České národní listy

Právo pochybovat…

Marek Řezanka

Hlavně náš Senát neustále zkouší

odvolat, svrhnout prezidenta z Hradu.

Bílé zve černým, samou vodu souší,

z pochybnosti hned dělá velezradu.

Důkazy ovšem nikdo nepředkládá,

prý nám má stačit pouze slepá víra

v cokoli, co nám sdělí naše vláda:

Demoblok v tomto pakt s ní uzavírá.

S tímto se ale nikdy nespokojím:

S přetvářkou, fraškou, metrem věčně dvojím,

toto pak ve mně odpor prohloubí.

Jaký že odpor? Dávno ne jen skrytý,

ke všem těm, kdo si hrají na „elity“:

Pěstují zde však k válce podhoubí…

Vážený pane prezidente,

 Píši Vám téměř týden po Vašem nedělním vystoupení, které hodnotím jako státnické, moudré a za něž Vám jako již mnoho mých spoluobčanů děkuji.

 Vaše shrnutí základních faktů ve vrbětické kauze mi po týdnu neustálého ujišťování, že musíme věřit, ale nesmíme pochybovat, přišlo jak vyprahlému na poušti objevení oázy.

 Věcně jste shrnul, že tato kauza ještě nedospěla ke svému vyšetření – a proto by v ní neměly padat rozsudky, natož tresty.

 Nijak jste nevyloučil možnost, že se na výbuších v muničních skladech ve Vrběticích podíleli cizí agenti. Ale současně jste zdůraznil, že tuto verzi nepodporuje ani jeden přímý důkaz. A že nejprve je třeba vyšetřování dovést do zdárného konce, ať se odhalí cokoli.

 Tímto jste se zcela výrazně odlišil od zbytku naší politické scény, která v mých očích poklesla na úroveň páté cenové hospodské kategorie. A to proto, že tato scéna jako jeden muž (ženy prominou) bez dostatečného prozkoumání předkládané matérie sklouzla k hysterickému osočování a obviňování. Připomnělo mi to mou oblíbenou pohádku o císařových šatech od Andersena, kdy se jeho rádci předhánějí, kdo z nich vidí na prázdných stavech bohatší a zdobenější látky. Tito rádci se totiž báli, že kdyby řekli, že nic nevidí, dali by najevo, že se nehodí ke svému úřadu. Pravdou ovšem je, že svou neschopnost dokázali právě těmi báchorkami o údajných látkách a vzorech na nich.

 Dodnes mě nikdo jako občana nepřesvědčil, že zde existuje konkrétní důkaz, který by naši politickou scénu opravňoval k zásadním nepřátelským reakcím vůči Rusku.  Pokud bychom se chtěli jako Česká republika pasovat mezi nejspravedlivější ze spravedlivých, museli bychom předně vypovědět diplomaty zemí, jejichž vlády vedly války na základě lživých podvržených důkazů či osnovaly atentáty cizích státních představitelů. Nevšiml jsem si, že by tomu tak bylo. Potom nějak nechápu horlivost některých v případě Ruska, které žádný stát pod záminkou zfalšovaných důkazů nenapadlo.

 Víte, já obdivuji každého, kdo se vyzná v diplomatickém jednání – a nesnáším všechny, kdo by při každé příležitosti hned tasili zbraň.

 Vážím si Vás, že hájíte hodnotu míru, jíž si cením nejvýše. Bez míru nelze nic pozitivního vybudovat. Bez míru zůstanou všem nakonec jenom trosky.

 Byl jste jediný, kdo si vzal čas k bádání, zjišťoval si informace – a vyjádřil se ve chvíli, kdy tyto informace zanalyzuje. Měl by to být sice za podobných okolností běžný postup každého člověka, natož politika, ale jak se ukazuje, je to na naší politické scéně cosi výjimečné, co je třeba ocenit. Už pro tu odvahu nejít pohromadě s kejhajícím davem. Který sice nic neví, ale je o své neskonalé pravdě přesvědčen. Přesně takto bych definoval fanatismus – jako absenci pochyb a vědomostí, zato skálopevnou vírou podepřené stanovisko, které je bráno jako tabu.

