České národní listy

Prof. Dr. Rajko Doleček, DrSc.

VÁLEČNÝ TRIBUNÁL O ZLOČINECH USA - NATO  PROTI JUGOSLÁVII, SRBŮM

            V New Yorku se sešel 10. června 2000 panel 16 soudců z 11 zemí, za účasti 500 lidí. Panel prohlásil politické a vojenské vůdce USA a NATO za viníky  válečných zločinů proti Jugoslávii (FRJ) během jejího přepadení v době od 24. března do 10. června 1999. Bývalý generální prokurátor (attorney general) Spojených Států Ramsey Clark, vedoucí prokurátor Mezinárodního tribunálu o válečných zločinech USA/NATO proti Jugoslávii, nabádal přítomné a ty, kteří představují  21 zúčastněných zemí, k vykonání rozsudku, aby organizovali kampaň k zrušení vojenského paktu NATO.

            Členové Mezinárodního tribunálu pro válečné zločiny prohlásili obžalované za vinné na základě důkazů proti nim a že o každém z 19 individuálních zločinů, uvedených v původní stížnosti (obžalobě) bylo potvrzeno, že byl proveden mimo pochyby. Tyto zločiny jsou (uvedeno dle News Bulletin SUC, dne 1.července 2000):

1.)     Plánování a uskutečnění rozkouskování, segregace a zchudnutí Jugoslávie,

2.)     Způsobení,  vyvolání  a povzbuzení násilí mezi muslimy a Slovany,

3.)     Přerušení snah k udržení jednoty, míru a stability v Jugoslávii,

4.)     Zničení mírotvorné role Spojených národů,

5.)     Použití NATO pro vojenskou agresii a obsazení zemí, které to nechtějí,

6.)     Zabíjení a zraňování bezbranného obyvatelstva po celé Jugoslávii,

7.)     Plánování, ohlašování a vykonávání útoků, s úmyslem zavraždit, na hlavu státu, další  vůdce vlády a vybrané civilisty v Jugoslávii,

8.)     Ničení  a poškozování zdrojů ekonomických, sociálních, kulturních, lékařských, diplomatických (počítaje v to i velvyslanectví Lidové republiky Číny a jiná velvyslanectví), náboženských, jakož i jejich majetků a zařízení po celé Jugoslávii,

9.)     Útoky na objekty nepostradatelné  pro  přežití obyvatelstva Jugoslávie,

10.) Útoky na zařízení, obsahující nebezpečné látky a síly,

11.) Použití ochuzeného uranu, kazetových bomb a jiných zakázaných zbraní,

12.) Vedení války proti prostředí,

13.) Zavedení sankcí prostřednictvím OSN, což představuje genocidní zločin proti lidskosti,

14.) Vytvoření ilegálního ad-hoc Trestního tribunálu k zničení a démonizaci srbského vedení. Nelegitimnost tohoto Tribunálu je dále dokumentovaná jeho zanedbáním zahájení obžaloby proti utlačování Romů, kteří utrpěli největší počet ztrát kteréhokoli národa  oblasti,

15.) Použití kontrolovaných mezinárodních medií k utvoření a udržení podpory pro  USA agresi a pro démonizaci Jugoslávie,  Slovanů, Srbů a Muslimů, jako genocidních národů,

16.) Ustavení dlouhodobé vojenské okupace strategických částí Jugoslávie silami NATO,

17.) Pokus o zničení suverenity, práva na sebeurčení, demokracie a kultury slovanského, muslimského, romského a jiného lidu Jugoslávie.

18.) Pokus o nastolení americké dominace a kontroly Jugoslávie, vykořisťování jejího lidu a zdrojů,

19.) Použití vojenských prostředků a ekonomického přinucování k docílení dominace  USA .

            Členové Tribunálu pokládají NATO a jeho členské státy a jejich vůdce za odpovědné za jejich kriminální činnost a odsuzují ty, kteří byli shledáni jako vinní nejsilnějšími možnými výrazy. Členové odsuzují bombardování uskutečněné organizací NATO, pranýřují mezinárodní zločiny a porušení mezinárodního humanitárního zákona, provedené ozbrojeným útokem a jinými prostředky, jako ekonomickými sankcemi. NATO jednalo protiprávně a pokusilo se zrušit mezinárodní zákony (International Action Center www.iacenter.org).

            Milosh Milenkovich (Američan, prezident Kongresu srbské jednoty, Serbian Unity Congress, SUC) napsal ve formě dopisu editorovi deníku Wall Street Journal (SUC News Bulletin, 1.července 2000):

„Když organizace jako Amnesty International nebo Human Rights Watch poskytnou doklady o zneužití lidských práv, s kterými vy souhlasíte (například v Číně, na Kubě, v souvislosti s Palestinci), vy vytrubujete dál jejich nálezy. Nicméně když vy  pokládáte jejich zprávy za vám nepříjemné, jako v případě (činnosti) NATO, vy se jím vysmíváte jako „intelektuálním křečkům a lumpům“. Pro Američany, skutečný problém ohledně NATO není, zda spáchalo válečné zločiny (jako organizace, my si pochopitelně myslíme, že ano), ale zda jako národ máme morální odvahu podívat se na naši činnost přímo, vyslechnout kritiku bezúhonných organizací jako Amnesty a uvědomit si, zda při uskutečňování naší moci zůstáváme věrni hodnotám, za které se údajně exponujeme…“

            Během NATO agrese byl lid FRJ sjednocen ve svém odporu proti agresorovi, plně podporoval tehdejšího prezidenta Slobodana Miloševiće. Různí tím nehodným Západem „koupení“ lidé mlčeli, báli se hněvu obrovské většiny.

