České národní listy

PhDr. Zdeněk Mahler:  Zůstáváme věrni?

Braňme pravdu a dobro pro všechny I

Odpor k tomu, abychom zakládali svůj život na lži a výmyslech, má u nás tradici. Stačí vzpomenout na Masaryka. Ten kdyby vstoupil do našich současných problémů, ten by s tím pěkně zacIoumal. Za první republiky se taky kradlo, ale byl tu nějaký mravní maják, kterému se dnes kdekdo pošklebuje – „Tatíček Masaryk“. Když se president Masaryk dověděl, že je nějaký ministr zapletený do korupce, stačilo, aby mu nepodal ruku a ten pán se sbalil a šel… Dnes se ve vládnoucích  vrstvách mluví o tom, že morálka je virtuální pojem. Masaryk v politice zhodnocoval vše, co souvisí s českými dějinami a z nich dovodil, že česká politika musí být evropská, světová. Podařilo se mu na tom vybudovat ideu českého státu. Na čem je založena idea současného českého státu? Žádná není!...   

Nepřízní dějin jsme byli mnohokrát dekapitováni, zbaveni hlav. Byly odtud vyhnány desítky českých šlechtických rodů a tisíce vynikajících měšťanských rodin, intelektuální elita od univerzitních učitelů po kněze. Ti, co zůstávali, byli nevolnicky přivázáni k panstvím, byli to plebejci. Nad plebejstvím jedni ohrnují nos, protože plebejci přežívali dík různým i nectným kompromisům a přikrčenosti, ale na druhé straně i dík úporné pracovitosti a schopnosti přežít. Díky tomu jsme přežili, ale tu ohnutou páteř si neseme dál. Lidé tu neumějí vystoupit s názorem, který si vyžádá jisté sebeobětování. Za nejsilnější větev naší literatury považuji tu, který zpracovává až děsivé výjevy, ale vypráví o tom s fantastickým nadhledem humorem. Vezměme si Havlíčka, Haška, Hrabala – to je noblesa plebejství, ta schopnost humorného nadhledu…

Spor, který vyvolala církev, zda patří katedrála  církvi nebo státu, je nešťastný. V roce 1999 se skupina lidoveckých poslanců obrátiIa na Ústavní soud a napadla zákon z roku 1954 jako komunistický. Ten zákon přitom bral pouze na vědomí, co tady už dávno existovalo od r. 1918: že areál Hradu je vlastnictví čs. lidu. Pokud by se na tom mělo něco měnit, je to věc parlamentu, soud je od toho, aby dohlížel na dodržování zákonů. Všechny ty další tahanice jsou trapné. Včetně toho, že kardinál Vlk vyhrožuje štrasburským soudem. Ostatně tam leží již spousta žalob od sudetských Němců či od šlechtických rodů, z nichž mnohé tady získávaly majetky jako válečnou kořist. Ti soudci tam samozřejmě neznají historické souvislosti, takže si lze domyslet, na co je zaděláno. Naše geopolitické postavení je složité, vždycky jsme někomu překáželi, a někdo se nás chtěl zmocnit. Padesát generací našich předků zvelebovalo tuto zemi na zahradu - nedivme se, že kdekoho láká.

Z rozhovoru v Magazínu Práva, 20. 12. 2008.)