Připomínáme si výročí zahájení Velké vlastenecké války 22. června 1941 , Bc. Miroslav Pořízek
Připomínáme si výročí zahájení Velké vlastenecké války 22. června 1941
Bc. Miroslav Pořízek
Vzápětí po porážce Francie v létě roku 1940 dal Hitler příkaz k vypracování plánu na přepadení Sovětského svazu (SSSR). Rovněž nařídil rychlý přesun prvních jednotek wehrmachtu do blízkosti sovětských hranic. Samotné vlastní přípravy na přímý útok začaly koncem roku 1940. Konkrétní směrnice plánu Barbarossa schválil Hitler 18. prosince 1940. A to za účasti dvou generálů Keitela a Jodla. Při této příležitosti Jodl prohlásil: „ Za tři týdny se tento domeček z karet (myslel tím SSSR) sesype.“ Někdy v této době byl také potvrzen plán, jehož cílem bylo vyhlazení 30 milionů Slovanů. První březnový den roku 1941 navštívil osobně Himmler Osvětim a vybral místo, kde měl vzniknout tábor Birkenau pro 100 tisíc zajatců. Koncem března 1941 si generál Halder zaznamenal do svých poznámek následující: „Naše úkoly týkající se SSSR: vojsko zničit, stát rozbít… Jde o zničující boj…. Nevedeme válku proto, abychom nepřítele zachovali. Příští obraz státu: severní Rusko bude patřit Finsku, nad pobaltskými zeměmi budou zřízeny protektoráty. Ukrajina, Bílá Rus. Boj proti Rusku: zničení bolševických komisařů a komunistické inteligence. Musí být veden boj proti všem rozkladným živlům. To není otázka válečných soudů. Velitelé jednotek musí vědět, oč jde. Boj se bude velmi lišit od boje na západě. Na východě je tvrdost mírností ve srovnání s tím, co přijde v budoucnosti. Ve velkoruské oblasti je použití nejbrutálnějšího násilí nezbytností.“ Zničit, vyvraždit, zlikvidovat, násilí je norma jednání na východě, tyto a podobné výrazy se objevují na všech poradách před bezprostředním zahájením velkého tažení na východ. Ne náhodou Hitler opakovaně označuje válku proti SSSR za válku dvou světových názorů, v níž je nezbytností použití nejbrutálnějších postupů a kde nesmí zůstat místo ani pro malé kompromisy a už vůbec ne pro jakoukoliv případnou rytířskost.
Hlavním cílem likvidace Slovanů a ovládnutí sovětské surovinové základny
Později byl rovněž vypracován plán pod názvem Generální plán Východ. V hlavním úřadu říšské bezpečnosti začal být vypracováván přibližně během listopadu 1941, dokončen potom na počátku roku 1942. Obsah daného plánu stál ve své podobě jako nástroj budoucích plánovaných zločinů skutečně obřích rozměrů. Počítalo se v něm kromě jiného s germanizací Polska, pobaltských republik i Běloruska nebo také západní Ukrajiny a menší části samotného Ruska. Z těchto území mělo být vysídleno na 31 milionů obyvatel, zůstat měla jen necelá polovina z tohoto počtu. Pozdější upřesnění stanovilo, že toto množství nemusí ještě stačit a vystěhovat bude třeba celkem až 50 milionů osob. Důležitým datem v přípravě útoku proti SSSR se stal i 4. duben 1941. V tento den předal generální ubytovatel wehrmachtu E. Wagner R. Heidrichovi návrh činností úderných oddílů, nechvalně známých einsatzgruppen během tažení na východ. Hlavním cílem těchto jednotek byla likvidace židů, komunistů, sovětské inteligence a lidí neschopných práce. Měly být zabíjeny i děti a ženy, aby se z nich později nestali mstitelé. Důkladně promyšleno bylo i zásobování německých armád při postupu na východ sovětským územím. Jen dva dny před osudným 22. červnem 1941 bylo na poradě k této záležitosti řečeno i toto: „Nevidíme pro sebe absolutně žádný důvod, abychom zásobovali potravinami ruský národ z východního území, které má značné přebytky. Evakuace v širokém rozsahu se stane nutností a je zřejmé, že dějiny připravily Rusům velmi těžká léta. Obrátit pohyb ruských sil na východ je úkol, který bude vyžadovat jen silné povahy.“
V letech 1939 – 1940, kdy Německo začalo obsazovat postupně řadu zemí Evropy, získalo pod svou kontrolu nejen další rozsáhlá území, ale s nimi i nezbytné a tolik zásadní zdroje pro další výboje. Především šlo o další zbraně a pohonné hmoty, další nutné suroviny pro válečný průmysl, ale v neposlední řadě také potraviny. Nezbytností se stalo i využívání levné a snadno dostupné pracovní síly v porobených zemích. Jen v samotném Německu a okupované západní Evropě pracovalo pro válečné potřeby na 4900 středních a velkých zbrojovek a podniků. Ve druhé polovině 30. let vydávalo Německo na zbrojení třikrát více prostředků, než USA, Velká Británie a Francie společně. Již v této době německá produkce čítala měsíčně 140 vyráběných tanků a 700 letadel, kromě jiného materiálu. Zbrojní průmysl byl i přes tuto produkci ještě dále posilován. To vše se odrazilo na uspokojování životních potřeb prostých lidí. Brzy bylo zavedeno přídělové hospodaření nejen s potravinami, ale i dalším zbožím denní potřeby. Potravinové lístky se staly běžnou součástí každodenního života.
