Pan prezident Zeman si našel čas na krajany ve Vídni
To je chvályhodné a příkladné. Zatímco dříve „naši někteří politici“ často mluvili a jednali také s „krajany“, bohužel však s těmi, jejichž předky jsme přesídlili po válce z Československa do Německa, jímž říkáme landsmani či sudeti. Těmito rozhovory byli zpravidla tak zaneprázdněni, že na naše krajany, Čechy žijící v zahraničí, jim jaksi nezbyl čas.
Vzpomeňme si na zahraniční cesty třeba pan D. Hermana a pana P. Bělobrádka. Jejich některé projevy v Bavořích, kam jezdili často na vdolečky, jsou pro nás odstrašující dodnes. S velkou nevolí si vzpomínáme na projev, který měl D. Herman na sjezdu tzv. sudetoněmeckého landsmanšaftu, na nejrůznější projevy pana Bělobrádka, jenž se zapsal do našich dějin tím, že sám sebe označil za sudetského Němce a pak ve své velkodušnosti přičlenil k tzv. politickým sudetům Šumavu a město Brno. Snad o tom také něco ví pan Marek Výborný, současný předseda KDU. A pokud věděl o všem již dříve, je otázkou, proč k tomu mlčel? Kdo mlčí, říká se, souhlasí.
Zaznamenali jsme s velkou spokojeností, že pan prezident se obrátil ve svém projevu na přítomného bývalého vídeňského primátora s poznámkou, že málo podporoval českojazyčnou školu Komenského ve Vídni. To je přece velkolepé, že hájil zájmy českých krajanů ve Vídni na výuku v mateřském jazyku, češtině. Kdo něco podobného z dnešních politiků v zahraničí učinil? Nevíme o nikom. O to silnější bude náš dík panu prezidentovi.
A pokud se kritizujícím dámám a pánům nelíbil již sám fakt, že pan prezident M. Zeman promluvil k naší menšině ve Vídni, pak si dovolíme uvést několik zajímavých skutečností. Paní kancléřka A. Merkelová jezdí také na oficiální zahraniční návštěvy. V Polsku pak často jedná nejen s příslušnými ústavními činiteli tohoto státu, ale i s představiteli tamní německé menšiny, a to opakovaně. Když v květnu r. 2012 byla paní kancléřka v ČR na státní návštěvě, a to jenom několikahodinové, našla si čas a premiérovi P. Nečasovi sdělila, jak tzv. sudetští Němci touží po přímých jednáních s představiteli české vlády. Intervence pana H. Seehofera, tehdejšího premiéra Bavorka, nestačila prolomit české barikády. Zásah paní kancléřsky A. Merkelové pak pohnul ledy a již v únoru následujícího roku byl P. Nečas se státní delegací na návštěvě v Mnichovu. A co se pak dělo, již víme.
Média v každém státu by měla plnit svou informační funkci. Měla by tedy psát jak o návštěvě pana prezidenta v Rakousku, tak i o zahraničních cestách paní kancléřsky a o jejich jednáních i s jinými než ústavními činiteli. Když jednala u nás paní kancléřka Merkelová s P. Nečasem, nedozvěděli jsme se o tom z našeho tisku, ale ze zahraničního, německého. B. Posselt totiž děkoval paní kancléře za pomoc při uskutečnění snů landsmanů, a to ve svém projevu, předneseném v květnu 2012 na sjezdu SL. Měla tato informace být pro nás utajená?
J. Skalský
