České národní listy

Ohlédnutí za působením ředitele BIS Michala Koudelky je plné profesních pochybení i trestních provinění.

 Vinu však nese i vláda a zákonodárci

Souhrnné hodnocení (11161)

Dnes existuje mnoho důkazů* o tom, jak ředitel Bezpečnostní informační služby* (BIS) Michal Koudelka profesně pochybil a trestně se provinil. Postupem času do těchto zákulisních praktik zatáhl i další osoby ze svého okolí. Nejvíce to ale bylo vidět v kauze „Vrbětice“, kdy do těchto praktik zatáhl ředitele Národní centrály proti organizovanému zločinu (NCOZ) Jiřího Mazánka, který se později uvolil i k otevřenému lhaní (viz souhrnný produkt 11158 včetně přímých důkazů* zpracovaných do faktické písemné formy a s kvalifikací skutků – označení trestných činů).

Největší problém je však v tom, že ani prezident republiky Miloš Zeman, ani předseda vlády Andrej Babiš (natož ostatní členové vlády) a ani nikdo z poslanců a senátorů dosud nedokázali těmto nepravostem učinit přítrž. Buď nemají kuráž, protože se obávají o své politické funkce a nechce se jim do ničeho „šťourat“, případně dělat něco navíc, anebo jsou přesvědčeni o tom, že Koudelka reprezentuje tu správnou prozápadní cestu a že vše, co o ruských a čínských aktivitách tvrdí, vychází z faktů*, které získala sama BIS, nebo je obdržela od svých zdánlivě hodnověrných spojenců. Že nikdo nikdy nic z těchto faktů neviděl, ale jen o nich slyšel, případně viděl jen podsunuté falešné důkazy či stopy*, to nikomu nevadí, jelikož oni BIS bezvýhradně věří. Jenže k čemu je věřit, když si podsunuté věci nedokáží ověřit nebo se na ně odborněji dotázat samotných autorů či předkladatelů?

Názorný příklad domnělých faktů je možné ukázat na posledním zpravodajském skandálu, který BIS vytvořila za přispění zahraničního partnera. Jedná se samozřejmě o kauzu „Vrbětice“. Politici (členové vlády i zákonodárci) to zpravodajským skandálem nenazývají, neboť z různých důvodů věří, že příslušníci ruské vojenské rozvědky* GRU*/GU* byli do výbuchů zapleteni. Někteří tomu raději věří jenom proto, že se bojí nevěřit. A jiní tomu věří, protože jsou o ruském zlu ideologicky přesvědčeni. Zdůrazňujeme, že se nejedná o obhajobu Ruska! Není to primárně o Rusku ani o Americe, ale na prvním místě o faktech či o nevyvratitelných důkazech a o skutečné svrchovanosti České republiky, což je dlouhodobě jen předstíraná veličina.

NCOZ dosud nezjistila žádné odůvodněné skutečnosti nasvědčující tomu, že byl z ruské strany spáchán trestný čin a že jej spáchala určitá osoba či více osob, jinak by policisté museli neprodleně zahájit trestní stíhání* (viz trestní řád ČR). To ale stále zahájeno nebylo, jelikož žádné použitelné důkazy o zapojení ruské GRU do výbuchů ve Vrběticích neexistují. Neexistenci potřebných důkazů přiznal i sám ředitel NCOZ (viz produkt 11158), který uvedl, že z tohoto důvodu příslušné orgány stále nemohou trestní stíhání zahájit. A tak NCOZ stále prověřuje, co se vlastně stalo a jak by do toho ti Rusové mohli pasovat.

O přesvědčivých důkazech velkolepě mluvili v dubnu 2021 jak premiér Babiš (ANO), tak vicepremiér Hamáček (ČSSD). Hned po nich se k této rétorice přidali jejich spolustraníci a zástupci z dalších sněmovních politických subjektů (ODS, TOP 09, KDU-ČSL, Piráti a STAN). Všichni tito politici proti údajným ruským aktivitám ve Vrběticích ostře protestovali a vydávali odsuzující závěry. Vláda okamžitě vyhostila 18 ruských diplomatů. Jenomže uplynuly téměř čtyři měsíce a stále se nic neděje – trestní stíhání se nekoná. Kde jsou ty přesvědčivé důkazy od BIS, kvůli kterým vznikla tato aféra? Vláda i dotyční zákonodárci měli už dávno připustit, že se unáhlili a že BIS není tak dobrou a poctivou službou, jak si četní politici myslí. Ale oni svůj omyl – zřejmě chtěný – nepřipustí, a tak se musíme ptát, komu vlastně tito politici slouží. Česká republika a její občané to určitě nejsou.

