Proč stále více neslušnosti?
Proč stále více neslušnosti?
Prof. PhDr. Stanislava Kučerová, CSc.
Žijeme v divném světě mezilidského pomlouvání a vzájemného štvaní. To, co prezident Masaryk označil jako nežádoucí „Hulvátov“, to se u nás prudce šíří a nabývá na ostrosti a brutalitě. Je zvláštní, že i „mainstreamové“ tažení nenávisti proti prezidentovi Zemanovi sílí. Přestože mu přibyla léta, přestože stůně. Naši „vybraní“ publicisté neznají zdvořilost a ohleduplnost chování ani k osobě potřebného člověka v letech, natož uctivost a respekt k hlavě státu. Přestože to je nejvyšší ústavní činitel státu.
Vývoj „Hulvátova“ v naší společnosti je vskutku zvláštní a těžko pochopitelný. Není tomu dávno, co jeden mnohostranně angažovaný moderátor a komentátor předvedl pozoruhodnou proměnu od zdvořilosti k netaktní hrubosti. Pamatuji si, jak pravidelně chodil na besedy s prezidentem a jak o nich zdvořile mluvil. Pamatuji si také, jak se ve svých každodenních projevech opakovaně vracel k expředsedovi TOP O9. Jako by se někde zavázal nepřestajně ho připomínat a četnými kratičkými posměšnými zmínkami si brousit vtip na jeho minulé činnosti.
Dnes tento horlivý všestranný informátor si pravidelně zve někdejšího stranického stoupence „knížetepána“, aby spolu osobně se vší vážností o společenskopolitických tématech diskutovali. Činí tak přátelsky a chápavě. Zato s nevraživým odstupem komentuje chování pana prezidenta. V těchto dnech ho přímo neuvěřitelně ponižuje a pranýřuje. Neuctivě se posmívá jeho protinákazovému zařízení. Odsuzuje prezidentovu přehlídku členů budoucí vlády. Nemá nejmenší pochopení pro snahu hlavy státu poznat, koho svým podpisem bude jmenovat členem vlády. A tupí i chování budoucích ministrů, kteří se dostavují k prezidentovi k vstupnímu rozhovoru před nástupem do ministerské fukce s etiketou. Prostý občan jim schvaluje, že jsou k prezidentovi zdvořilí a ohleduplní. Podle našeho posuzovatele však by měli projevovat jasný nesouhlas a odpor k probíhající akci, měli by odmítat prezidentovy názory, měli by stát na názorech vlastních, a to bezohledně opačných. A náš odmítač se hojným slovem i procítěným gestem naparuje nad vším, co se týká prezidenta.
A tak se občan ptá: Ministři mají v osobnosti pana prezidenta vidět nepřítele? A proti nejvyššímu ústavnímu činiteli mají nepřátelsky vystupovat? Jaké je vlastně postavení naší soudobé vlády? Může nám pan komentátor říci, kde jsme a kam směřujeme? To ani mezi prezidentem a vládou nemá existovat souhlas, vzájemnost, podpora a spolupráce v období globálních krizí?
