Osud Rusínů v takzvaném Zakarpatí?
18. 2. 2024
Osud Rusínů v takzvaném Zakarpatí?
Jiří Jaroš Nickelli, Společnost L. Svobody Brno
Když jsem psal knihu "Syn Karpat" o svobodovci majoru Michalu Hečkovi, rodáku z Dešova u dnešního Mižgirja - Volového I. ČSR - netušil jsem, že vývoj v takzvaném Zakarpatí dospěje až k nárokům Maďarů na tuto po staletí těžce zkoušenou zemi. Zakarpatí, zvané u nás za I. republiky Podkarpatská Rus, se po referendu v roce 1945 připojilo k SSSR, a po jeho rozbití (někteří tvrdí rozpadu) pak k nynější Ukrajině. Ovšem podobně jako Poláci nárokující Halič kolem Lvova, si dnešní Maďaři nárokuji "navrácení Zakarpatska" čili podle nich "Karpatálji", kterou drželi již po staletí za rakouské a poté od roku 1867 rakousko-uherské monarchie. Nikdo si ovšem neklade otázku, jaký osud budou mít Rusíni, žijící po staletí jako utlačovaná většina na dnes tzv. Zakarpatské Ukrajině. Pokud je známo, dnešní Ukrajina k Rusínům jako národu či národnosti mlčí. Pokládá Rusíny za etnografickou skupinu Ukrajinců. V nejlepším případě.
Rusíni jsou známi v historii již po staletí. První zpráva o Rusínech se datuje z roku 1075 o "Confiniu Ruthenorum" nebo o "Marchia Ruthenorum". Z roku 1243 je znám název "Russia, que vocatur Hungarica" - Uherské Rusko. Ze
13. století pochází název "Porta Ruscie" - "Brána Ruska". Bylo to území, kde se střetal po staletí územní zájem haličského knížectví se zájmy uherského království. O politickém vlivu Ukrajiny v těch dobách nelze hovořit.
Co do etnického profilu, Rusíni přicházeli do Zakarpatí až do 18. století ze dvou hlavních směrů. Verchovinští Rusíni - pastevci - přicházeli z Haliče. Dolyňané - zemědělci - šli z podkarpatské nížiny a z jihovýchodu dnešní Ukrajiny. Od 18. století z jihu přicházeli Maďaři. Daleko četnější od té doby byla tzv. valašská kolonizace, někdy zvaná huculská z Rumunska, z Bukoviny. Německá kolonizace byla pozdní od roku 1730 byla dílem grófa Schönborna - ještě pře rokem 1720 v zemi Němci téměř nebyli. Židé se v zemi usazovali až po tolerančním patentu Josefa II. Později po roce 1849 byli zrovnoprávněni s křesťany - uniaty a pravoslavnými - a dostali v zemi uherské občanství. Po roce 1918 na základě saint-germainské dohody se američtí Rusíni v Homesteadu připojili k ČSR - odmítli připojení ke krátce vzniklé Ukrajině pod německým protektorátem za atamanů Petljury a Skoropadského. Od té doby až do roku 1938 byli součástí ČSR jako autonomní oblast s právy na samosprávu školství, hospodářskou samostatnost a administrativu. ČSR se postarala o celkový sociální vzrůst Podkarpatské Rusi od nemocnic, škol ( měli školy šestero národností) až po silnice, telefonní a telegrafní spoje a také o první energetiku, hlavně o vodní elektrárny. První letiště v Užhorodě zbudovali Čechoslováci. V roce 1939 se tak jako Slovensko odtrhla Podkarpatská Rus a po vídeňské arbitráži ji opět dostali Maďaři, stejně jako jižní a východní Slovensko, kam vjel regent fašista Horthy do Košic ("Kašša") na bělouši jako panovník.( Stejně tak i do Bratislavy...) Po osvobození porobených zemí Rudou armádou byl se souhlasem Košické vlády v zemi vyhlášen plebiscit (podle některých manipulovaný). Tak se Podkarpatská Rus dostala do stalinského SSSR a změnila název na Zakarpatská Ukrajina.
Zakarpatí pod vládou Uhrů velice trpělo a "Rusňaci", což byl jak uherský tak německý název slovanského národa byli všemožně utlačeni. Byli prakticky bez škol a pravoslaví bylo stíháno i politickým procesy, jako "ďábelská ruka Moskvy", což vzbudilo protiuherský odpor v celé civilizované Evropě konce 19.století. Země podléhala feudálům a jediný uherský ministr Egan byl za reformní úsilí dokonce zavražděn.
Jestliže se dnes znovu hlásí maďarská menšina o právo připojit celé Zakarpatí k Maďarsku, nemůžeme si být jisti, zdali se opět nebude opakovat velká hungarizace Rusínů, jaká probíhala předtím. Tuto hungarizaci znají ze své historie dobře i Slováci a popsali ji velmi dobře i britští publicisté, jako známý Scotus Viator, W.Steed, přítel TGM a Beneše, a mnozí jiní. Hungarizaci Rusínů popisovali dokonce i němečtí badatelé jako F. R. Kaindl.
Osud Rusínů bohužel lze srovnávat s osudy Lužických Srbů. Ti jako oni byli vždy po staletí omezováni, utlačováni ve svých právech a podrobování odnárodnění. Doufejme, že osud Rusínů se snad v příštích dobách zlepší - nikoli zhorší. Ostatní slovanské národy by se měly spojovat k pomoci oběma těmto národům, tvrdě zkoušeným dějinami.
Literatura: (pouze výběr)
Jiří Jaroš Nickelli, Syn Karpat, Brno, 2008.
Jovbak V., Podkarpatská Rusj - Zakarpatská Ukrajina, Kroměříž 2001.
Podkarpatská Rus. Sborník hospodářského, kulturního a politického poznání Podkarpatské Rusi, Bratislava 1936.
Technická práce v zemi Podkarpatoruské. 1919-1933. Užhorod 1933.
Švorc P., Zakletá zem. Podkarpatská Rus 1919-1946. Praha-Jihlava 2007.
Pop D. Istorija Podkarpatskoj Rusi. Užhorod 2005.
V těchto pracích další rozsáhlá literatura.
