Plynová zbraň Ruska

Rostislav Iščenko

1. července 2021

Naši evropští „přátelé a partneři“ jako obvykle obviňující Rusko ze všech svých vlastních problémů i z přírodních katastrof, požadují od Moskvy kompenzace za všechno, co jim přijde na mysl. V posledních týdnech viní Gazprom z „oportunistického jednání“.

Ruská společnost kategoricky odmítla rezervovat dodatečné kapacity k přepravě plynu přes Ukrajinu, aby Evropě pomohla řešit její problémy s rostoucími cenami modrého paliva.

Většina evropských politiků a odborníků si myslí, že Gazpromu záleží na co možno nejvyšších cenách plynu, a to co nejdéle. Část ruských odborníků s tím souhlasí a odůvodňuje to tím, že Evropané „si začali“ a Gazprom potřebuje kompenzovat ztráty po nezákonném rozhodnutí stockholmské arbitráže, která mu udělila mnohamiliardovou pokutu jen proto, že „Ukrajina potřebuje peníze“. Nebylo by také špatné kompenzovat část dodatečných nákladů Gazpromu způsobených zpožďováním výstavby Severního proudu-2, ke kterému přispěly některé evropské země.

Možná, že obchodní styl takového druhu byl při vytvoření strategie  Gazpromu, ale asi nebyl hlavní příčinou nynějšího jednání ruského dodavatele plynu. Nejspíš to byl růst evropských cen plynu, co pomohlo Gazpromu částečně nebo zcela kompenzovat své ztráty. Byl to příjemný bonus.

Hlavní příčina spočívá v tom, že Ukrajina jako vždy nemá peníze a Evropané jako i dřív klidně naloží na Rusko její financování, čímž zajistí maximální možné objemy transportu plynu přes tuto zemi. Přitom Severní proud od jeho spuštění jede většinou na polovinu kapacity. Nyní hrozí stejný osud i SP-2. Evropští politici už řekli, že „pokud Rusko nezajistí dostatečný tranzit přes Ukrajinu“ může být čerpání plynu prostřednictvím SP-2 zcela zastaveno. Gazprom nejednou ujistil, že úplně zastavit čerpání plynu přes Ukrajinu nechce.

Podle odborníků Naftogazu Ukrajiny je hranice rentability tranzitu přes Ukrajinu 30 miliard kubíků za rok. Znamená to, že se potrubí takto vyplatí, ale už není co ukrást. Cokoliv menšího bude znamenat pro systém přepravy plynu přes Ukrajinu (GTS) práci se ztrátou. Ukrajina se na rozdíl od Ruska připojila k Energetické chartě Evropy a ratifikovala dohodu, s níž bude pro ni mnohem těžší zastavit tranzit přes svůj GTS kvůli nerentabilitě, než pro Rusko směřovat hlavní objemy do jiného potrubí.

Hlavně kvůli tomu žádá Ukrajina záruky, aby alespoň udržela současné objemy přepravy 40 miliard kubíků za rok, anebo je dokonce zvýšila na 60 až 80 miliard. Stávající přepravní kontrakt bude ukončen v prosinci 2024. Proto stále Gazpromu navrhuje odkup dalších tranzitních objemů nabízených v aukci. Například v červnu byly objemy vydražené v aukci  čtyřnásobné, tedy 60 milionů kubíků ze den oproti stávajícím 15 milionům kubíků za den.

Zelenskij musí uzavřít novou tranzitní smlouvu ještě v roce 2023, nebo v krajním případě před začátkem března 2024. V březnu až v dubnu 2024 budou ukrajinské prezidentské volby a nebude-li smlouva, anebo bude-li obsahovat snížení přepravy, využijí ji proti  Zelenskému jeho odpůrci. Rusko také může klidně odložit  podpis kontraktu na dobu po ukrajinských volbách. Proto musí Zelenskij nějak přimět Gazprom, aby přistoupil na rozhodnutí nevýhodné pro ruskou plynovou společnost.

Argumentem na jednání může být jen existence velkých objemů, převyšujících dohodnuté objemy tranzitu přes Ukrajinu za podmínek již fungujícího SP-2. Tak může Zelenskij vykládat záměr snížit tranzit jako politické rozhodnutí ruské vlády a evropští spojenci Ukrajiny dostanou argument k sankcím proti SP-2.

Právě proto, a ne z toho důvodu, že už se silně zvýšila cena plynu (bývala i vyšší) začali evropští přátelé Ukrajiny spolu s Kyjevem žádat po Gazpromu, aby prudce zvýšil dodávky. Evropa tak chce zabít dvě mouchy jednou ranou. Ukrajině zajistit silný růst tranzitu, Zelenskému potřebné peníze a své zásobníky naplní levným plynem na zimu bez potřeby doplňovat je plynem dražším.

