České národní listy

Podivná nedůvěra

    Stále častěji zaznívají názory v tom smyslu, že občané jsou málo kompetentní v roli voličů. Někteří požadují, aby byli zejména ti starší a ti z venkova podrobeni osvětě, která jim otevře oči a přivede je na správnou cestu. Jiní navrhují zavést průkazy, jež by občany roztřídily a jen některé opravňovaly jít k volbám podobně, jako řidičský průkaz opravňuje řídit auto jen ty, kdo prošli zkouškami, tedy prověrkou své zdatnosti.

   Je to opravdu zvláštní. Žijeme přece ve společnosti kde důraz je už od dětství kladen na samostatnost v rozhodování. Rodičům se doporučuje, aby na dítě nepůsobili autoritativně, ale respektovali v něm bytost, která si sama rozhodne, jak se chce do budoucna utvářet.

   Ve škole je respektování autonomie žáků a studentů hlavní prioritou. Namísto učitele v klasickém slova smyslu nastupuje animátor, jehož úkolem není žáka vychovávat, ale odstraňovat vše, co stojí v cestě jeho spontánnímu seberozvoji. Škola stále více naplňuje ideály slavné  francouzské pediatričky Françoise Dolto: „Existuje jediný způsob, jak žákům pomáhat. Říkejme jim, že my sami nevíme, ale že oni se musejí naučit vědět. Naslouchejme jejich spontaneitě a učme se od nich. Jen ať vezmou svůj osud do vlastních rukou, tak jak si sami přejí.“

   Dokonce i manažerské příručky zhruba od osmdesátých let 20. století doporučují, aby zaměstnavatelé ponechávali svým zaměstnancům co nejvíce autonomie. Ideálem jsou iniciativní pracovníci, kteří podnikají se sebou samými a díky tomu kreativně překonávají jakékoliv hranice dosaženého výkonu.

   Ve všech oblastech života je prostě kladen důraz na vlastní úsudek, na samostatnost rozhodování a na to, že každý má být už od raného mládí zodpovědný sám za sebe a za své vlastní volby. Jen v oblasti voleb to prý vůbec neplatí. Lidé jsou prý nesamostatní, náchylní k manipulaci, je třeba je vodit za ručičku. Skupinky vědoucích by je měly objíždět a vysvětlovat jim, co mají dělat a jak se mají u volebních uren rozhodovat. A ti nejkovanější a nejuvědomělejší by je chtěli prohánět prověrkami a třídit podle toho, zda mají vůbec nárok k nějakým volbám chodit.  

   Jak jen obyčejným lidem vysvětlit, že jejich svéprávnost končí v bodě, kdy by mohla začít poškozovat zájmy majitelů demokracie?

Prof.J. Keller

Přišlo e-poštou