Policie ČR prostřednictvím NCOZ nyní hraje hru na zdrženou a všichni se zákulisně radí, jak dál. NCOZ očekávala od BIS víc, ale BIS už nic dalšího a konkrétnějšího od zahraničního partnera neobdržela. Jenže to, co NCOZ zatím má, jsou jen klamné*, nebo dokonce celkově vykonstruované stopy*, které jsou lehce vyvratitelné, a tudíž nepoužitelné. Dost možná se další důkazy vyrábějí. (Podrobně jsou údajné důkazy rozebrány v analytických produktech, které jsou uvedeny v hyperlinkovém přehledu na konci tohoto dokumentu.)

Jelikož je tento dokument ohlédnutím za působením ředitele BIS Michala Koudelky ve spojení s českými politiky, je nanejvýš vhodné připomenout část obsahu z jednoho produktu publikovaného na stránkách EXANPRO v listopadu 2020 čili téměř před devíti měsíci. Je to vhodné proto, že obsah zmíněného dřívějšího produktu je v těchto dnech velice aktuální a nyní také zároveň prokázaný. Tím produktem je souhrnné hodnocení 12091 „Prezident Zeman předal premiéru Babišovi materiál na ředitele BIS aneb Pokrytecký Zeman, bázlivý Babiš a nezpůsobilý Koudelka“. První předložená část se skládá z následujícího textu:

Andrej Babiš je mimo českou politickou scénu bázlivým politikem, který se tak akorát umí samolibě chválit, ale nikdy nebude nic namítat přímo zahraničním politikům a jejich politice, i kdyby to bylo ve jménu spravedlnosti. Babiš tak nikdy nevystoupí proti Koudelkovi, který byl orazítkován Američany. A co víc, Babiš se stal „věrným služebníkem“ BIS, který tvrdí, že požadavky BIS je potřeba respektovat (Babišova podřízenost činnosti BIS viz např. produkt 12085). Proto mu ani nevadilo že BIS svévolně vstupovala do státní zakázky a kupodivu to nevadilo ani prezidentu Zemanovi, jenž se ohledně Koudelky soustřeďuje jen na některé věci, a to nehovoříme o několikanásobném řízeném úniku* utajovaných informací* z BIS (k troufalému vstupování BIS do státní zakázky viz produkt 12075 „Jaký byl skutečný záměr BIS ve sledování vozidel/osob a proč poslanci působí tak omezeně a premiér lhostejně? (1/2)“ a k úniku informací viz produkt 12089 s odkazy uvnitř na další produkty k dané problematice).

Ale Miloš Zeman vztah Babiše k BIS velmi dobře zná, tak proč Babišovi předává materiál na Koudelku, když dopředu ví, že je to bezvýsledné? Ve skutečnosti je Babiš se svou vládou jen jedním ze subjektů, kterým Zeman vysílá signál, a proto Zeman svůj počin tak velkolepě okomentoval v médiích. Zeman přece nemusel veřejně oznamovat, že Babišovi předal důvěrný materiál na Koudelku. Jenže tohle veřejné oznámení má svůj význam, neboť je součástí Zemanovy pletichy s cílem někoho a něco ovlivnit.

Přesně podle výše uvedeného textu nyní Babiš trapně a bázlivě manévruje, přičemž to není jen kvůli prezidentu Zemanovi, jak se mnozí domnívají. Babiš má ze svého pohledu ke svému chování tři základní důvody. Těmto důvodům se podrobně věnuje jeden z připravovaných produktů.

