České národní listy

Alexandr Bělov • 8. října 2019   

Pokud kterýkoli region v nejbližší době vtáhne svět do recese, pak to spíš bude EU, a konkrétně Německo, a ne Spojené státy, Čína nebo asijské země.

Bez ohledu na chmurné titulky zpráv o tom, že obchodní válka povede k recesi v USA nebo hospodářskému poklesu v Číně a dalších zemích Asie, poslední statistické údaje ukazují úplně jiný obrázek. Hospodářství USA a ČLR ukázaly docela slušný růst, který v podstatě odpovídá prognózám, publikovaným ještě před vypuknutím obchodní války mezi Washingtonem a Pekingem. Hlavní obětí se přitom ukazuje být EU – píše Anatol Kaleckij v článku periodika „Project Syndicate“.

Díky kvartálním přehodnocením ekonomických prognóz MMF lze docela přesně vypozorovat, nakolik neočekávaně se přerozdělily hospodářské ztráty. Podle údajů publikovaných koncem letošního července se předpokládal růst světové ekonomiky v roce 2019 o 3,2 %. V říjnu 2018 MMF předpovídal růst světové ekonomiky o 3,7 %, nicméně přehodnocení ekonomických prognóz směrem ke snížení nesouviselo ani s USA, ani s Čínou. Očekává se, že čínské hospodářství poroste o 6,2 %, což plně odpovídá prognózám publikovaným před rokem. Podle posledních předpovědí, by mělo americké hospodářství růst o 2,6 %, což je o 0,1 % víc, než kolik se předpovídalo loni.

Předpovědi hospodářského růstu Japonska a dalších asijských ekonomik se prakticky rovněž nezměnily. Takže vychází, že odpovědnost za globální pokles plně lehla na ramena EU.

Podle nedávných prognóz MMF by měla eurozóna růst o 1,3 %, což je o 0,6 % méně, než ukazovaly předpovědi loňské. Německé hospodářství by podle předpovědi růst o pouhých 0,7 %, zatímco loni se očekávalo 1,9 %. Pokud některý region v nejbližší době vtáhne svět do recese, bude to nejspíš EU a konkrétně Německo, a nikoli USA, Čína, nebo asijské země.

Příčiny vyšších ztrát evropského hospodářství oproti kterékoli ze zemí bojujících v americko-čínském konfliktu jsou tři:

1. EU je neobyčejně zranitelná negativními důsledky obchodní války, protože velmi závisí na obchodu. Export činí 28% HDP eurozóny, ve srovnání s 12% v USA a 19% v ČLR.

2. Navíc, EU prakticky vždycky provádí nesprávnou politiku vzhledem k hospodářským otřesům. Když USA nebo ČLR narazí na hrozbu zpomalení hospodářského růstu, obvykle na to odpovídají preventivní a proticyklickou stimulací poptávky. V podmínkách obchodní války správní rada US Fedu prakticky hned změnila kurs měnové politiky a začala snižovat úrokové sazby. Čína rozšířila finanční, úvěrovou a daňovou politiku v zájmu toho, aby spotřeba, bytová výstavba a výdaje na infrastrukturu kompenzovaly ztrátu exportu a soukromých investic. V EU naopak oslabují poptávku: když hospodářský růst zpomaluje, evropské vlády zvyšují daně a snižují státní výdaje, aby si zachovaly „kontrolu“ nad deficitem rozpočtu. Přitom finančně regulativní orgány EU zpřísňují úvěrové podmínky tlačením na banky, aby navyšovaly kapitál a rezervy na riskantní úvěry.

3. EU postihly dva vnitropolitické šoky ničivější než obchodní válka mezi USA a Čínou. V létě 2018 došlo ke konfliktu mezi Evropskou komisí (EK) a novou populistickou vládou Itálie kvůli rozpočtu, což vyvolalo obavy z měnového a bankovního krachu, který mohl být ještě nebezpečnější než deset let stará krize eura. A v březnu, kdy napětí kolem Itálie poněkud ochablo, narazila EU na novou vážnou hrozbu: Brexit bez dohody. S ohledem na to, že EU exportuje do Británie skoro dvakrát víc zboží než do Číny, může být náhlé pozastavení obchodních vztahů s Británií stejně ničivá jako finanční krize roku 2008.

Teď pohovořme o příznivých zprávách. Dvě ze tří uvedených příčin – chybná makroekonomická politika a konflikt s Itálií nebo Británií – mohou být brzy urovnány. Nadměrná závislost EU na exportu začíná být chápána jako strukturální zranitelnost, a ne jako znamení „konkurenceschopnosti“ nebo zásadního ekonomického blahobytu.

Dnes se skoro v každé evropské zemi vážně posuzuje otázka změkčení daňové a rozpočtové politiky. V největší ekonomické zóně Evropy, v Německu, zatím přežívá silný odpor k jakémukoli podstatnému zvýšení rozpočtových výdajů, nicméně tento odpor pravděpodobně brzy povolí pod souhrnným tlakem slabého hospodářského růstu, obav z populistických stran a stále ostřejší kritiky se strany EK a ECB. Pokud se dokonce Německo bude po jistou dobu bránit, ostatní evropské země se vydají směrem ke snížení daní a zvýšení státních výdajů.

Podle míry zlepšení politického a makroekonomického klimatu může EU dostat možnost k překonání strukturálních omezení nadměrného exportu a vyhnout se recesi. Pro světové hospodářství je důležité, že EU jako celek prodělá silnou rekonstrukci hospodářství. Šance na to je dnes podstatně vyšší než před několika měsíci.

Zdroj: IA Regnum

Překlad: st.hroch 191007

Outsidermedia.cz