Na Ukrajině už promluvili o novém kontraktu na tranzit. Je zřejmé, že se Kyjev z důvodu domácí politiky pokusí o jednání v roce 2023. Ukrajina se začne připravovat na plynovou válku, která by mohla začít už v roce 2022. EU chce přistoupit k očekávané krizi pořádně vyzbrojena – s dobrou zásobou plynu a garantovaným tranzitem potřebných objemů. Odtud pramení hysterie, jestliže se ukáže, že Gazprom nehodlá EU poskytovat strategickou rezervu plynu, která má být využita proti jeho zájmům.

Vypadá to tak, že se Evropa opozdila. Gazprom má v podobě SP-2 strategický argument, který chce v plné míře využít. Evropa nemá čím přebíjet.

Jak argumentuje Gazprom:

1. Nasmlouvané závazky jsou plněny a volný plyn není.
2. V rozumné míře mohou zajistit zvýšení dodávek jiní dodavatelé ruského plynu (především zkapalněného), což v budoucnu vyrovná cenu.
3. Gazprom bude moci zvýšit dodávky po spuštění SP-2.

První bod ukazuje na to, že svou nerozumnou energetickou politikou EU sama přiměla Gazprom obrátit se na východní, zejména čínský trh. Objemy těžby nejsou gumové. Navíc vláda uložila Gazpromu plynofikovat v nejbližších letech celou zemi. Drazí Evropané, promiňte, ale nadbytečné objemy plynu nejsou. S těmi se dříve dalo manévrovat. Toto je přímá narážka na to, že pokud se nebudete dobře chovat a budete Gazprom urážet, nebude pro vás zelená energetika rozmarem, ale nutností a po uplynutí současných smluv může být to, co jde k vám, přesměrováno do Číny nebo do Japonska.

Dříve EU využívala skutečnost, že byla pro Gazprom exkluzivním zákazníkem. To už nyní není.

Ve druhém bodu je poukazováno na opatření, která umožňují zmírnění situace na trhu. Když si hloupí Evropané neuvědomují, že je ruský plyn dávno možné dostávat nejen plynovodem, ale i z terminálů, které vybudovali k opětnému zplynování amerického zkapalněného plynu, dá se jim poradit. Zatím si ruští dodavatelé postupně monopolizují také dodávky po moři. Je dobře, že blízkovýchodní plyn šel hlavně do Asie (tam je vyšší cena), s americkým plynem to nevyšlo a zásluhou Bidena už nevyjde.

Třetí bod informuje, že Gazprom má svoji obchodní logiku dodávek spojenou s logistikou (plynovod – těžební pole) proto je zvýšení dodávek plynu vázáno na zahájení provozu SP-2. Nechť nikdo nepropadá iluzi, že plynovod nebude pracovat, plyn poteče dál.

Gazprom a celé Rusko pracovaly 30 let na tom, aby byl vytvořen současný stav. Alternativní zdroje ze všech míst Evropy dnes nestačí. Pokud by se měl přesměrovat tok plynu, muselo by se za něj platit dvakrát až třikrát víc než dnes. Tady hrozí nekonkurenceschopnost výroby a sociální napětí. Gazprom má dostatek jiných kupců a není závislý jen na evropském trhu. Co je hlavní, dokáže uspokojovat závazky z kontraktu, i když nebude fungovat SP-2, nebo když budou některé současné plynovody vyřazeny z provozu třeba kvůli údržbě až na 2 týdny. Přitom nebude potřeba zvyšovat přepravu plynu přes Ukrajinu.

Zásadní je, že prakticky všechny hlavní plynárenské společnosti „Staré Evropy“ jsou akcionáři SP-2 a vložily do něj miliardy dolarů. Jsou tedy partnery Gazpromu a přirozenými přívrženci jeho zájmů. Ty jsou shodné.

Bojovat s Ruskem je pro Evropu stále těžší, stále se kouše do svého ocasu. Kdyby nebyla v roce 2005 domýšlivá a neprotlačila do funkce prezidenta Ukrajiny Juščenka v přesvědčení, že Rusko je odklizeno za Ural a evropští a ukrajinští rusofobové by nepohřbili projekt třístranného konsorcia na využití ukrajinského GTS, potom by nejen evropské společnosti, ale i Gazprom byli akcionáři ukrajinského plynovodu a nebylo by pro ně výhodné vytvářet nové trasy, konkurující jejich vlastnímu plynovodu. Spíše by měli snahu rozšířit možnosti stávajícího potrubí.

Stejně jako v dřívějších taženích sjednocené Evropy proti Rusku, přinesla i současná  dlouhá plynová válka Evropské unii hodně taktických vítězství, ale završením byla její strategická porážka. Tyto myšky se nikdy nestanou ježky – nejsou to stratégové.

Převzato z Russiapost.su

Outsidermedia.cz