Jdi na obsah Jdi na menu
 


Pozadí a důsledky dohody Putina s Erdoganem o příměří v Sýrii

16. 3. 2020

Pozadí a důsledky dohody Putina s Erdoganem o příměří v Sýrii

Dmitrij Minin

7. března 2020

 

Mimořádná návštěva Erdogana v Moskvě 5. března přece jen přinesla dlouho očekávaný kompromis a alespoň dočasné příměří v syrském Idlíbu. Je možno odhadnout, pro koho je nyní situace užitečná. O nějaké stabilitě parametrů příměří zatím mluvit nelze.

Při nynější eskalaci v Idlíbu nasazoval Erdogan velmi důležité ozbrojené síly a Asadovým vojskům zasadil citelné škody, div že se už sám nepasoval na vítěze. Leckteré horké hlavy v Ankaře měly za to, že právě Turecko bude všem ostatním diktovat, co se bude v Sýrii dít. Na druhou stranu Erdogan dobře pochopil, že čím hlouběji se do syrského konfliktu vnoří, tím bude silnější odpor a četné vnější i vnitřní problémy.

Stalo se to, že se především nevzdala a neutekla Syrská arabská armáda (SAA) a předvedla, že se bude tvrdě bránit. Moskva nenechala Damašek na holičkách, jak si v „horlivosti“ představoval Erdogan, ale rychle a pro Syřany výhodně jim kompenzovala ztráty bojové techniky. Turkům dala jasně na srozuměnou, že i „ruská trpělivost má své meze“. Stačilo také předvést fregaty s novou zásobou Kalibrů u syrských břehů.

Írán vystoupil s ostrým ultimátem o masivním útoku proti tureckému vojsku. Nad Tureckem má převahu v počtu raket středního doletu a útočných bezpilotníků. Syrští Kurdové, mající padesátitisícovou armádu se postavili na stranu Sýrie. Turecká skupina bojuje i v Libyi, ale i tam má denně výrazné ztráty, které jí způsobuje armáda maršála Haftara. Před několika dny bylo zničeno centrum tureckého řízení pod Tripolisem. V těchto dnech byla podepsána dohoda mezi Sýrií a Libyí o vojenské spolupráci v boji s „tureckou agresí“.

Pro Erdogana byl vážným rozčarováním postoj spojenců z NATO, kteří v tom, co se kolem Turecka dělo, neviděli žádné ohrožení turecké svrchovanosti. Rada NATO dala veto na uplatnění článku 5 dohody o alianci ve věci solidarity spojenců s Tureckem. Žádná pomoc nebude. Jen USA se zachovaly specificky. Slíbily pomoc v případě, že se Ankara zřekne již zaplaceného a obdrženého ruského S-400.

Při možném vtažení syrských Kurdů podporovaných Washingtonem do konfliktu se může ztratit i tato skromná podpora, nebo může také přerůst v nátlak ze strany USA. Více než na upevnění vítězství musel Erdogan myslet na obyčejné „zachování tváře“, aby jej domácí opozice nerozsápala. K tomu se mu hodilo zničit předem mnoho lidí a velké materiální hodnoty.

V podepsané moskevské dohodě je hlavní zastavení boje na linii střetnutí, takže všechna území osvobozená SAA od útoků přecházejí pod kontrolu Damašku. Turecko ruší své ultimátum, podle něhož mělo zesílit své útoky, nevrátí-li se SAA na pozice z 15. prosince 2019. Pro Asada je to důležité, i když přechodné vítězství, výsledky jsou pro něho uspokojivé.

Stejně důležitá je dohoda o dvanáctikilometrovém koridoru podle trasy M4 (po šesti km k severu i k jihu), na kterém budou společně hlídkovat ruské i turecké hlídky. Jeho konečný status budou ještě projednávat diplomaté. Základní funkce koridoru vyplývají z dřívějších dohod. Hlídkování bude zahájeno 15. března. V celé označené zóně už nebudou Turci moci ignorovat teroristy, natož aby jim ještě pomáhali. Budou zde spolu s „ruskými partnery“. Budou se muset chtě nechtě utkat s nesmířenými militanty z teroristické skupiny Hayat Tahrir al-Šam (HTŠ). Kdyby nechtěli, musejí „v tichosti“ zmizet dále na sever. Dá se to očekávat.

Udržet se jižněji od M4 je pro HTŠ téměř nemožné. Na západě budou postavení SAA v řadě oblastí těsně přiléhat k šestikilometrové hlídkové zóně, která bude také přímo na jižním okraji stejnojmenného hlavního města provincie Idlíb.

Ankara v podstatě souhlasila s tím, co jí bylo nejednou navrhováno ještě před začátkem akcí SAA i v jejich průběhu. Odhadovalo se, že toto Erogan přijme ještě před jeho příjezdem do Moskvy, kdy vyhrožoval a zároveň vykládal o potřebě třicetikilometrové zóny míru kolem celé turecké hranice. K tomu došlo.

Je otázka, jak bude na dohody reagovat syrská ozbrojená opozice. OSN přiřadila HTŠ, dříve vládnoucí na neosvobozené části provincie Idlib, k teroristickým organizacím. Ta dohody zřejmě neuzná. Existují již takové předpoklady, že se ozbrojená opozice pokusí narušit moskevské dohody. V takovém případě bude mít v příštím kole SAA významnou výhodu oproti tomu, jak to bylo před nynějším útokem, a to i s přihlédnutím k pokračujícímu dozbrojování. Rychlost poražení „nesmířených“ bude zřejmě taková, že turecká armáda při veškeré snaze nedokáže nic podniknout.

Někteří turečtí vojenští odborníci nazývají chování na rusko-syrské linii „strategií odřezávání bochníku chleba“ pokaždé se odřízne nový velký kus.

Pravděpodobně zesílí nátlak na Erdogana od jeho politických oponentů uvnitř země, kteří jej dávno vyzývají, aby nechal Sýrii na pokoji. Seyit Torun, zástupce vedoucího Republikánské lidové strany (NPP) oznámil podporu dosažené dohodě ve smyslu, že „špatný mír je lepší než dobrý svár“. Za viníka negativního dopadu na Turecko označil Erdogana, který zemi nezodpovědně zavedl se svým avanturismem do bahna. Opozice má v úmyslu o tom jednat co nejdříve.

Noviny Cumhuriyet blízké k NPP psaly i dříve, že strategie založená na svržení syrského režimu je odsouzena ke krachu. Turecko našlapuje na stejné hrábě na jaké našlapovalo i dříve. Podle novin:

  1. Turecko nesmí odporovat, ale naopak napomáhat úsilí syrské armády obnovit svrchovanost své země.
  2. Trasy M4 a M5 musejí být zcela otevřeny pro automobilovou dopravu a musí se spolupracovat při sjednocování Damašku s Aleppem a Latákijí.
  3. Turecká, ruská a syrská armáda musejí spolupracovat v boji s teroristy HTŠ.
  4. Turecko musí přesunout svá pozorovací stanoviště z jihu Idlíbu na sever provincie a spolu s Ruskem a Sýrií je využít pro vytvoření nárazníků k zadržování migrace.

Převzato z Fondsk.ru

Outsidermedia.cz

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář