České národní listy

Demonstrace pořádané podivným spolkem Milión chvilek pro demokracii ve mě od počátku nebudily mnoho důvěry. Měl jsem z toho dojem že o demokracii tady vůbec nejde a ani o dodržování ústavy. Šlo jen o útoky na prezidenta a předsedu ve volbách vítězné strany, Andreje Babiše. Už první vystoupení se dostaly za hranice dobrého vkusu a silně zapáchaly manipulací, mířenou zvláště na mládež. ( metoda nikterak nová, zato však v minulosti mnohdy úspěšná ) zvlášť odporné bylo zneužití dvanáctiletých žákyň ke štvavému projevu, který by v nějaké veselohře zněl s dětským hláskem komicky, tady však doslova běžel mráz po zádech.

Pozornost jsem věnoval I dalším vystoupením těchto manipulátorů. Prohlédl jsem si fotky a videa z manifestací, seznámil se s některými projevy řečníků, pokusil se s chvilkaři komunikovat a také jsem sám některá shromáždění viděl zblízka. Nakonec jsem si sepsal šest věcí, které mi na činnosti chvilkařů vadí, šest dobrých důvodů proč se k nim nepřipojím a ani jim nehodlám věnovat své sympatie a podporu.

 Zde jsou:

1) Nelíbí se mi, které politické skupiny jsou v pozadí těchto shromáždění. Není těžké zde rozpoznat vliv a snad i přímé vedení TOP 09, ODS a odnože TOPky STAN. Ve sněmovně  k nim tíhne  KDU a mnohé jim odkývají zmatení Piráti. Jde o politickou skupinu reprezentující asociální a probruselskou pravici, vstřícnou k multikulturalismu, odsunutým Němcům, zavedení  eura a vyvolávající nenávist k Rusku a Srbsku.

2)  Manipulativnost chvilkařských demonstrací. Součástí jsou hudební produkce, z velkoformátových obrazovek promlouvají zpěváci a herci. Všechno cílené především na mládež. I když nejen na ni. Stále se tu mladým lidem opakuje jak jsou důležití, jak je to všchno na nich a jak na nich záleží další osud země. Oni jsou budoucnost a teď a nikdy jindy ji tvoří a ovlivňují. To je samozřejmě velice opojné. Jak se to krásně poslouchá po  mentorování rodičů, pedagogů a dalších mravokárců. A tak si myslí že právě toto je to pravé a právě teď nastala jejich chvíle. Kocovina po takovém opojení ale bývá dost nepříjemná.

3)  Ideová a tematická prázdnota shromáždění. Náplní demonstrací jsou prakticky jen nejrůznější domněnky a podezření, týkající se podnikání předsedy vlády. Zdrojem informací jsou nepřesné a nespolehlivé zprávy médií a institucí které v této věci nejsou zrovna kompetentní. Mnohé informace zavánějí spíše bulvárem a účelovou manipulací. Argumenty proti paní Benešové nejsou prakticky žádné. Jen iracionální a vulgární útoky. Velká část projevů je nekonkrétní a obsahuje jen obecné teze s kterými sice lze souhlasit ale jejich vztah k deklarované problematice je prakticky nulový. Další část se omezuje na invektivy a hulvátské projevy nenávisti.

4)   Nenávistné útoky na prezidenta. Jsou nezbytnou součástí každé chvilkařské veselice. Založené jsou vesměs na drbech a bulvárních blábolech, faktická podstata minimální. Jen vulgarita a sprosťáctví, které vypovídá spíš o nízké a nevyzrálé povaze účastníků. Rozhodně ne o prezidentovi, který sice není bez chyb ale svou funkci vykonává ve prospěch republiky a jejích občanů.

5)  Naprostá nekompetentnost organizátorů a řečníků. Většina lidí, vystupujících na shromážděních nemá žádný vztah k řízení veřejných záležitostí. Jakkoli se mi líbí herecký projev nebo interpretace písní mnohých zde vystupujících, jejich autorita se rovná autoritě běžného debatéra z ulice, hospody nebo sociálních sítí. Byl jsem na demonstracích, kde vystupovali lidé jako Slavoj Žižek nebo Ilona Švihlíková, takové osobnosti bychom ale u chvilkařů čekali marně.

6)  Osobní důvod. Tak to je důvod šestý a poslední. Jako česky a národně cítící člověk bych se opravdu nemohl postavit pod vlajky EU, které jsou mi cizí a to zvláště poté co nám byla vnucena Lisabonská smlouva a jak se k naší zemi současná bruselská nobilita chová. Nemohl bych být účastníkem shromáždění, kde je urážem prezident, kterého sice také občas kritizuji ale kterého si vážím a považuji ho ze jednoho z těch lepších politiků které jsme po roce 1990 měli a naštěstí ještě máme. Jako člověk smýšlející socialisticky a levicově bych nemohl souhlasně hulákat a tleskat na shromáždění, jehož podstata je pravicová a asociální, I když si to mnozí z účastníků neuvědomují a ani je to zřejmě nenapadlo řešit. A jako demokratovi mi vadí bojůvkářské tendence, které sice nejsou organizovány přímo chvilkami, ale atmosféra, která je ve společnosti těmito lidmi vyvolávána k takovým nešvarům vyloženě vybízí. Výtržnosti skupiny skautů a fyzický útok na pana Jakla mohou být začátkem velice vážné situace.

Zúčastnit se veřejné akce pod vlajkami, které jsou mi cizí a transparenty a hesly  s pochybným a sprostým obsahem bych opravdu nemohl. Musel bych se hluboce stydět. I kdybych  netušil o co tady v pozadí tak ušlechtile se tvářícího a slušností se zaklínajícího hnutí jde. O co ale  na těchto shromážděních nejde, vím docela určitě. Nejde o demokracii, nejde o ústavu ani o kvalitu a nezávislost soudů. Nejde dokonce ani o bezúhonnost premiéra. Jde o moc a jde o peníze. Překvapení, co?

Jiří Pondělíček

Národní socialisté