BOMBARDOVÁNÍM KOSOVA PORUŠILO NATO MEZINÁRODNÍ KONVENCE

            Významný americký astrofyzik a člen Mezinárodního akčního centra Ramsey Clarka z New Yorku (viz výše) Dr. James Ingall, z kalifornského Ústavu pro technologii, vydal prohlášení v listopadu 1999 „Mezinárodní zákony a darebácká supervelmoc“, s podtitulem „Bombardování Kosova“. Prohlášení začíná citací washingtonského právníka W. J. Rocklera, jednoho ze žalobců v Norimberku: „Představa, že porušování principu lidskosti může být napraveno ničením a nemilosrdným zabíjením při použití moderních technologických prostředků, je ve své podstatě pochybná. To je obyčejná výmluva našeho drzého využívání dominace a síly navzdory mezinárodnímu právu.“

            Na konci textu, uvedl Dr. J. Ingall mezinárodní konvence porušované organizací NATO během bombardování Jugoslávie:

1.)     Konvence z Haagu (1907) o udržování válečných zákonů a zvyklostí,

2.)     Ženevská konvence (1949), vztahující se na ochranu civilních osob během války,

3.)     Princip mezinárodního zákona, potvrzený Chartou norimberského Tribunálu a rozsudkem Tribunálu (1950); zde jsou jako VÁLEČNÉ ZLOČINY uvedena ničení, která nelze ospravedlnit  vojenskou nezbytností,

4.)     Vídeňská konvence o Zákonu o smlouvách (1969 – platí od r. 1980); smlouva je neplatná, byly-li její závěry uskutečněny pod hrozbou použití násilí (toto se vztahuje na hrozbu bombardováním, pokud Jugoslávie nepodepíše navrhovanou smlouvu v Rambouillet v roce 1999),

5.)     Protokol, jako  Doplněk Ženevské konvence (1949), který se vztahuje na ochranu obětí mezinárodních válečných konfliktů (protokol I), z roku 1949, podle kterého je zakázáno napadat, ničit, odstraňovat nebo učinit nepoužitelnými zařízení nezbytně nutná pro přežití civilního obyvatelstva (ničení tepláren, elektráren, pramenů vody, atd., jak to provádělo letectvo NATO) (článek 54). Během vedení války je nutné uchránit okolní přírodu před rozsáhlým, dlouhotrvajícím a těžkým poškozením...,které může ohrozit zdraví a přežití obyvatelstva (článek 55). NATO toto všechno provádělo ničením velikých chemických závodů, petrochemického průmyslu, rafinerií nafty, použitím ochuzeného uranu v munici (přes 30 000 bojových hlavic s ochuzeným uranem NATO použilo v Jugoslávii, převážně v Kosovu, ale i v Srbsku a Bosně). NATO vyvolalo ekologickou katastrofu ve FRJ Jugoslávii,

6.)     Konvence o zákazu  nebo omezení použití některé konvenční zbraně, u které lze očekávat možnost přehnaného zraňování, nebo že má dalekosáhlé, paušální účinky – použití kazetových bomb letadly NATO přímo na civilní cíle, nebo které působí jako miny, pokud ihned nevybuchnou,

7.)     Smlouvy z Ottawy, proti použití personálních min na zemi (1997) – použití kazetových bomb organizací NATO lze pokládat za porušování této smlouvy, protože nevybuchlé „dceřinné“ malé kazetové bomby (je jich 5-30%) vniknou do půdy a působí jako miny,

8.)     Konvence Spojených národů o zákonu moře (1982, platí od 1996). USA měly v úmyslu zastavovat a vstupovat na palubu lodí, které převážely naftu z černomořských přístavů. A Konvence praví: „V úžinách…všechny lodě a letadla  mají právo tranzitu, kterému v tom nesmí být zabraňováno…“Státy se mají zdržovat toho, aby odhazovaly odpadky a jiné materiály z lodí, z letadel, z naftu těžících platforem do moře (NATO letadla odhazovala nepoužité kazetové bomby do mezinárodních vod Itálie),

9.)     48. zasedání podkomise OSN o prevenci diskriminace a o ochraně menšin (1996) napomínalo všechny státy, aby omezily výrobu a šíření zbraní masového ničení, nebo s neselektivním, paušálním účinkem. Vztahovalo se to  speciálně na zbraně nukleární,   chemické a biologické, na napalm, kazetové bomby a na zbraně s ochuzeným uranem (Rezoluce 1996/16).

Organizaci NATO se podařilo udělat precedent při uskutečnění nezávislého zásahu (intervence) mimo ustanovení mezinárodního zákona, čímž zjednodušila možnost intervence. NATO SPÁCHALO VÁLEČNÉ ZLOČINY. Co teď může zastavit znesvěcování míru, spravedlnosti a lidských práv?

Kofi Annan vyslovil tento problém docela jasně (The Economist, 18. září 1999):

„Člověk se může zeptat těch, pro které akce na Kosovu ohlašovala novou éru, ve které státy, nebo skupiny států, mohou podnikat vojenské akce MIMO určených mechanizmů, pro uskutečnění mezinárodního míru…Copak nehrozí nebezpečí v takových intervencích…pro zahajování nebezpečných precedentů pro budoucí intervence, bez jasných kritérií, jak se má určit, kdo by se mohl odvolávat na takové precedenty a za jakých okolností?...“