Ve výše předloženém textu je zmínka o tom, že Koudelka byl orazítkován Američany. Tím je míněno ono vyznamenání, jak to nazývá Česká televize a jiná média, nebo prestižní ocenění, jak to označují Lidové noviny, kterým Koudelka v březnu 2020 poskytl sebechvalný rozhovor. Ve skutečnosti se nejedná o žádné vyznamenání či prestižní ocenění, které by patřilo mezi oficiální ocenění a vyznamenání CIA, ale jen o jakýsi „suvenýr“ v podobě větší mince (pamětní medaile), která je z různých důvodů předávána osobám mimo komunitu CIA – zpravidla v rámci zahraniční spolupráce jako stimul pro další aktivní a „loajální“ zahraniční součinnost (to jsme již uváděli v produktu 12075 z února 2020).

Té minci se pompézně říká „medaile cti George Teneta“ (George Tenet Medal of Honor). George Tenet je bývalým ředitelem CIA – Ústřední zpravodajské služby USA, podle něhož je medaile pojmenována. Tenet byl ve funkci v období 1996–2004, což o Tenetovi hodně vypovídá. Byl to právě George Tenet v postavení ředitele CIA, který se podílel na vytváření falešného obvinění Iráku z výroby a vlastnictví zbraní hromadného ničení (týkalo se chemických zbraní). Tím se Tenet stal spoluviníkem nelegitimní invaze amerických sil do Iráku v březnu 2003.

Tenet proslul i tím, že si v roce 1998 nechal „záhadně“ uniknout Usámu bin Ládina (lze v tom spatřovat využití Ládina pro budoucí vývoj v roce 2001). Tehdy v Afghánistánu pod řízením CIA operovaly speciální smíšené polní týmy, které Ládina vysledovaly. Operaci na jeho únos, případně likvidaci Tenet nakonec zamítl. Podle některých zasvěcených státních úředníků Tenet nikdy formálně nepřednesl plán přepadu* s cílem získat souhlas tehdejšího prezidenta Billa Clintona. Odůvodněním bylo, že by při této akci vznikly nepřiměřené takzvané vedlejší škody*, kam se v případě Afghánistánu namísto objektů a infrastruktury řadily hlavně ženy a děti. Přitom Američanům nevadilo na jaře 1999 nelegitimně bombardovat déle než dva měsíce srbské území, což si vyžádalo několikatisícové lidské ztráty* mezi civilisty (mrtví i ranění včetně duševně traumatizovaných osob).

Po Tenetovi bychom toto ocenění mohli nazvat nikoli jako „medaile cti“, nýbrž jako „medaile lží a utrpení“. Někoho možná napadne, jak mohou Američané udělovat medaili „zdiskreditovaného“ Teneta. To je sice na zamyšlení, ale mnohem více bychom se měli zamýšlet nad tím, jak je vůbec možné, že takovouto medaili může někdo přijmout, a ještě k tomu někdo z Evropy, která se honosí svými demokratickými hodnotami.

Koudelkovi nemohlo být uděleno příhodnější americké ocenění. Koudelka tento americký účelový suvenýr obdržel v březnu 2019. Nastala chvíle klidu, ale posléze v dubnu 2020 na veřejnost pronikla „bláznivá“ informace o tom, že se na území České republiky pohybuje jakýsi ruský zabiják s ricinem. A v dubnu 2021 přišla BIS se „senzačním“ odhalením, že za výbuchy ve Vrběticích je odpovědná ruská GRU. Jako by Američané při předávání záludné Tenetovy mince šeptali do Koudelkova ouška: „Však my si tě vycvičíme a pak spolu ještě dokážeme věci!“ (Obě kauzy jsou podrobně rozebrány v analytických produktech, které jsou uvedeny v hyperlinkovém přehledu na konci tohoto dokumentu.)

Jenže to ohledně ocenění Koudelky nebylo všechno. Koudelka byl za tímto účelem pozván do samotného ústředí CIA v Langley v americkém státě Virginia. To je z hlediska působení daného prostředí celkem přirozené (na Koudelku to muselo určitě zapůsobit). Tragédie byla v tom, že do Langley kvůli tomu doslova „přicupital“ i premiér Babiš. A teď zásadní otázka: Kdo do Langley koho doprovázel: Koudelka Babiše, nebo Babiš Koudelku?

