Problémy tzv. Demokratického bloku
Problémy tzv. Demokratického bloku
Pokud jde o volby do Poslanecké sněmovny PČR, pak opět tzv. demokratické strany, které již tradičně ve volbách prohrávají, přišly zkrátka. Jediná z nich, ODS, podle zveřejněných preferencí, by mohla očekávat asi 10% hlasů, kdežto KDU se přiblížila k pěti procentní hranici, která rozděluje strany na parlamentní a mimoparlamentní, tedy ty, které v parlamentu nemají své poslance. Další dvě strany „Demokratického bloku“, TOP 09 a STAN klesly pod 5% a tudíž by se staly mimoparlamentními stranami. Tento nebo podobný výsledek signalizují již i dříve zveřejněné průzkumy volebních preferencí.
Ostatně se domníváme, že strany „Demokratického bloku“, jež prohlašují, že výsledky demokratických voleb neuznávají, nemohou právě i z tohoto důvodu být dále označovány za demokratické. K základním demokratickým principům patří zásada vlády většiny. Ale když na základě výsledků svobodných voleb se vytvoří vládní většina, protestují. Skuteční demokraté, i když ve volbách prohrají, výsledky voleb uznávají. Po dobu volebního období, tedy vlády na čas, by tyto strany měly usilovat o to, aby představily svou koncepci společenského rozvoje a usilovaly, aby získaly přízeň voličů a v dalších volbách získaly většinu hlasů a tak se staly vládnoucími stranami.
Co však vidíme? Opostrany se soustřeďují na okopávání kotníků vládnoucí většiny. Vedou soustavné útoky proti premiéru A. Babišovi a prezidentu republiky M. Zemanovi, které často nabývají i osobní povahu. Veřejnosti však nedokážou vysvětlit, jaké by byly jejich vládní priority, co by pro republiku udělaly. Místo toho upevňují kontakty s takovými subjekty jako je např. „Milion chvilek pro demokracii“. Touto cestou chtějí získat moc? Pokud se těmito či podobnými plány skutečně zabývají, pak je velkou otázkou, zda neopouštějí demokratickou cestu. Ostatně, o jaké demokratické strany vlastně jde, když prohrávají jedny volby za druhými? Opakovaně nedokázaly získat voliče. Místo toho, aby se zabývaly vlastními nedostatky, odstraňovaly je, představily veřejnosti přitažlivé programy, hledají zřejmě jiné cesty k moci. Chtějí vládnout, přestože ví, že ve společnosti jsou jen málo schopnou menšinou, jíž voliči jen mizivě podporují. Vyléčit z jejich neduhů je může jen sestup do řad mimoparlamentní opozice. A ten je, pokud se rychle nezmění, zřejmě čeká.
J. Skalský
