České národní listy

Pár dat, která by se neměla zapomenout

Prof.Dr.Rajko Doleček,DrSc.

             Nikdy by se neměl zapomenut den, kdy Rudá armáda osvobodila Osvětim, nejhorší koncentrační tábor smrti a jeho poslední polomrtvé vězně 27.ledna 1945 a také nezapomenout na nesmyslná slova některých významných Poláků, že Osvětim osvobodili Ukrajinci. Za ten nesmysl kupodivu polský ministr zahraničí Gregorz Schetyna ani nerezignoval -  a kdyby měl v sobě trochu slušnosti, tak by to udělal.

             Čtyři dny před dnem osvobozením Osvětimi Rudou armádou probíhala v srbském Novém Sadu vzpomínka na jednu strašnou událost z druhé světové války, kdy maďarská Horthyovská okupační armáda a žandarmérie, hlavně dne 23.ledna 1942 a den-dva kolem něho, v Novém Sadu (hlavní město srbské Vojvodiny na severozápad od Bělehradu) provedla masakr tamních Srbů a Židů.

            Zcela nečekaně razie začala už 20.ledna na několika místech, při které bylo zavražděno několik desítek lidí. Hlavní masakr přišel ale 23.ledna, kdy bylo na různým místech Nového Sadu vyhnáno z domovů na 5 000 lidí, hlavně Srbů a Židů, kteří byli nahnáni na břeh Dunaje („Strand“). Tam pyrotechnici udělali  výbušninami díry v ledu a tisíce pozatýkaných bajonety bestiálně nahnali pod led. Dunaj přinášel potom těla stovek utopených dál, objevovala se i v Bělehradě, u mostu do Pančava. Počet  takto zahubených Srbů byl kolem 3 000, Židů přes 1 300, 56 Maďarů, 31 Chorvatů… Dunaj přinášel těla povražděných z Maďarskem okupované oblasti Srbska (Vojvodiny) zvané Bačka, zatím co řeka Sáva přinášela do Bělehradu stovky zohavených těl Srbů z ustašovského fašistického Chorvatska, sponzorovaného Hitlerem a Mussolinim, vedeného válečným zločince Pavelićem. Ustašovská ideologie v Chorvatsku zažívá dnes svou renesanci. Těla se zde vyplavovala hlavně pod oblastí staré pevnosti Kalemegdanu. Já jsem v té době v Bělehradě chodil do gymnázia a vše jsem to viděl.          

            A další strašné datum je zde. Dne 7.února 1942 ustašovské bandy v předměstích Banja Luky (Bosna a Hercegovina) Drakulić, Šargovac, Motika a v dolu Rakova povraždily (nožem, mlatem, sekyrami – ne střelbou  (!) během jediného dne přes 2 300 tamních Srbů, z toho přes 500 dětí. Vedl je katolický řádový bratr Miroslav Filipović-Majstorović z klášter Petrićevac a ustašovský velitel té oblasti „Chorvatské Krajiny“ „stožernik“ Viktor Gutić. Masakr prováděla Pavelićova prezidentská garda a místní ustašovci. V letech 2012 a 2014 jsem ta místa hrůzy navštívil a dlouho meditoval v kostnicích  povražděných obětí o zrůdnosti ustašovského hnutí v tehdejším Nezávislém Chorvatsku NDH (1941-45).

           Papež Jan Pavel II. navštívil v červnu 2003 Banja Luku  i  klášter            Petrićevac, ale tento masakr nepřipomněl, jen uvedl modlitby Bohu, „aby byl milostivým za viny napáchané proti člověku, jeho důstojnosti a jeho svobodě, i dokonce i některými členy katolické církve.“