České národní listy

Vážený pan

Ing. Andrej Babiš, předseda vlády ČR,

nábřeží Edvarda Beneše 4

118 01 Praha 1 - Malá Strana

Petice: Požadujeme reparace narovnání vztahů s Německem a referendum!

V souladu s čI. 18 Listiny základních práva svobod a petičním zákonem se na Vás obracíme s žádostmi a návrhy s prosbou o vyjádření se k nim v souladu s § 5 odst. (3) uvedeného zákona.

Vážený pane předsedo vlády,

současný rozpočet předpokládá deficit několika set miliard korun. Naše celkové zadlužení roste rychlým tempem. Jsme na počátku krize. Naše sociální jistoty jsou ohroženy. Asi 10 % našich spoluobčanů žije v chudobě či na jejím prahu. Je pravděpodobné, že celková situace se bude i nadále zhoršovat. Pandemie koranavirová pak rychle vyústí v pandemii dluhovou a chudoby.

Ale čeho jsme svědky? Dohadování se o miliardách korun a jejich následném přemísťování z jedné rozpočtové kapitoly do druhé. Imperativem doby však je hledat a nalézat nové finanční zdroje, které nám pomohou překlenout vzniklé celospolečenské problémy. Navrhujeme proto jménem všech našich petentů, jménem 360 tisíc obětí německého teroru, a milionů dalších, kteří po šest let trpěli v tzv. protektorátu, abychom urychleně a s velkou naléhavostí požádali Německo, aby nám začalo splácet reparace, které nám dluhuje. Opíráme se nejen o Pařížskou reparační úmluvu, o princip mezinárodního práva, který jasně říká, že agresor je povinen oběti své agrese nahradit škody, které jí vznikly, ale také i o závazná veřejná prohlášení významných německých ústavních i politických činitelů, počínaje kancléřem W. Brandtem a konče H.D. Genscherem, ministrem zahraničních věcí. Tito i další němečtí představitelé nám slíbili, že Německo nám reparace zaplatí, jakmile bude opět sjednocené. A k tomu zatím nedošlo, ač Německo je sjednocené již 30 let a samo sebe označuje za právní stát.

Naši málo stateční či laxní příslušní činitelé, místo aby již dávno na Německu požadovali zaplacení reparací, vydávají prohlášení, že reparací se vzdala komunistická vláda, že reparací jsme se vzdali v Česko-německé deklaraci, že v této době není vhodné otázku reparací nastolit, poněvadž by došlo v Evropě ke krizi důvěry a tak dále.

Z uvedených i dalších důvodů můžeme tedy oprávněně konstatovat, že pro současnou situaci je charakteristické dlouhodobé porušování základních norem mezinárodního práva. I ČR k němu přispěla především svou nečinností. Narovnání norem mezinárodního práva nikdy nemůže vést k nějaké krizové situaci v Evropě, ale naopak. Zhojení norem mezinárodního práva k obecné důvěře přispěje. Přestože mnozí v současnosti mluví o právním státu, o panství práva, tak od slov ke skutkům dosud nepřikročili. Demokratickými prostředky, mezi které patří i tato petice, za níž budou stát tisíce lidí, hodláme ovlivnit činnost vlády, aby bez zbytečných odkladů zahájila diplomatickou cestou jednání s Německem o zaplacení reparací a tak zajistila v určitém přijatelném časovém horizontu příliv několika bilionů korun, podle odhadů asi od 5 do 10 bilionů, do naší státní pokladny, a tak zajistila oddlužení republiky a její další rozvoj ve všech oblastech. A to je jistě jeden z nejdůležitějších našich národních a státních zájmů současnosti.

Ústava ČR říká, že lid je zdrojem veškeré státní moci. I my jsme tím lidem, my všichni petenti bez rozdílu. Naléhavě dále navrhujeme, aby Parlament ČR ve zkráceném legislativním procesu přijal zákon o referendu. Ústava jej již od roku 1992 předpokládá. Jen tak lid i o této pro republiku životně důležité otázce může přímo rozhodnout v imperativním referendu, pokud příslušné ústavní orgány se tak budou zdráhat učinit. Lid může vyměnit vládu, ale vláda lid nikoliv! V příštích demokratických volbách se můžeme stát vládou my, občané ČR! Budeme mít v rukou mocný nástroj k potřebným změnám, hlasovací lístky! Jděme k volbám! Volme ty politické strany, politická hnutí, která veřejně podpoří požadavek, aby nám Německo zaplatilo reparace v plné výši a postaví se za uzákonění referenda. Pakliže toto volání mrtvých i živých vláda odmítne, nastane situace, kdy budeme nuceni nastolit otázku potřebných systémových transformací. Klíč k budoucnosti vidíme v demokratických změnách, ústících v humanitní demokracii, která předpokládá rozšíření demokracie z oblasti politické do oblasti ekonomické a sociální.