Osobní účast Babiše v Langley mohla být maskována jakousi státnickou návštěvou, ale klíčové pro Američany bylo, aby se Babiš ocenění Koudelky osobně účastnil. Cílem bylo za osobní účasti premiéra Babiše poukázat na důležitost BIS a jejího ředitele v boji proti hrozbám, které definovaly Spojené státy. Činovníci CIA hodlali Michala Koudelku povzbudit do další práce ve prospěch Západu a ukázat Babišovi, jak důležitá je činnost BIS pro USA. Kdyby alespoň na návštěvu Langley vzal Babiše sám prezident Trump, jenže Babiš tam „naklusal“ osamocen bez svého amerického protějšku. Jak podřízené gesto!

Ale to pořád není všechno. Babiš i Koudelka se v rámci své návštěvy ústředí CIA pochopitelně setkali s ředitelkou této služby, jíž je od května 2018 Gina Haspel. Tato žena je známá svou dřívější kontroverzní rolí v Thajsku (rok 2002), kde působila jako velitelka černé základny* CIA (black site) spojené s tzv. zesílenými výslechovými technikami* (enhanced interrogation techniques), což je sice odborný, avšak záměrně eufemistický termín pro americký vládní program tělesného a duševního týrání zadržených osob. Její role v těchto aktivitách byla potvrzena v srpnu 2018, kdy byla po soudním sporu odtajněna část psané komunikace z hlášení o výsleších (viz produkt 12061).

Tak takto to Babiš s Koudelkou vedou. Zpravodajské služby* by neměly vystupovat takto okázale, a ještě si k tomu přizvat, či dokonce „navelet“ premiéra rádoby suverénní země. Babiš se měl této akce umně vyhnout, ale protože měl z tohoto vyhnutí obavy, tak se tohoto „ceremoniálu“ raději zúčastnil. To považujeme za zásadní státnickou chybu. CIA si mohla s BIS zorganizovat bilaterální jednání a tam si příslušníci obou služeb mohli uzavřeně předat cokoli. Ale program byl pochopitelně úmyslně jiný a Babiš se pokorně přizpůsobil. Avšak bilaterální jednání by mezi BIS a CIA bylo poněkud nestandardní, neboť CIA je zpravodajská služba zaměřená na zahraniční zpravodajství*, ale BIS je opačně zaměřena na kontrazpravodajskou činnost*. Českým protějškem CIA je tedy správně Úřad pro zahraniční styky a informace* (ÚZSI), kdežto náležitým americkým protějškem pro BIS je Kontrazpravodajská divize FBI*. A to je další zvláštnost, že CIA oceňuje někoho, kdo není jeho reálným protějškem. Také toto o něčem vypovídá.

Koudelka nastoupil do funkce ředitele BIS k 15. srpnu 2016 a hned pět dnů nato se v týdeníku Respekt v článku s titulkem „Muž, který nebyl“ objevil první únik informací z BIS za éry Koudelkova řízení. V článku byly takové informace, které by veřejnost neměla o řediteli žádné zpravodajské služby vůbec znát. Ale zřejmě bylo nutné hrdě představit Koudelku veřejnosti, když už se stal tím ředitelem BIS. Článek nenapsal nikdo jiný než tolikrát zmiňovaný novinář Ondřej Kundra, ke kterému informace z BIS „záhadně“ unikají dodnes (viz přehled produktů na konci tohoto dokumentu).

Tímto se dostáváme k vystupování ředitele BIS v médiích, případně k jeho samostatným, ale zcela zbytečným mediálním reakcím na kritiku jeho osoby. Je vhodná chvíle představit další a poslední vybranou část z výše uvedeného produktu 12091 z listopadu 2020. Druhá vybraná část má následující složení:

Odbornou způsobilost a morální kvality ředitele BIS Michala Koudelky můžeme velmi dobře hodnotit z nepovinných výročních zpráv BIS, které ředitel BIS schvaluje a opatřuje je svým úvodním slovem, dále z veřejné prezentace BIS při různých aktivitách (např. kauza domnělého ruského zabijáka s ricinem) se zahrnutím různorodých výstupů na webu BIS, ale především pak z vystupování samotného Koudelky v médiích, který si v tomto směru plete funkci ředitele zpravodajské služby s rolí celebrity v showbyznysu. Tento Koudelkův přístup, kdy se nedokáže zdržet veřejných komentářů, nedokazuje kromě jiného jeho pevné sebeovládání, kterým by měl zpravodajský důstojník* oplývat.

