen v Kosovu ale i v Srbsku. Mrtvých  bylo více než 2000. Škody šplhaly  k 80 miliardám dolarů. Nedosti na tom. Hrdinní natovští letci používali též munici, rakety, bomby s ochuzeným uranem. Lidé v Srbsku, včetně dětí, umírají dodnes ve zvýšené míře na rakovinu Kde jsou jejich lidská práva?                      Dlouholeté přátelství se srbským národem dostalo silné a hluboké trhliny.

Ale válečným dobrodružstvím, které Havel podporoval, nebyl ještě konec. Když se Američané chystali na Irák, který údajně měl  nebezpečné zbraně, jimiž mohl ohrozit svět, postavil se s americkými válkychtivými bojovníky do jedné řady. V koalici ochotných jsme se octli díky V. Havlovi. Jaký byl výsledek války USA proti Iráku? Statisíce mrtvých, statisíce uprchlíků, hlad a bída, ale zbraně hromadného ničení v Iráku nebyly nalezeny, poněvadž je Irák nevlastnil.

Pokračovat touto cestou, na níž nás kdysi navedl V. Havel, nechceme. Naopak! Jsme stoupenci míru a odpůrci války. Jestliže NATO, a my s ním, stojíme na ruských hranicích s vojenskou technikou i těžkou, cvičíme tam, děláme přehlídky, nemůžeme se divit, že Rusové, kteří Západu ustoupili až na své vlastní hranice, se cítí být bezprostředně ohrožení. Chtějí o vzniklé situaci jednat. Nevidí však ochotu k tomu, aby jejich bezpečnost byla plně obnovena. Situace je konfliktní. Pohybujeme se zřejmě na samém okraji války, možná nikoliv jen lokální, ale i evropské, možná i světové. V této situaci nelze vyloučit ani užití jaderných zbraní.

Místo toho, abychom silně podporovali jednání, mírové úsilí, dovídáme se, že „Šéfové ukrajinské a české diplomacie se shodli na postoji Ukrajiny a České republiky na pozadí agresivních akcí Ruské federace a v předvečer řady diplomatických kontaktů mezi USA, NATO, OBSE a Ruskou federací... se dohodli na společných krocích, jak zabránit další agresi Ruské federace.“

Pan P. Fiala, premiér, se od těchto nabubřelých a nebezpečných slov dosud nedistancoval. Kdo mlčí souhlasí. Odpovědnost za další nese tedy celá vláda ČR. Nelze v této souvislosti si nevzpomenout, že pan prezident M. Zeman měl vážné výhrady právě k J. Lipavskému, původně jen nehodlal jmenovat do ministerské funkce. Zřejmě se nechal přesvědčit panem Fialou a nakonec pana Lipavského jmenoval. Z hlediska současné situace můžeme jen potvrdit, že mimořádná předvídavost pana prezidenta mohla zabránit  tomu, aby pan J. Lipavský se stal ministrem zahraničních věcí ČR. O to větší odpovědnost za ministra Lipavského nese pan premiér P. Fiala. Uvědomí si alespoň dodatečně, jaké hrubé chyby se dopustil? Uvědomí si, že pokud foukáme do ohně, byť ho podpálili jiní, může spálit i nás?

Pan premiér by si měl též pomyslet na to, že předmětným jednáním pana ministra Lipavského jsme možná o něco zvýšili nebezpečí, které hrozí našim obyčejným lidem. Kromě zpěvu sirén vláda pro něj, ta dřívější i dnešní, nic neudělala. Přesto právě oni budou nést hlavní tíhu všeho zlého, které nás může potkat. A pokud fialovská vláda se chce skutečně vrátit k havlovské zahraniční politice akcentující lidská práva, pak jí můžeme jen připomenout, že lidským právům se mohou těšit jen živí.

Dr. O. Tuleškov