České národní listy

Sláva českých dějin

Prof. PhDr. Stanislava Kučerová, CSc.

                                                                  Také prosím, abyste se milovali, dobrých násilím

                                                                       tlačiti nedali a pravdy každému přáli.

                                                                                                      Jan Hus  (List z Kostnice)

Mistr Jan Hus, oblíbený kazatel, spisovatel, zakladatel spisovného jazyka českého, oprávce pravopisu, iniciátor počeštění pražské Karlovy university, stal se svým učením, svým životem i smrtí  ztělesněním hnutí, jež bylo po něm nazváno husitské. Husitské hnutí představuje výrazný proud nejranější evropské reformace. Mistr Jan Hus spojoval reformní úsilí za opravu církve  s opravou  společnosti, kritizoval soudobé zlořády, ujímal se chudých a bezbranných. Proti svrchované autoritě církve a jejího dogmatismu postavil autoritu Písma, Bible  a jejího svobodného výkladu ve shodě s rozumem a svědomím.  Ve jménu  odkazu Jana Husa  válčící husitské šiky otřásly církevní světovládou a razily cestu novověkému   myšlení.   Myšlení, které hlásá  svobodu a odpovědnost  mravní osobnosti.

V tomto smyslu  je  husitství vkladem našeho národa do světových dějin, jak učí F. Palacký, T. G. Masaryk, česká dějepisecká škola, Francouz  E. Denis a mnozí jiní. Naopak někteří němečtí historikové (A. Bachmann, K. Hoefler a j.) význam husitství všemožně snižují a tvrdí, že Češi (jako všichni Slované) jsou národ netvůrčí, samostatného života nehodný a neschopný. Dnes u nás různí Podivenové oživili toto znevažování,  a to  se usadilo v médiích. Jejich mluvčí s oblibou předstírají, že podstatou husitství není idea autonomie morální osobnosti, jejího rozumu a svědomí, ale „táborské kádě“, postavené pro povinně odevzdávané peněžité jmění.

Před časem jsme se z televize dověděli, že se papež omluvil za Husovu smrt  a že řadu let pracovala komise historiků a teologů, aby zjistila, zda jsou důkazy, pro které by bylo možno   Jana Husa rehabilitovat. Avšak  takové důkazy se nenašly žádné. Přezkoumání procesuální stránky kostnického  procesu potvrdilo, že “platné právo odsouzením Jana Husa nebylo nijak porušeno.“ Takový je závěr  zkoumání, které v dnešní době provedli historikové a teologové. Ale to  je přece výsměch zdravému rozumu! Nejde přece o  porušení práva, ale o  právo samo, když  dovolilo pronásledovat a usmrtit spravedlivého člověka! To právo je přece předmětem protestů od dob osudného 6. července 1415 až dodnes! V tomto smyslu také nejde jen o Jana Husa, ale i o řadu jeho předchůdců i následovníků, obětí inkvizičních procesů s kacíři a nevěrci, a to nejen u nás, ale v celém křesťanském světě. Církev má ještě mnoho takových skutků co litovat a omlouvat. Smrt Mistra Jana Husa i násilnou rekatolizaci naší vlasti po Bílé hoře především. O Husovi a husitství napsal náš významný historik pravdivě, ač sám byl katolíkem: „Hrdinný a vítězný zápas Čechů za pravdu zůstane největší slávou českých dějin.“ Na to bychom neměli zapomínat.