Pochody smrti
Pochody smrti
3. 4. 2020
Našim ústavům, které se věnují totalitním režimům a dalším historickým ústavům, nějak uniká toto téma a je velmi málo zpracovávané, přitom pro pochopení fungování nacistické politiky konečného řešení velmi zásadní fenomén. Ze strany řízení těchto vědeckých ústavů je to téma, které se nechce otevírat, a přesto je to oblast, kterou je třeba udržovat v lidské paměti, aby se již nikdy neopakovala.
Jak transporty smrti, tak v závěrečných křečích nacizmu na pochodech smrti bylo cílem tyto masy svědků – vězňů připravit o život podchlazením, zmrznutím vstoje v otevřených vagonech, nezajištěnou stravou a bez pití, a vyčerpáním je dohnat k úmrtí při pochodech. To nebyla jen genocida židů, to byla genocida především Slovanů a i jiných příslušníků evropských národů. A za toto vše je nejzodpovědnější osobou sám vůdce Adolf Hitler, který je v současnosti a potichu stavěn do pozice jakéhosi hrdiny druhé světové války. O tomto tvrzení svědčí hojně v České republice vydávaná literatura, za kterou české soudy netrestají její další podporování.
Cílem jak transportů smrti, tak pochodů smrti bylo zahladit stopy po jejich existenci před vlastním osvobození, a proto jejich trasy mířily do vnitřního území Německa a především pak do území české kotliny, která byla jako protektorát součástí třetí říše, a zřejmě se předpokládalo a stalo se, že to byla ta poslední osvobozovaná území.
Především to byla záležitost Osvětimi – Auschwitz, Auschwitz-Birkenau a Auschwitz-Monowitz a několika menších pobočných táborů. První přepravy probíhaly po železnici. Tím, že byly značně poškozovány (z taktických důvodů protihitlerovské koalice) páteřní železniční tratě a železniční uzly, došlo na pěší pochody. K nim se přiřazovaly i váleční zajatci, kteří byli původně nasazováni na práce ve zbrojním průmyslu a v dolech a obecném průmyslu ve Slezsku. Pochody procházely východní Moravou a východními Čechami, přicházely z Podkrkonoší a některé zbytky těchto pochodů smrti došly dokonce až do Rakouska.
Jinou skupinu tvořily evakuační pochody ze západu a jihozápadu z koncentračního tábora Flossenbürgu a jeho pobočných táborů, Neurohlau (Nová Role) a Zwodau (Svatava).
Podobný a přímo typický byl transport vlakem až pochod smrti, který můžeme vysledovat z oblasti z Johanngeorgenstadtu vedený přes Horní Blatnou až přes Pernink, Novou Roli, pak následoval již jen pochod, který prošel čerstvě rozbombardovanými Karlovými Vary na Tepličku, Andělskou Horu, Žalmanov, do Bochova, dále do Budova, na Valeč, dále přes Lubenec, Malměřice, na Blatno, přes Velečín do Žihle a je prokázáno, že ještě zbytky procházely Pastuchovicemi… Ti nacisté, kteří je vedli a dělali za pochodu tvrdý dozor – ti zmizeli. Toto násilí a naprosto nelidské zacházení ze strany Němců u českého lidu eskalovalo v nenávist, kde pojem „nacizmus“ tehdy téměř splýval s pojmem „němectví“.
Tak složitá trasa, bez konkrétního cílového bodu byla pro naprostou většinu vězňů touto poslední cestou. Je příznačné, že kudy pochody prošly, tudy po nich zůstávaly jako nesmazatelné stopy – hroby, vězni postupně početně ubývali vyčerpáním, ubíjením a zastřelením.
Tyto a podobné pochody smrti procházely dnešními kraji Karlovarským, Ústeckým a Plzeňským. Velitelé koncentračních táborů museli směry pochodů operativně měnit podle vývoje situace na jednotlivých frontách i v blízkém vnitrozemí. Pochody byly vedeny zpravidla po vedlejších trasách komunikací a cest – v oblastech nevystavených mnohým zvědavým očím.
Cílem byl tvrdý požadavek, aby tito vězni – svědci nacistického utrpení, nepřešli do rukou osvobozeneckých armád. Když bylo nejhůře – ozbrojený doprovod se potichu vytratil a zbídačené davy vězňů byly ponechány napospas vlastním osudům… Kudy prošly tyto pochody, za nimi zůstávaly skupinové a hromadné hroby, které museli kopat ti vězni, kteří zůstali na ještě živu. Po osvobození byly tyto hroby postupně exhumovány, byly zjišťovány příčiny úmrtí, stopy po průstřelech lebky a jiná smrtelná zranění, a zemřelí znovu důstojně pohřbíváni. Jen občas se dala zjistit identita těchto obětí.
Po těchto všech ukrutnostech se na významnějších místech během několika let stavěly památníky, které byly pietně udržovány ještě v roce 1989. Ovšem v současnosti z potřeby na tyto hrůzy „rychle zapomenout“ jsou tato místa bez údržby a zjevně opomíjena stejně jako tyto události. Proto si uvědomme, že před rokem bylo kulaté osmdesáté výročí vyhlášení pro nás potupného protektorátu jen mírně připomenuto, letos toto výročí bylo důsledně překryto současnou epidemií zcela. A tak se přetváří historie do úplně jiného obrazu vůči původním skutečnostem.
Ing. Jaroslav Bukovský, OV ČSBS Plzeň, člen VV ÚV ČSBS
/www.vratme-vaznost-csbs.cz/clanky/historie/pochody-smrti.html