Michal Koudelka chce stále častěji něco vysvětlovat přes média, což je krajně nevhodné a zcela zbytečné (navíc veřejnost ředitele BIS nevolí). Naposledy takto poskytl rozhovor Deníku N. Rozhovor byl zveřejněn 19. listopadu 2020, tedy jen dva dny poté, kdy se prezident Zeman nechal veřejně slyšet, že premiérovi předal materiál na jeho osobu. Rozhovor s ředitelem BIS nesl titulek „»Chystá se proti nám diskreditační kampaň.« Velký rozhovor se šéfem BIS“. Tento rozhovor je nešťastný jednak proto, že ho poskytl ředitel BIS, a jednak pro to, co obsahuje. V rozhovoru je možné najít odborné chyby, ale také politické a zpravodajské spekulace. Ředitel Koudelka zde vyjadřuje své názory a pocity, čímž si přitěžuje. Je zvláštní, že ředitel zpravodajské služby se takto dobrovolně vypovídává (spíše by se hodilo lidovější označení, že se „vykecává“), jako by nevěděl, že všechno, co řekne, může být později použito proti němu a proti celé BIS, čímž to může jemu i BIS jenom uškodit. Koudelka se nechal zbytečně vyprovokovat, což, jak jsme již zmínili výše, je součástí Zemanovy pletichy.

Proč Koudelka tak najednou mluví o diskreditační kampani a proč měl potřebu to přes média oznámit všem? Vždyť už jenom tímto se Koudelka sám diskredituje. Už jenom tím, že o tom mluví, přiznává, že se něčeho obává. A politici by se Koudelky měli o to víc ptát, zda skutečně existuje něco, co by ho mohlo zdiskreditovat. Pokud nic takového neexistuje, proč Koudelka takto vystupuje, a ještě s takovýmto načasováním? Stačilo by, kdyby se vyjádřil na uzavřeném jednání Bezpečnostní rady státu. Tohle není dobrý příklad vedoucího funkcionáře pro příslušníky BIS, kteří přece musejí vidět tu zoufalost a odbornou nezpůsobilost svého ředitele. Zvláště pak to musí vidět analytici BIS, kteří skrze Koudelkova slova mohou lépe proniknout do jeho mysli a rozpoznat jeho skutečné pohnutky a úmysly a také to, odkud pramení jeho obavy. Ostatně analytici BIS mohou veškerá Koudelkova vyjádření porovnávat s fakty, která jsou jim dobře známa.

Už v červnu 2020 jsme psali, jak BIS pokračuje ve své veřejné kompromitaci a diskreditaci a že zcela opomíjí naplňování svého mota „audi, vide, tace“ ve významu „naslouchej, dívej se a mlč“ (viz produkt 12086). Ve zmíněném produktu předkládáme příklady odborných i zpravodajských chyb BIS a také pochybné manévrování BIS před veřejností.

K výše uvedenému vybranému textu můžeme ještě opětovně doplnit, že se začíná stávat pravidlem, že BIS veřejně odůvodňuje a obhajuje svou práci. Připomeňme písemný výstup ředitele BIS pojmenovaný jako „Prohlášení ředitele BIS Michala Koudelky k činnosti této služby“, kterým ředitel BIS nekvalifikovaně a zbytečně veřejně reagoval na kritiku ze strany prezidenta České republiky (viz produkt 12086).

Taktéž je vhodné zmínit, jak BIS za vedení Michala Koudelky manipulovala v roce 2018 s informacemi o Novičoku na území ČR, čímž přišla s odlišným závěrem než Vojenské zpravodajství* (viz produkt 12055 a produkt 12056).

