České národní listy

Podstata sporu je politická

Ing. Dalibor Plichta

Že nemáme ve své letité při s bývalými českými Němci a jejich advokáty co činit s právem, nýbrž s politikou, ukazuje už sama křivka jejího průběhu.

Je výmluvné, že se tento spor vynořil z příšeří politické periférie k nebývalé životnosti a začal mít stále větší vliv na vztahy mezi Českou republikou a SRN právě po sjednocení Německa, se změnou politického nebe v Evropě, s koncem studené války, s koncem, který Němci považují za své vítězství. Ne náhodou bylo možno již v roce 1995 slyšet nepokrytá, zcela otevřená prohlášení tohoto druhu: "Německo se nezadržitelně stává nejsilnější mocností kontinentu", mocností, jíž "americká světová mocnost v zájmu udržení NATO jako svého nástroje přiřkla v Evropě vedoucí úlohu"(11). Nastala prý doba, která znamená "úplný zvrat nejen stavu z roku 1945, ale také stavu z roku1918"(12).

Právě proto dnes slyšíme z německé strany tak hlasitě, že "jde o to, aby zraněné právní cítění (rozuměj Němců) bylo zahojeno tím, že z české strany bude uznáno, že vyhnání byl zločin". Právě proto dnes slyšíme pro případ, že by tento požadavek německé strany nebyl splněn, takovéto hrozby: "Češi ztratí... svou tisíc let slavnou historii. Stanou se malým národem v oblasti vlivu osmdesáti milionů Němců, malým národem, o který se nikdo nebude zvlášť zajímat."(13) Opravdu výmluvná ukázka, jak si někteří "revizionisté pro svobodu" v úloze smiřovatelů (v tomto případě jde o německého signatáře "Smíření 95" z roku 1995) ono smíření vlastně představují. A co vlastně v sobě skrývá obrat "ztratit historii"? Není to totéž co zmizet z dějin, zmizet z přítomnosti?

A aby tito "revizionisté pro svobodu" v úloze "smiřovatelů" dodali svým dobře míněným radám důraz, dodávají: "Český národ sám až dodnes nechápe, že sudetoněmeckou otázku bylo možno udržovat pod zámkem, jen pokud se udržovala také železná opona. Sprovozování sudetoněmecké otázky ze světa a konec železné opony patří jedno ke druhému. Není možné mít konec železné opony a nemít sudetoněmecký problém. "(14) Tento citát více než cokoli jiného potvrzuje, co jsme řekli výše, že totiž naše pře s Němci je pře nikoli právního, nýbrž politického, mocensko-politického původu.

Ti, kdo se domáhají "práva na vlast" pro bývalé české Němce a kdo mluví o protiprávnosti nebo dokonce zločinnosti odsunu a křivdě v podobě konfiskace majetku těch českých Němců, kteří se provinili proti ČSR, všichni ti vyhrožující smiřovatelé vědomě zamlčují, že těmito opatřeními nebyli postiženi všichni Němci bez rozdílu, protože příslušné dekrety ustanovovaly výjimky, a požadují nikoli naplnění práva, nýbrž politickou revizi výsledků druhé světové války a naši novou kapitulaci před německým tlakem. Kdo mluví v této souvislosti o právu odsunutých Němců anebo o protiprávnosti odsunu, počíná si stejně jako ten, kdo by prohlašoval, že je protiprávní porážka nacistického Německa, že je protiprávní jeho bezpodmínečná kapitulace. - Ale možná, že se někdy dočkáme i takovýchto prohlášení. Zatím vývoj německé oficiální politiky vůči nám výmluvně ukazuje odpověď, jakou dala vláda SRN na interpelaci PDS když řekla, že "poválečné vyhnání Němců odsuzuje jako protiprávní a postupimské závěry z 2. srpna nepovažuje na ospravedlnění vyhnání". (Cituji podle Práva ze 14. 5. 1996.) Už předtím, 12. 5. 1996, se o tomto stanovisku německé vlády krátce zmínil v televizní debatě i ministr Zieleniec. (Chtělo by se nám zeptat se, proč vláda SRN ve své odpovědi nemluví o "Postupimské dohodě", nýbrž o "postupimských závěrech". Má se snad jednou ukázat, že "závěry" jsou něco jiného než sama dohoda, možná jen jakýsi výklad, který nemusí být "správný"?)

Jak je vidět, německá oficiální politika se dnes už nejen nedistancuje od hlasů, které nechtějí vzít na vědomí důsledky bezpodmínečné německé kapitulace a plnit závazky, jež z ní pro Německo vyplynuly. Nejen je trpí, ale dokonce se k těmto hlasům připojují i někteří členové spolkové nebo bavorské vlády. I ti pak odmítají spatřovat v odsunu a konfiskaci německého nepřátelského majetku přímý důsledek války a předválečné nacistické politiky. I ti opakují, že je naprosto nemožné dávat do souvislosti odsun a konfiskace s tím, co jim přecházelo. A vůbec už nejsou ochotni připustit, že jde o kapitoly historicky i právně uzavřené.

Poznámky:

11. Rudolf Hilf, Sudetendeutsche und Tschechen – eine Bestandsaufnahme, uveřejněném v „Die Neue Gesellschaft, Frankfurter Hefte č. 3/1995, str. 205

12. Tamtéž, str. 205, 13. Tamtéž, str. 210, 14. Tamtéž, str. 208

Z publikace Nesmířenost a nesmiřitelnost německé politiky, naklad. Fénix, Praha, 1996, str. 25-27.