Za petici se postavil mnohačlenný petiční výbor, např. PhDr. Vladimíra Vítová, Ph.D., JUDr. Karel Hais, PhDr.Jiří  Jaroš Nickelli, PhDr. Marie Neudorflová, Ph. D., prof. PhDr. Stanislava Kučerová, CSc.,jehož jménem je oprávněn jednat JUDr. O. Tuleškov.

Poznámka ČNL

Za uplynulých několik měsíců jsme se dozvěděli, že  Československo ani Česká republika se reparací, které nám má zaplatit Německo, nevzdaly.

Na náš podnět, aby vláda ČR či alespoň MZV ČR zahájily jednání s Německem o zaplacení reparací, jsme nezaznamenali pozitivní odezvu. Dozvěděli jsme se však o důvodech, které tomu brání. Od těch obecných, až po konkrétnější. Údajně jsme se zavázali v Česko-německé deklraci, že nebudeme vznášet požadavky z minulosti vůči druhému partnerovi, tedy Německu. Argumentovali jsme řadou důvodů, že toto stanovisko odporuje Pařížské reparační dohodě, principu mezinárodního práva, který zakotvuje, že agresor je povinen oběti své agrese nahradit škody, které jí agresí vznikly a v neposlední řadě i veřejně učiněným závazkem některých německých politiků, že Německo nám reparace zaplatí, jakmile bude sjednoceno. Prvním z těchto byl W. Brandt, který uvedená slova pronesl počátkem 70. let minulého století v Praze, a poslední pak H.-D. Genscher, který požádal o strpení s tím, že Německo reparace zaplatí po jeho sjednocení, později pak požádal o další posečkání. Jakmile proběhnou celoněmecké volby, o reparacích se rychle dohodneme. Volby již dávno byly naplněné, ale němečtí diplomaté najednou přestali na reparace slyšet. A je tomu dodnes stejně.

Rdíme se hanbou, že současní představitelé Namibie své reparační nároky vůči Německu dovedou rozhodně uplatňovat, Německo již souhlasí i s tím, aby potlačení povstání namibijských kmenů, při kterém bylo Němci zavražděno, zabito až 100 tisíc povstalců, bylo kvalifikováno jeho genocida.  Hrdost a vytrvalost namibijských vyjednávačů by pro naše ústavní činitele mohla být příkladem. Několik milionů euro odmítli jako urážku a dnes se jedná o náhradě ve výši desítek miliard euro.

Je otázkou, proč Němci mají v úmyslu odškodňovat své mordy v Africe, ke kterým došlo zhruba před 100 lety, a zapomínají na vyvražďování Rusů, Ukrajinců, Bělorusů (celkově zabili asi 28 milionů sovětských občanů), Jihoslovanů (1,5 milionu), Poláků  (6 milionů), Čechoslováků (360 tisíc) během druhé světové války. I ekonomické škody ve všech těchto státech byly astronomicky vysoké.

Naše právo na reparace je nezpochybnitelné. Nyní jde o to, abychom konečně učinili potřebné kroky k zahájení jednání s Německem o reparacích. Jde o mnohem více než 5 bilionů korun. Nejen Řekové mohou vpravdě říci, že nebýt zničení jejich krásné země Němci, patřili by mezi prosperující státy. Slyšeli jste, vážení přátele, aby někdo tuto myšlenu rozvinul i u nás? Předválečná Československá republika patřila výší HDP na jednoho obyvatele mezi nejpřednější státy světa. Němci nám republiku zničili, vykradli a hospodářsky nás zruinovali.

Vážení přátelé, chcete zvyšování daní, velkou inflaci, snižování životní úrovně, nebo rázné kroky k získáni reparací od Německa? Snad každý obyčejný občan naší republiky bude pro druhé řešení. Podpořte, prosíme, proto naši petiční akci svými podpisy a vlastními aktivitami. Co nám Němci ukradli, zničili, jsou povinni nám nahradit! A o to usilujme!

Dr. O. Tuleškov