Největší tragikomedie je v tom, že pokud z pohledu BIS uvažujeme jenom poslední kauzu spojenou s muničním areálem ve Vrběticích, tak Koudelka je vinen v každém případě, a to jak za předpokladu, že Rusové byli do výbuchů zapojeni, tak i za předpokladu, že se toho Rusové neúčastnili. Je to velmi prosté: Pokud byli Rusové do incidentu zapojeni, měla BIS jako profesionální kontrazpravodajská služba* tuto věc odhalit nejpozději do konce roku 2018 (vysvětlení viz produkt 11158). Jestliže tak neučinila, tak závážně selhala. A pokud do incidentu Rusové zapojeni nebyli, pak BIS jednoduše o všem lhala. Co si Koudelka vybere?

Jako novinku musíme oznámit, že Koudelka navíc nebyl v roce 2016 jmenován v souladu s platnými českými zákony. A jak vidíme, tak stejně jako měl tehdejší předseda vlády Bohuslav Sobotka problémy naplnit literu všech zákonů, tak podobné problémy má dnes i premiér Babiš. Podrobné vysvětlení je součástí připravovaného produktu.

Michal Koudelka se zcela jistě zapíše do zpravodajské historie a do učebnic zpravodajské nauky, avšak v negativním smyslu. Bude to série příkladů na téma, jak ředitel zpravodajské služby ovlivňoval v zájmu cizí služby, respektive cizí mocnosti fungování vlastní národní vlády, a dále jakými způsoby ovládala jedna služba jinou službu, a tím i politické dění v příslušné zemi a její zahraniční vztahy .

To bylo ohlédnutí za hlavními profesními pochybeními a trestními proviněními ředitele BIS Michala Koudelky a za spjatou odpovědností české vlády a zákonodárců. Přehled souvisejících zpravodajských produktů* rozdělených do čtyř kategorií naleznete pod čarou.

A na závěr pro ty, kteří mají v oblibě profesionální prostředí zpravodajských služeb a s tím spojené vědomostní testy, opakovaně prezentujeme obsáhlejší test z roku 2018, pro jehož vytvoření bylo podnětem scestné vyjadřování ředitele BIS. Test se skládá z 18 otázek a cílem je u každé otázky zvolit nejvhodnější odpověď ze čtyř nabízených možností (viz produkt 23006 s řešením vědomostního testu a odůvodněním odpovědí v produktech 22032 a 22033).

* Definice termínů a stručný popis zpravodajských organizací jsou objasněny v produktu „ZPRAVODAJSKÝ VÝKLADOVÝ SLOVNÍK – sjednocená verze“.

Zpravodajské produkty související s rozborem nedostatků v činnosti BIS:

     Produkt 12054 „Úvodní hodnocení výroční zprávy BIS za rok 2017“

    Produkt 12055 „Novičok, Česká republika a zapojení zpravodajských služeb”

    Produkt 12057 „BIS se dlouhodobě diskredituje a někteří ji za to ještě chválí”

    Produkt 12058 „Ředitel BIS bezděčně prozradil, že česká vláda nepotřebuje vlastní zpravodajské služby“

    Produkt 12062 „BIS kritizuje údajný výklad dějin podle sovětské verze, ale sama je ovlivněna sovětskou terminologií“

    Produkt 12069 „BIS už léta neodhalila skutečnou špionáž, přesto opakovaně mluví o rozbití ruské zpravodajské sítě a politikům se tahle omílaná pohádka pořád líbí“

    Produkt 12072 „Úvodní hodnocení Výroční zprávy BIS za rok 2018 aneb Už samotná časová prodleva nesvědčí o dostatečných schopnostech BIS“

    Produkt 12073 „Hodnocení Výroční zprávy BIS za rok 2018 aneb Proč je celkový počet předaných zpráv jen bezcennou alibistickou položkou“

    Produkt 12075 „Jaký byl skutečný záměr BIS ve sledování vozidel/osob a proč poslanci působí tak omezeně a premiér lhostejně? (1/2)“

    Produkt 12076 „Jaký byl skutečný záměr BIS ve sledování vozidel/osob a proč poslanci působí tak omezeně a premiér lhostejně? (2/2)“

    Produkt 12086 „BIS pokračuje ve své kompromitaci a diskreditaci“

    Produkt 13069 „BIS prozradila, že nerozumí termínu kybernetická špionáž“

Zpravodajské produkty související s kauzou „Zabiják s ricinem“:

