Paralelní společnost
Paralelní společnost
Prezident Emmanuel Macron vyzval na konferenci v Mylhúzách ve východní Francii k omezení proudu imámů, kteří každým rokem po stovkách přicházejí z ciziny do Francie, aby zde radikalizovali jisté komunity.
Dá se říci, že francouzský prezident, který se těmto otázkám zdatně vyhýbal, poněkud zaspal dobu. Již v roce 2002 vyšla kniha nazvaná Území ztracená pro republiku. Její autor vystupující pro jistotu pod pseudonymem v ní s týmem badatelů zdokumentoval poměry na středních školách v takzvaně „sociálně citlivých“ předměstích Paříže.
Ve velkém v nich už tehdy docházelo k projevům rasismu, antisemitismu a sexismu, a to především ze strany mladíků pocházejících ze zemí Maghrebu.
Levicově orientovaný tisk podrobil tehdy knihu zdrcující kritice. Komentátoři nařkli z rasismu a xenofobie naopak její autory, i když průzkum jasně dokumentoval, že ve Francii vzniká paralelní společnost, která neuznává republikánské hodnoty ani laický charakter vzdělání plynoucí z oddělení státu od církví.
Po téměř dvaceti letech si tohoto jevu všimnul i francouzský prezident a vyzval k boji proti „islamistickému separatismu“. Jde o to, že nejradikálnější menšina ideově vyzbrojována imámy přicházejícími ze zahraničí si osobuje právo hovořit i za umírněné muslimy a jejich jménem zabírá další a další teritoria na území francouzské republiky. Při této uzurpaci využívají radikálové v nemalé míře i finanční prostředky, které na rozvoj muslimských komunit věnuje francouzská vláda a radnice měst a městských částí.
Vždy, když se u nás začne debatovat o rizicích spojených s migrací, najde se někdo, kdo rozhořčeně prohlásí: „Jak můžete varovat před nebezpečím řekněme islámu, když u nás migranti tohoto vyznání téměř žádní nejsou.“ Tento argument kupodivu používají ti sami lidé, kteří hlásají, že Evropa jsme my a vše, co se týče Evropy, týká se tedy i nás samotných.
Pokud by lidé s tímto zvláštním způsobem uvažování zavítali na zmíněnou konferenci, jistě by Macrona uzemnili: „Jak můžete šířit strach z náboženských radikálů, když v Mylhúzách zatím téměř žádní nejsou“.
Prof. J.Keller
Přišlo e-poštou