České národní listy

Nová témata, o něž se vedou ve společnosti spory, spolu s přeskupováním sil na veřejné scéně a s proměnou charakteru politických aktérů, silně znepřehledňují celou oblast politiky. K tomu přispívají mediální zkratky a různé bonmoty. Díky nim mnozí věří, že u nás existuje třeba „pražská kavárna“. Nikdo však neví, kolik má procent, tušíme jen, že většina návštěvníků kaváren do ní nepatří a že některé jsou umístěny mimo Prahu.  

   Samotným politologům z toho musí jít hlava kolem. Všude ve světe platí, že boj proti diskriminaci nejrůznějších menšin, tažení proti údajně příliš autoritářské výchově dětí v rodině i ve školách, propagování genderové problematiky, horování za odstranění všech hranic a požadavek maximální otevřenosti vůči tokům migrantů jsou prioritami levicových liberálů. Jedná se především o lidi mladé a  středního věku s vyšším vzděláním, kteří žijí zejména ve velkých městech.

   Tyto postoje mladé a vzdělané liberální levice bývají označovány jako neomarxistické. Jsou totiž ovlivněny mimo jiné teoriemi Frankfurtské školy, která přenesla těžisko boje za všelidskou emancipaci z oblasti ekonomické do oblasti kultury. Boj proti vykořisťování nahradila bojem proti všem civilizačním tabu, která spoutávají lidskou touhu. Osvobození individuální touhy ve všech jejích projevech, hlásají tito neomarxisté, revolučně změní celou společnost mnohem spolehlivěji než změny v nějakých hloupých vlastnických vztazích.  

   Zvláštností České republiky je, že mladí lidé s vyšším odborným a vysokoškolským vzděláním, jejichž postoje věrně kopírují názory neomarxistické levice na západ od našich hranic, se v naprosté většině považují za pravicově orientované. Podle červnového průzkumu agentury CVVM se z lidí v této věkové a vzdělanostní kategorii považuje za levicové pouhých 13%.

   Znamená to snad, že pražské kavárny jsou permanentně obsazeny pravicovými neomarxisty, kteří z nich vycházejí jen tu a tam, aby se zúčastnili masových demonstrací? Znamená to, že jiní revoluční neomarxisté, kteří by se sami dobrovolně k levici nepřihlásili ani v tom nejděsivějším snu, ovládli média hlavního proudu? 

   Anebo to znamená spíše jen to, že nejsme schopni ani přibližně  pojmenovat, co se to u nás se vzděláním a na kulturní frontě vlastně děje?

Prof. J. Keller¨

Přišlo e-poštou