    Produkt 12082 „Ruská hrozba v podobě eliminace českých komunálních politiků za použití toxinů ricin a saxitoxin je nepovedenou klamnou operací BIS (1/2)“

    Produkt 12083 „Ruská hrozba v podobě eliminace českých komunálních politiků za použití toxinů ricin a saxitoxin je nepovedenou klamnou operací BIS (2/2)“

    Produkt 12084 „Zfušovaná klamná operace BIS musela být nějak zakončena, a tak přišla závěrečná fabulace (1/2)“

    Produkt 12085 „Zfušovaná klamná operace BIS musela být nějak zakončena, a tak přišla závěrečná fabulace (2/2)“

Zpravodajské produkty související s kauzou „Vrbětice“:

    Produkt 12097 „Muniční sklad ve Vrběticích cílem operace ruské GRU? Když se vytváří zpravodajská fabulace, musí se to umět, ale BIS se tohle nikdy nenaučí aneb Proč se vláda tak trestuhodně podřizuje a proč je BIS umožněno trvale klamat a poškozovat národní bezpečnost?“

    Produkt 12098 „Všudybylové z GRU, upovídaný Bellingcat a závislý Respekt aneb Co zanedbala BIS a proč se opomíjí úloha a svědectví cizinecké policie“

    Produkt 13099 „BIS vytváří falešné stopy o pohybu důstojníků GRU na území ČR, a ještě k tomu nekvalifikovaně. Názorným příkladem je ostravský hotel Corrado. Vyšetřuje vůbec někdo tuto kauzu?!“

    Produkt 22039 „BIS v kauze Vrbětice hanebně selhala aneb Jak by situaci řešila skutečná kontrazpravodajská služba“

    Produkt 11154 „BIS v kauze Vrbětice trestuhodně selhala jak v roce 2018, tak v roce 2021 – druhé selhání přímo potvrdil premiér Babiš“

    Produkt 12099 „Původ krycích cestovních dokladů důstojníků GRU zdánlivě přiložených do záhadného e-mailu a zákulisní praktiky státních úřadů za podpory neznalých novinářů (1/2)“

    Produkt 12100 „Původ krycích cestovních dokladů důstojníků GRU zdánlivě zkopírovaných do záhadného e-mailu a zákulisní praktiky státních úřadů za podpory neznalých novinářů (2/2)“

    Produkt 13104 „Žádná zpravodajská služba by neprovedla a ani by nedokázala provést akci, ze které NCOZ obviňuje ruskou GRU v kauze Vrbětice“

    Produkt 12103 „Ředitel Vojenského zpravodajství potvrdil, že české zpravodajské služby teprve shánějí informace o zapojení ruské GRU do kauzy „Vrbětice“, což se shoduje s tápáním NCOZ“

    Produkt 11160 „Čeští poslanci v kauze Vrbětice prokázali mentální omezenost a možná ještě něco horšího aneb Upozornění pro české voliče“

Zpravodajské produkty související s únikem informací z BIS:

    produktu 12046 „Čeští novináři píší o Skripalově stopě v ČR a opět dokládají svou základní neznalost o práci zpravodajských služeb“

    Produkt 12047 „Čeští novináři píší o Skripalově stopě v ČR a opět dokládají svou základní neznalost o práci zpravodajských služeb (2/2)“

    Produkt 12077 „BIS, Čína a koronavirus aneb Nezákonné a řízené úniky utajovaných informací z BIS“

    Produkt 12081 „Údajný ruský zpravodajec s ricinem jako řízený únik utajované informace převzaté od partnerské služby v rámci klamné operace“

    Produkt 12088 „Vyšetřování úniku utajovaných informací v kauze ruského zabijáka s ricinem“

    Produkt 12089 „BIS, řízené úniky informací a zabavené ochranné prostředky v Lovosicích“

    Produkt 13100 „Čeští rádoby investigativní novináři se jen zaslepeně honí za senzací, čímž ztrácejí smysl rozpoznat, co se za informacemi skrývá, a také to, že mohou být využíváni jen jako hlásná trouba“

Zpravodajský produkt 11161

Souhrnné hodnocení

© 2021 Agentura EXANPRO

Kategorie

Reálné zpravodajské výstupy