Počátkem roku 1941, kdy hitlerovské Německo ovládalo značnou část Evropy a další oblasti velmi vážně ohrožovalo, byl sovětský velvyslanec ve Washingtonu upozorněn americkou vládou na německé plány namířené právě proti SSSR. Na konferenci německých vojenských velitelů dne 3. února 1941 Hitler pronáší tato slova: „Až začne plán Barbarossa, svět zmlkne se zatajeným dechem.“ Vpád na východ byl dlouhodobě a pečlivě připravován hitlerovským velením. Svědčí o tom, mimo jiné i zpráva z 5. prosince 1940, v níž generál Halder uvádí následující plány: „… hlavním cílem je zabránit Rusům, aby se mohli stáhnout na souvislou frontu. Postup na východ bude kombinován takovým způsobem, aby ruské letectvo nemohlo napadat území Německé říše, a aby na druhé straně německému letectvu bylo umožněno podnikat ničivé nálety na ruský válečný průmysl. Takto budeme moci dosáhnout zničení ruské armády a zabránit jejímu znovuvybudování.“ V únoru 1941 dosáhl početní stav německých jednotek v Rumunsku jednoho milionu mužů. Začátkem dubna hitlerovci zahájili útok proti Řecku a Jugoslávii. Za necelé dva týdny po začátku zahájení této agrese kapituluje řecká i jugoslávská armáda. Posledního dubnového dne roku 1941 upřesnil Hitler termín provedení plánu Barbarossa na 22. červen tohoto roku, pohyby jednotek měly začít 23. května 1941. Realizace plánu Barbarossa byla zdržena událostmi v Jugoslávii a Řecku. Major von Gusonius sestavil memorandum začínající těmito větami: „Válku lze vést, bude-li Rusko v jejím třetím roce živit všechny ozbrojené síly. Není nejmenší pochyby, že vezmeme-li si z této země věci, které potřebujeme, bude to mít za následek hlad a smrt milionů lidí.“ Stalin byl v této době ještě stále přesvědčen o tom, že Německo nechystá útok proti SSSR. Již velmi brzy se mělo ukázat, jak velký a tragický to byl omyl. Přitom svědectví o přípravách německé agrese proti SSSR nepocházejí jen ze západních zdrojů. Na hrozící nebezpečí upozorňují mnozí další i v zemích východní Evropy. Množství informací o německých přípravách na vpád do SSSR přicházejí přímo i od sovětské bezpečnostní služby, od pohraničních stráží, vysokých úředníků nebo členů diplomatického sboru. Varování přicházelo i ze sousedních zemí od lidí sympatizujících se SSSR. Mnohá varování pak přicházela dokonce i přímo z Německa, odkud dělníci i příslušníci inteligence zasílají shodné a stejně varovné údaje. Ale ani tyto nemají na příslušných místech v SSSR patřičnou odezvu. Ještě 14. června 1941, tedy týden před vpádem hitlerovských armád na území SSSR vydává agentura TASS komuniké, ve kterém jednoznačně odmítá hlasy o chystané fašistické agresi a důrazně sděluje, že jde o „hrubý propagandistický manévr sil spojivších se proti Sovětskému svazu a Německu, sil, které mají zájem na rozšíření a prohloubení války.“ Toto komuniké nebylo v německém tisku zveřejněno.
