České národní listy

Pozoruhodná lež německé kancléřsky o odsunu historii nezmění

PhDr.Jiří Jaroš Nickelli

Německá kancléřka paní Merkelová zachraňuje svou nelichotivou pozici v politice Spolkové republiky Německa posledním stéblem tonoucího. Vlichocuje se sudeťáckým voličům pyramidální účelovou lží o československém odsunu, když prohlašuje, že prý "neměl žádné politické ani morální opodstatnění".

Není zajímavé pozorovat, že paní kancléřka provozuje odněkud nařízenou politiku promigrační podpory. Není ani zajímavé pozorovat, jaký politický vývoj tato kancléřka prodělala od pozic provýchodních až po pozice ultrakonservativní. Dnes je zajímavé pozorovat, jak se ve své všeobecně krachující pozici dokáže uchylovat až k naprostému popírání reálné historie válečnického, agresorského a usurpátorského III.reichu.

Paní kancléřka svým výrokem - chtělo by se říci blábolem - popírá hned tři reálie válečné a poválečné historie nejen Československa, ale potažmo i Polska.

První historický fakt, jež kancléřka popřela, je existence a platnost Postupimské konference vítězných antifašistických mocností 2.srpna 1945. Ta rozhodla nejen o osudu poražené III. říše, ale i o osudu německých a maďarské menšiny, bytujících na okupovaných a vasalských územích III.reichu. Žádná velmoc nikdy závěry Postupimi nezpochybnila - kromě žalovaných německých válečných zločinců na Norimberském soudu, a nyní paní kancléřky.

Odsun nenavrhla a nekodifikovala čs. vláda, nýbrž vlády Británie a Francie, za souhlasu U.S.A. a SSSR. Tedy žádný "mstivý Beneš, žádní ukrutní Češi", nýbrž velmoci, konkrétně jej navrhl Chamberlain, a po jeho smrti propracovali W. S. Churchill a A. Eden. F. D. Roosevelt a J. V. Stalin odsuny schválili. Totéž platí o odsunu Němců z Polska, které navíc restituovalo původně staré slovanské území odevzdané mu v náhradu za území po Curzonovu linii, jež stanovila již I.světová válka, a to pod jménem britského lorda, nikoli ruského bolševika, Frau Merkel. Paní kancléřka by zasloužila lepší historická školení. A to nehovoříme o prvním skutečném vyhnání Čechů, jež organizovali sudetští Němci, a které postihlo na 250 tisíc českých rodin z pohraniční - a dodnes nebylo odškodněno! Následně bylo z vnitrozemí za pomoci sudetských Němců vyhnáno dalších 100 Čechů! Řada z nich se už nikdy do svých původních domovů nevrátila. A toto německá a sudetská strana nechtějí vidět! 

Zajímavé je též objímání pani Merkelové s francouzským presidentem Macronem. Jemu se kancléřka neodváží nikdy říci, jak vypadal odsun Němců z Alsaska a z Lotrinska marockými pluky, které se s nikým nepáraly! Nikoli - obvinit se musí pouze slabý článek Eurounie  - protektorátní Česko s lokajskými předáky.

Druhý historický fakt, jenž popírá paní kancléřka, je existence Pařížské reparační dohody v r.1945, jejímž signatářem je i Česká republika jako nástupník ČSR. Ta stanovila mimo jiné, že žádný německý konfiskovaný majetek na území porobených státu se nesmí vrátit zpět do německých rukou. Tudíž  odsunutí Němci neměli a nemají žádný právní nárok na zde zanechaný majetek (navíc často nabytý  zločinem arizace, jako třeba v případě arizátora Bruno Posselta z Tanvaldu, jmenovce známého sudetského vůdce).

Třetí historická reálie, kterou popřela paní kancléřka, a to je obzvláště pobuřující fakt, je žaloba československých alias sudeských Němců na Norimberském soudu. Jak známo, americká a britská komise pro válečné zločiny požádala před zahájením soudu poškozené země, o vypracování dílčích žalob. Tu za ČSR proti sudetským Němcům vypracoval generál JUDr. Bohuslav Ečer, byla přijata, při soudu byla potvrzena tzv. Aldermanovým affidavitem  a sudetští Němci byli odsouzeni soudem ze zločinného spolčení a utvoření rozvratnické Henleinpartei financované Hitlerem, přičemž financování bylo soudem přesně vyčísleno. Norimberský soud konstatoval zločineckou úlohu sudetských Němců jako spolčené skupiny, jež pomohla rozvrátit a zničit ČSR. 

K tomu lze přičlenit další historické fakty, jež toto potvrzují. Henleinovu stranu podle různých zdrojů volilo 80-98 procent německého obyvatelstva ČSR. Jeden milion sto šedestát dva tisíce šest set sedmnáct Sudetoněmců dostalo Hitlerovu záslužnou medaili za zločin rozvrácení a uloupení československého pohraničí - statisticky vzato, každý třetí sudeťák. Milion sudetských ordnerů terorizoval v letech 1937-1939 české občany, četníky, finanční stráž, učitele, rolníky, dělníky, živnostníky a okrádal je o majetky a usiloval jim o život, přičemž byli Češi i vražděni (Falknov a jiná místa). Totéž činilo 80 tisíc záškodnických freikorpsů na příkaz Hitlera a jeho bandy. „Sudetští“ Němci až na čestnou výjimku tisíce mužů Republikanische Wehr z Mikulova (komunisté a soc.demokraté), sabotovali československou mobilizaci útěky a sabotážemi čs.branné techniky. Sudetští Němci se podíleli lví měrou na vraždách čs.občanů v době okupace (popravčí čety, sonderkomanda SS atd.), a na jejich udávání říšským orgánům, kdy pak Češi, Židé, Romové, končili v koncentrácích, věznicích a na popravištích.

Za těchto okolností se nelze divit, že paní kancléřka musela zcela vytěsnit ze svého projevu takto nepopiratelná a nevyvratitelné historická fakta, která právě jsou těmi morálními a politickými důkazy pro odsun Němců z ČSR a z Polska,a jsou rovněž důvodem pro odsun Maďarů jako fašistických spřeženců III. říše ze Slovenska.

Možná toto vše na chvilku pomohlo paní kancléřce u hlasů potomků odsunutých československých Němců, ale tím větší je její morální a politický pád po odhalení těchto skutečností.

Nehledě, že i po uzavření těžce problematické Německo-české deklarace, by se soudný německý kancléř, neměl takto vyjadřovat a uchylovat se ke zjevné lži. Jednak tím ukázala, že i pouhou politickou deklaraci pokládá za cár papíru, jednak se tím navždy historicky, politicky a morálně znemožnila. 

Navíc jako představitelka státu, který stále dluží České republice i Polsku miliardy válečných reparací, a to i přes všechny politické odmítavé kvaky v tomto ohledu.

Klasik národní kultury Jan Werich správně děl : "Každý se musí historicky znemožnit sám". U paní kancléřky to, žel, asi nebylo poprvé.