Polemika - Američané mohou za dnešní Ukrajinu víc než Rusové. Evropa bude platit

Bohumil Pečinka 27. února 2022 • 11:20

V rámci ankety Reflexu 7 otázek pro … jsme oslovili také ekonoma Karla Kříže (59). Jeho rozsáhlé a polemické odpovědi, s nimiž nemusíme jako redakce Reflexu nutně souhlasit, vnímáme jako možnost vyvolat diskusi na téma příčiny ukrajinské krize. 

K čemu vlastně dnes na Ukrajině dochází? Nejsme svědky resuscitace bývalého carského impéria? 

Je zajímavé sledovat kolik - i jinak chytrých - lidí dnes v Česku ukrajinskou krizi vnímá jako jakýsi mytický střet dobra se zlem, s komunismem (případně totalitarismem obecně). Je to přitom v podstatě neideologický hospodářský střet USA a Německa o prostor střední a západní Evropy a o severoatlantickou hegemonii, v němž sama Ukrajina hraje neblahou roli šachovnice, po níž se šlape a tahá figurkami. A Rusko pak ochotně naskočilo do vedlejší, i když důležité, role vzteklého velkého psa, který na svém dvorku nesnese odpor a dá se i snadno vydráždit. Amerika soudcuje, Evropa bude platit. 

Vysvětlete to.

Ke střetu na Ukrajině se koncentruje energie už nějakých dvacet let. Američanům (potažmo Britům) od začátku evidentně nejde primárně o Rusko, nýbrž o jeho vztahy s EU a speciálně s Německem. Americké angažmá v obou světových válkách bylo především o tom, zabránit Němcům ve spojení jejich technického a průmyslového potenciálu s nedozírnými průmyslovými a surovinovými zdroji na Východě. Přitom teď je Německo znovu hlavní hráč ve 450 milionové EU a z obnoveného Ruska proudí do Evropy nejvíce ropy a plynu v historii. Budují se další kapacity. Bez energie není průmysl, není výkon, není nic. Sami Američané o těchto svých evropských prioritách píšou odborné knihy. Nakonec i prezident Trump o těchto věcech mluvil docela otevřeně. Na své někdejší  světové superiorní představy a plány může Evropská unie po této nové krizi asi definitivně zapomenout.

Mohla za těch dvacet let Ukrajina víc uhrát? 

Určitě, je to velká a lidnatá země. Nepovedla se jí ekonomická – a vlastně ani politická – transformace. Za to Rusko myslím moc nemůže. Ale část Ukrajinců si to tak vyložila. V roce 2004 přišla prozápadní Oranžová revoluce, následovaly další její vlny. Ale Amerika a Evropa pro Ukrajince ve skutečnosti za těch dlouhých 18 let skoro nic reálného – v ekonomickém a politickém smyslu - neudělaly.  Obchod je slabý, Západ po Ukrajině nechce nic: Ani železnou rudu, ani ocel, ani uhlí, ani elektřinu, už vůbec ne obilí a další potraviny. Nové průmyslové obory se nerozvíjely, Západ do nich také neinvestoval, a ty tradiční, krom výše zmíněných ještě třeba strojírenství, vojenský, letecký a kosmický průmysl, jsou úplně v rozvalu. Takže ukrajinský obchod s Ruskem vytrvale klesá a obchod se Západem dále skomírá. 

Ukrajinští techničtí inženýři dnes doma, na tržnicích svých měst, něco prodávají a případně pomáhají v Evropě na stavbách. To málo co se z Ukrajiny na Západ vyváží, je za hladové ceny. Ukrajina je dnes – dle velice kvalitních a průběžně aktualizovaných dat knihovny CIA – na 40. místě na světě v objemu HDP v paritě kupní síly (tedy i s podporujícím započítáním vlivu tamní nízké cenové hladiny), což je mnohem méně, než šesté Rusko a jen trochu více, než Česko, které má ovšem 4x méně obyvatel. V HDP na hlavu je Ukrajina, dle dat za rok 2020, až 121. na světě, mezi Iránem a Kubou, zatímco třeba Česko v této statistice stojí hodně vpředu, mezi Itálií a Izraelem. Podrobněji zde.

Reflex