 Na tomto místě Vám pak vyjadřuji svou plnou podporu a vděčnost. Vzpomínám na kauzu rukopisů, kdy sice autoři falsifikátů byli motivováni cílem ušlechtilým, totiž touhou dodat našemu obrození historické prameny s puncem dlouhověkosti, ale v jednom bodě ji lze s vrbětickou kauzou srovnat. Tehdy i dnes proti sobě stáli a stojí na jedné straně ti, kteří slepě věří – a na druhé ti, kdo se pídí po realitě. Jak že to celé opravdu bylo, a to bez ohledu na následky takového zjištění.

 Jsem velice rád, že stojíte na straně verifikace, nikoli dogmatismu.

 Některými politiky, většinou z řad Senátu ČR, do něhož ve druhých kolech volí zpravidla méně než 20 % oprávněných voličů, jste napadán jako „vlastizrádce“ či „velezrádce“. A to i mužem, který veřejně vybízí, aby se na právo kašlalo. Zajímalo by mě, jak tito „dobří lidé“ definují pojem „zrady“. Koho jste měl zradit postupem, kdy jste si zjistil maximum dostupných informací a na jejich základě formuloval svůj názor? Rozhodně ne většinu občanů této země a jejich zájmy.

 Je ale možné, že člověk oceněný metálem G. Teneta to může vnímat jinak, stejně jako celá řada novinářů, umělců a politiků sdružených v americkém think tanku The Aspen Institute Central Europe. Jsem bytostně přesvědčen, že žádný politik, natož ministr a už vůbec ne budoucí hlava státu, by neměli být členy podobných institucí. Nabízí se zde totiž důvodné podezření, že by mohli být ve střetu zájmů – a nesledovali by zájmy těch, kteří mají být na prvním místě. Tedy občanů naší republiky.

 Slyšel jsem, že je poptávka po zveřejňování dopisů, jež na Vaši podporu chodí.

 Za sebe říkám rovnou, že se zveřejněním celého tohoto textu nemám problém.

 Není zkrátka možné odvolávat se na motto „Pravda vítězí“ a současně zastávat tezi, že se „Raději mýlím s tím, na koho mám vazby, než mám pravdu s tím, koho nemám ani trochu rád“. Jsem přesvědčen, že dotyční se zde najdou, třebaže nejsou jmenovaní. Nakonec, nejde o jména, ale o princip.

 Na závěr Vám chci poděkovat za to, jak nastavujete zrcadlo těm, kdo podle sebe soudí Vás jako „hulváta a vulgárního člověka“. Jenže to nejste Vy, kdo radní České televize nazval „špinavou čubkou“, nejste to Vy, kdo mluví o voličích Vašeho oponenta jako o „hnědých a rudých prasatech“ (nemluvě o mnohem hrubších výrazech) a nejste to Vy, kdo by na veřejných sítích vyzýval k podřezání a upálení politických oponentů. Přesto pro některé občany platí, že výše zmíněné výroky a výzvy jim nevadí, ale zato je jejich jemnocit pobouřen překladem slova „pussy“ či lehkým napomenutím člověka, jenž s Vámi vede rozhovor, že ptát se stále dokola na to samé není nejšťastnější způsob vedení rozhovoru.

 Milý pane prezidente, 

 Přeji Vám i celé Vaší rodině ze srdce pevné zdraví, dále veselou kritickou mysl a nadhled, který je potřeba dvojnásob, pokud je kdokoli tlačen k „jediným možným postojům“. Přeji Vám hodně sil, abyste zvládl další kolo nenávistných útoků, které na Vás budou směřovat.

 Nám ostatním potom přeji, aby zde bylo do budoucna více politiků, kteří si přestanou vymýšlet, co že nádherného na tkalcovských stavech vidí, ale poctivě sdělí, co vidí doopravdy. Vyvarujeme se tak ostudných průvodů se zcela nahým pozadím. Neboť se člověk má radovat z maličkostí, mně by to ke spokojenosti možná i stačilo.

 Opatrujte se.