České národní listy

Později Němci Čechy neustále napadali, hanlivě po nás pokřikovali a dokonce nás - děti - bili

Ač mi bylo v roce 1938 teprve pět let, velmi živě si vzpomínám na dobu, kdy i já s mámou a bratrem jsme v noci utíkali z Mikulova a na strýcův náklaďáček stačili pobrat pouze část majetku. Ještě dnes mi zůstalo v paměti, jak mi strachem bušilo srdíčko. Jeli jsme ke setřence do Rakšic u Moravského Krumlova, která nám poskytla azyl. Otce zavřeli spolu s  kolegy, zmlátili a přemlouvali, aby se dal k Němcům. Musím podotknout, že můj otec byl u policie a v roce 1936 byl převelen z Brna do Mikulova, kam za ním šla celá rodina. V prvních letech žily mezi sebou obě národnosti normálně a bez větších problémů. Později Němci Čechy neustále napadali, hanlivě po nás pokřikovali a dokonce nás – děti – bili.

Soňa Suská – Bartošová, tehdy Mikulov