Opět o brněnských Němcích Prof. PhDr. Vojtěch Žampach, CSc.
Opět o brněnských Němcích
Prof. PhDr. Vojtěch Žampach, CSc.
V roce 2000 vyzvala Mládež pro interkulturní porozumění brněnského primátora a radu města k omluvě a svého druhu pokání za vyvedení části Němců dne 30. a 31. května 1945 mimo město. Volání podnítilo velkou veřejnou diskusi o tom, jestli oslovení mají vůbec výzvu přijmout. Valná část občanů odmítala apel MIP pro jeho nátlakové formulace a nedostatečnou průkaznost vznesených obvinění. Převažoval názor, aby brněnská radnice nejprve iniciovala mnohostranný a důkladný historický výzkum daného tématu, dala seriozně zrekonstruovat dobovou realitu, v níž se evakuace Němců odehrála a teprve potom zvážila odpověď p. M. Konečnému a O. Liškovi, mluvčím MIP. Občané i leckteré společenské organizace varovali před zvednutím hozené rukavice, protože podle jejich mínění nemohla akce v dané době přinést nic pozitivního. Přes tato varování představitelé města nátlaku podlehli a reagovali na něj vybranými a rozvážně uspořádanými slovy o všeobecné lítosti nad válečnými oběťmi. Jak realisté a skeptikové předpokládali, tok dalších výhružek, nepodložené kritiky, osočování z brutality a terorizmu, krvežíznivosti Brňanů a Čechů vůbec, neustal a naopak vykazuje zjevné zostření.
V dubnu 2004 zatroubila MIP k novému náporu na uvedenou kapitolu brněnské poválečné historie. Tentokrát volila formu výstavy nazvané „Pochod smrti“, instalované v prostorách Muzea romské kultury. Časopis Reflex, z 26.4. –2.5. 2004, str. 22, který při takové příležitosti nemohl chybět, nazval výstavu – intenzivním pokusem o vyrovnání s tímto traumatem. Ušlechtilý úmysl, nebo opět neomalený konjukturální výpad? Už letmý pohled napovídá, že výstava je kompilativní sestavou a nejednou také zneužitím účelově vybraných ilustrací brněnského revolučního období v roce l945. K serioznímu počinu má řeč panelů velice daleko.
Výchozím momentem k výkladu evakuační akce, pomyslným nultým bodem, je pro MIP je až 30. květen 1945. Co všechno předtím formulovalo panské a netolerantní počínání německé městské minority, o tom výstava cudně mlčí. Brutální devastace českého etnika za druhé světové války je odbyta pouhými 19 slovy (včetně spojek) a nestála za to, aby byla odsouzena jako zločinná.
Nadčlověk a nadnárod
Patologická agresivita brněnských Němců nebyla zplozena až pod vlivem hitlerovského režimu. Mládež dychtící pro porozumění by se měla například poohlédnout hodně zpět do dějin, daleko před první světovou válku, po likvidačních etnických programech, které měly vstoupit do praxe ihned po vítězství vilémovského Německa, přestože české země tvořily součást Rakouska-Uherska. Našla by vývody filosofa J.G.Fichta o nadčlověku a nadnárodu i tvrzení zněmčelého Angličana Camberlaina o tom, že mezi rasami je germánská rasa jedinečná. Z těchto a podobných zdrojů čerpal přední přední ideolog nacismu Alfred Rosengerg o ušlechtilé německé krvi a správném boji německého „kulturträgra“ proti méněcenným národům.
Z takových úvah vznikaly praktické politické programy. Anonymní prognostik v brožuře Gross Deutschland z roku 1900 je narýsoval přesně. Po vítězné válce budou nové regiony. Čechy budou rozděleny mezi Bavorsko a Sasko, zatímco Morava připadne ke Slezsku. Moravané dostanou poukázky na majetek, s nimiž budou vysídleny do Ruska. Jiný vizionář R. Tannenberg (1911) volal: „Potřebujeme prostor! … Slované nebo my!“ A významný historik T. Momsen? „Buďte tvrdí! Lebka Čechů nechápe rozumové důvody …“. Jak lákavé je srovnat tuto literaturu o nadčlověku, výjimečné rase a potřebě ovládnout chorou Evropu čerstvou krví s inauguračním projevem R. Heydricha z 2. října 1941. Je to v něm všechno, až na to, že se obával vystěhovat Čechy do Ruska, protože by se tam mohli zorganizovat v údernou sílu proti hitlerovskému Německu. Heydrich ale na své soukmenovce nezapomněl. Když vyložil svou tvrdou politiku vůči Čechům, uzavřel: „Kdo v taktickém zacházení s Čechy povolí, nemá zde uplatnění, takoví Němci nemají zde co hledat.“Zajistě zajímavé i pro mládež z MIP.
Brněnští Němci vstřebávali velkopanskou ideologii plnými doušky. Za své bytostné ohrožení považovali například i úsilí o zřízení druhé české univerzity v Brně a proto mu bránili ze všech sil. Příští rok uplyne 100 let od zavraždění Františka Pavlíka na manifestaci za českou univerzitu. Byla to ouvertura listopadu 1939. Bude tato událost v příštím roce vzpomenuta? Prozatím správa města dala velkým nákladem obnovit pomník Ch. d´Elvertovi, jednomu z hlavních odpůrců univerzity …
Vývoj brněnské německé minority je vskutku výjimečný. Například už tím, jak se v jeho zdech po první světové válce zorganizovali velkoněmečtí ultranacionálové kolem časopisu Aufbruch do pevného jádra německého dění. … Henleinovské hnutí bylo pro ně nedůrazné a příliš regionální. Jejich vidinou byla sjednocená Evropa pod německým diktátem. Někteří z nich ( mimo jiných K. Schwabe) stáli v roce 1923 před soudem pro špionáž ve prospěch cizí moci. Byli to právě příslušníci tzv. Aufbruchkreisu Schwabe, Judex, Tobolar, Kuhn, Branczik, Hahnreich a další, kteří v součinnosti s říšskými politickými a zpravodajskými kruhy provedli 15. března 1939 dokonalý puč a zmocnili se Brna několik hodin před příjezdem wehrmachtu a zvláštních komand gestapa.
Schwabeho pučisté už svou příležitost z ruky nepustili a měnili se v jádro okupační moci a správy, tedy spoluokupanty. Spolu se špičkami delegovanými z říše vytvořili dokonalou teroristickou diktaturu, v níž i ten poslední hájoťák v hnědé košili byl nedotknutelným nadčlověkem terorizujícím své okolí. Čeští Brňané byli pro ně pouhým společenstvím domovníků a služek, spodinou, což ostatně vyjadřovali slovem Unterschicht.
