Presidentu Benešovi, Jaroslav Seifert
Presidentu Benešovi
Jaroslav Seifert
Květiny zvadnou, slovo někdy zradí,
i ruka ruce může často lhát.
Když jste jel mostem, který máme rádi,
v přívalu slávy šuměl vody spád.
A řeka nelže. Její řeč je jiná
a je v ní věrnost země odvěká.
Tak mluví matka vítající syna,
který se šťastně vrací zdaleka.
I acháty se v kapli zatřpytily,
já jsem je viděl, já znám jejich třpyt,
však slzy štěstí, tekoucí v té chvíli,
jsou vzácnější: to plakal štěstím lid.
Jsou vzácnější než všechny drahokamy,
i zlato skvostů korunovačních.
Vždyť tak jste poznal, že jsme všichni s Vámi
a že jsme byli s Vámi v dobách zlých.