České národní listy

Podle pravice pan prezident M. Zeman ve svém vánočním poselství neřekl nic nového

Podle nás je vše naopak. Pravicové strany se myšlenkově vyčerpaly již dávno. Jejich primitivní písničky mají především dva nám  důvěrně až nechutně známé refrény, jeden  protibabišovský, který v současnosti z jejich strany zní silněji,  než ten druhý, protizemanovský, ten se však vyznačuje snad nepřekonatelnou vytrvalostí.

Nesmíme však zamlčet, že tutéž věrnost  opodemokraté prokazují výsledkům voleb. Několik z nich za sebou již prohráli. Nezajímají se o důvody, proč jim voliči nedali svůj hlas, ale spokojí se s tvrzením, že výsledky voleb neuznávají. Média hlavního proudu jim jdou, včetně ČT, plně na ruku. Přesto  podle průzkumů volebních preferencí  jsou na tom téměř stabilně špatně. Piráti a ODS mají lepší výsledky než další opostrany, TOP 09, STAN se dívají ne schody vedoucí do poslanecké sněmovny převážně ze zdola. KDU pak střídavě jednou je nad pětiprocentní hranici, po druhé zas pod ní. A to vše se točí stále dokola.

Myšlení bolí, řekl pan prezident ve svém vánočním poselství. Ale i přes tuto bolest by se opodemokraté měli zamyslet nad důvody svých volebních porážek, nad špatnými preferencemi, které je tak vytrvale pronásledují, a vyvodit z toho nějaké konkrétní závěry. Především by se měli méně zabývat premiérem Babišem a spíše si položit otázku, proč jeho hnutí ANO vyhrálo několikeré volby, proč je  spolehlivě na špičce volebních preferencí?  A snad by pak opodemokraté mohli přijít k závěru, že je to zřejmě především tím, že současná vláda, přestože má své i viditelné kazy, je schopná vytvářet a realizovat vládní program, v němž se spatřuje značná část našeho obyvatelstva. Platy i důchody rostou rychleji než inflace. Premiér se nejednou vyslovil proti migračním kvótám. Ani vůči Německu není podbízivý. Ale na to vše i ostatní musí přijít opodemokraté sami. Zatím jsou vůči racionálním argumentům slepí a hluší.

Je dávnou pravdou, že bohové, koho chtějí zahubit, oslepí. A ty nenapravitelné i ohluší. Přesto se zázraky milosrdenství dějí i v současnosti. Přejme je i opodemokratům.

J. Kovář.