Probíhající hry na velké šachovnici
Probíhající hry na velké šachovnici
V roce 1997 vyšla v New Yorku publikace „Velká šachovnice“, jejímž autorem je Zbigniew Brzezinski, jeden z největších tvůrců americké geopolitiky. Tento americký politolog považuje Euroasii za dějiště rozhodující mocenské hry. Kdo ovládá tento „světový ostrov“, ten vládne světu. Je nutné, jak soudí, posunout vlastní dějiště hry co nejdále od Lisabonu na východ. Dojde-li k tomu, pak střed se bude postupně zapojovat do rozhodující sféry vlivu Západu, v níž dominují Spojené státy.
Velmi otevřeně hovořil Z. Brzezinski o tehdejší Evropě. „Ale nejzávažnější problém představuje fakt, že skutečně „evropská“ Evropa jako taková neexistuje… Je krutá pravda, že západní Evropa, a čím dál tím víc i Evropa střední, zůstávají převážně americkým protektorátem, kde spojenci připomínají vazaly a poddané z dávných dob. Tento stav není dobrý ani pro Spojené státy, ani pro evropské národy.“ (c.d., str.65)
Rovněž tak autor „Velké šachovnice“ se zmiňuje o Německu. „V intenzivní angažovanosti pro Evropu spatřuje Německo možnost své historické očisty, restauraci morální a politické důvěryhodnosti…Přes počáteční neochotu sjednocené Německo nakonec (z amerického podnětu) formálně uznalo hranici na Odře a Nise a tento krok odstranil nejvýznamnější výhrady Polska, jež bránila rozvoji užších vztahů s Německem… Přes Polsko mohl německý vliv rychle postupovat na sever – Po Pobaltí – a na východ – na Ukrajinu a do Běloruska…
Skutečnost, že střední Evropa přijala vůdčí roli Německa – což nebylo zejména u menších středoevropských zemí tak jednoduché -, dosti usnadnila na první pohled zřejmá německá snaha , aby se klíčové evropské instituce posunovaly i směrem na východ.“ (c.d., str. 67-76 )
„Tento úkol od Spojených států vyžaduje, aby se jasně angažovaly v konečném přijetí Evropy jako globálního partnera Ameriky.“ (c.d., str. 77)
Francie ani Německo nejsou dostatečně silné, aby vybudovaly Evropu samy bez cizí pomoci a aby s Ruskem vyřešily otázku jejího sporného geografického rozsahu. Tento úkol od Spojených států vyžaduje , aby se energicky, cíleně a rozhodně do vymezování ˇevropské geografie´ zapojily, v první řadě s Německem, a aby se zapojily i do jednání o definitivním postavení pobaltských republika a Ukrajiny v evropském systému, což je, obzvláště pro Rusko, velmi citlivá problematika.“ (c.d., str. 77-92)
„Hlavní cíl Spojených států v Evropě lze tedy shrnout zcela prostě: pomocí skutečného transatlantického partnerství upevnit americké předmostí euroasijského kontinentu, aby se rozšiřující Evropa mohla stát reálným odrazovým můstkem pro pronikání mezinárodního řádu – založeného na demokracii a spolupráci – do Eurasie.“ (c.d., str. 92)
Úkol pro nejbližší budoucnost zní následovně: Je třeba zajistit, aby žádný jednotlivý stát či koalice států nezískaly moc k vytlačení Ameriky z Eurasie nebo k významnému oslabení americké role hlavního globálního rozhodčího.“ (c.d., str. 200)
„Takto decentralizované Rusko by na druhé straně nemělo mít sklon podléhat imperiální mobilizaci. Volný svazek – složený z evropského Ruska, sibiřské republiky a republiky Dálného východu - … Každá z jeho tří složek by měla být schopna povzbudit svůj vlastní tvůrčí potenciál, jejž po staletí dusil byrokratický moloch Moskvy.“ (c.d., str. 204)
Nicméně „hra“ o světovládu se na velké šachovnici zřejmě dál hraje. Je zatím velkou otázkou, zda probíhá alespoň částečně v americké režii nebo jde především o spontánní akce značné části nespokojených a hladových občanů arabských států, kteří požadují skutečnou změnu poměrů. Ať je to již tak nebo onak, Amerika usiluje bude i nadále usilovat o udržení svého mocenského postavení v rozbouřeném arabském moři i ve světě. Pozice armády, Američany vycvičené a hýčkané, je v rozvlněných arabských státech, zatím neotřesená. Kořeny impéria jsou zde stále silné. Tyto skutečnosti umožňují předpokládat, že udržení dominantního postavení v arabských státech zřejmě nebude tak těžké. Proto se USA, možná v součinnosti s osvědčenými koloniálními mocnostmi, mohou souběžně i snažit o podstatné zesílení svého vlivu v Libyí, a to především kvůli ropnému bohatství, jež tato země má. Přípravná mediální palba již běží na plné obrátky, tak jako dříve při přípravě agrese v Iráku a v Afghánistánu. Kolika lžemi jsme byli dříve zahlceni nelze ani říci. Je tomu dnes obdobně?
Do hry na šachovnici však vstupují i další nové a rodící se velmoci a mocnosti. V této situaci stabilita Euroasie nemůže být zajištěna jednou světovou velmocí, její dominancí ve světě, nýbrž jedině spolupráci všech mocností při řešení palčivých problémů současnosti, zejména při odstranění hladu, chudoby, nerovnoprávného postavení Afriky a řady arabských států. Předpokladem míru je jak bezpečnost, založená na normách mezinárodního práva, na funkčnosti Rady bezpečnosti OSN, tak na spravedlnosti, zejména sociální spravedlnosti, na lidských právech, včetně práva na důstojný život všech lidí. Přesto již dnes jsme svědky různých konfliktů, které mají znaky genocidy. Pomoc lidem, kteří jsou její obětí, musí být rychlá!
Viditelně pozitivní úlohu na světovém jevišti začíná hrát BRICS+. Všechny snahy, směřující k unipolárnímu světovému uspořádání budou zřejmě neúspěšně. Ti, kteří připravují novou velkou válku, i války již probíhající, jsou zločinci, kteří by měli co nejdříve stanout před Mezinárodním trestním tribunálem. Jsou nebezpečnou a aktuální hrozbou pro celé lidstvo.
Ne války, ne zbrojení, ale spolupráce a rozvoj!
Připravil : Dr. O. Tuleškov
