Odveta, která se nekonala
Odveta, která se nekonala
Proč na Blízkém východě ještě nevypukla širší válka, píše SEYMOUR HERSH ve svém dnešním článku na Substacku. Úvaha k zamyšlení, jako u Hershe vždy:
Obr.: Vůdce Hizballáhu Hassan Nasralláh oslovuje příznivce v televizním projevu 19. srpna 2022. / Foto AFP přes Getty Images.
Začátek překladu:
Je to více než dva týdny, co izraelský bezpilotní letoun vypálil salvu raket na předměstí Bejrútu a zavraždil Fuada Šukra, vysokého důstojníka Hizballáhu, libanonských milicí v čele s Hassanem Nasralláhem. Čtyři další byli zabiti při útoku z 30. července a osmdesát bylo zraněno, mnozí vážně. Izrael to udělal znovu o den později v Teheránu a vypálil raketu – nebyla to bomba, jak mnozí hlásili – do vládního penzionu, který zabil Ismaila Haníju, vysokého představitele Hamásu, který se účastnil jednání o příměří s Izraelem. Byl v Teheránu na oslavu inaugurace Masouda Pezeškiana, povoláním chirurga a prvního reformátora po dvou desetiletích, který byl zvolen prezidentem Íránu.
Vraždy vyvolaly celosvětové obavy z širší války na Blízkém východě a Bidenova administrativa rychle shromáždila americké námořnictvo na podporu vlády izraelského premiéra Benjamina Netanjahua, muže, který nařídil zmáčknout spoušť. Tucet amerických bojových lodí, včetně letadlové lodi a útočné ponorky, dostalo rozkaz plout do Středozemního moře. Nejmenovaný vysoký americký úředník byl citován ve Washington Post, ohledně varování Íránu v diplomatické zprávě, že Bidenova administrativa „bude neochvějně bránit naše zájmy, naše partnery a náš lid“. Biden měl v telefonickém hovoru Netanjahuovi sdělit, že od něj chce, aby byl „dobrým partnerem“, a pak přidal známou žádost: souhlasil by premiér prosím s příměřím v Gaze, které by na oplátku znamenalo propuštění izraelských rukojmích za propuštění palestinských vězňů v izraelských věznicích?
Válka v plném rozsahu mezi Izraelem a Hizballáhem nebo Íránem nebyla zažehnuta a pozornost amerických médií se vrátila k olympijským hrám, prezidentským kampaním a bídě horkého léta s divočejším počasím než kdy jindy. V Gaze stále není příměří, izraelské letectvo tam pokračuje ve své bombardovací kampani a izraelská armáda pokračuje ve své pozemní válce proti Hamásu, zatímco svět v doutnajícím hněvu sleduje vražedný debakl. (The Wall Street Journal tento týden uvedl, že Izrael uvedl svou armádu do nejvyšší pohotovosti poté, co se dozvěděl o přípravách Íránu a Hizballáhu k provedení útoků. Konkrétní přípravy nebyly uvedeny.)
Tak co se děje? Proč Nasralláh, nyní zapojený do brutální raketové války s Izraelem, okamžitě nezareagoval poté, co byl jeden z jeho vyšších velitelů a dlouholetý spolupracovník zavražděn při práci ve své kanceláři? A proč se Pezeškian nesnažil pomstít smrt spojence zavražděného na íránské půdě?
O novém íránském prezidentovi je známo, že touží po více obchodech s vnějším světem, a jeho odhodlání pokračovat ve své inauguraci tváří v tvář groteskní vraždě mu přineslo mezinárodní pozornost, a co je důležitější, potenciální obchodní partnery.
Atentát na Haníju zlikvidoval druhého klíčového představitele Hamásu poté, co izraelský bombový útok v Gaze minulý měsíc zabil Mohammeda Deifa, který byl vůdcem vojenského křídla Hamásu. Zbývající vysoký vůdce, Yahya Sinwar, žije, možná na útěku, někde v rozsáhlém podzemním tunelovém systému Hamásu. Zbývající rukojmí Hamásu, nyní hlavní páka vyjednávání, jsou údajně pod jeho kontrolou. Kolik jich přežilo ani jejich současný stav není znám.
Jeden americký představitel mi řekl, že Netanjahu, uklidněný americkou armádou a dosavadní neochotou Íránu reagovat na atentát na Haníju, je prý konečně připraven souhlasit s příměřím, které je v různých podobách na stole už měsíce. Klíčovým prvkem je propuštění všech izraelských rukojmích Hamásem výměnou za příměří blíže neurčené doby – a nic jiného. Neexistuje žádná dohoda o propuštění palestinských vězňů z izraelských věznic, jak je na programu od začátku rozhovorů. Nebyl jsem schopen se dozvědět nic o situaci Sinwara, pokud by byl zajat živý. Není jasné, zda průlom v příměří, pokud se objeví podle plánu, bude nějakým způsobem spojen se závazkem k obnovení rozhovorů jinde na Blízkém východě.
Bylo mi řečeno, že existují další vůdci, včetně některých v Rusku a Turecku, kteří hráli významnou roli v udržování míru. Americká armáda byla podle jejich názoru považována za nezbytný úplatek Netanjahuovi, který je nyní zcela v područí izraelské krajní pravice. Jejím účelem bylo zabránit mu zatáhnout poddajnou a neschopnou Bidenovu administrativu do války na Blízkém východě, která by byla stejně katastrofální jako válka, kterou nadále podporuje na Ukrajině.
V diplomatickém a vojenském světě působí také řada mezinárodních obchodních lídrů, kteří jsou skeptičtí k názorům a schopnostem Bidenova zahraničního týmu. Tito vůdci, známí a podporovaní americkou rozvědkou, zareagovali na současnou krizi tím, že pracovali v zákulisí, aby udrželi při životě šanci na velké politické přeskupení na Blízkém východě. Není jasné, zda prezident a jeho vysocí poradci pro zahraniční politiku chápou význam a politickou užitečnost jednání s Ruskem a Tureckem v některých otázkách. Může se také stát, že ideologům v Bílém domě je to prostě jedno.
Šukr, terč izraelského atentátu v Libanonu, byl 62letý velitel Hizballáhu a dlouholetý důvěrník Nasralláha. Americké zpravodajské služby ho považují za klíčového hráče v současné raketové válce mezi Izraelem a Hizballáhem, která vedla k evakuaci odhadem 60 000 izraelských občanů žijících na severu. Americké zpravodajské služby se domnívají, že Šukr byl článkem v řetězci velení Hizballáhu, který nesl odpovědnost za neoprávněný bombový útok minulý měsíc na drúzskou komunitu na izraelských Golanských výšinách. Při něm bylo zabito dvanáct mladých lidí během fotbalového zápasu. Drúzy, náboženskou sektu, která tvoří asi 5 procent libanonské populace, lze nalézt také v Izraeli a Sýrii. Jejich dlouholetým vůdcem v Libanonu je Walid Jumblatt, který má úzké vazby s Nasralláhem i s libanonským sekulárním politickým vedením.
Dvaašedesátiletý Šukr byl dlouhodobým cílem amerických tajných služeb. Má se za to, že patří k těm, kdo jsou odpovědní za plánování a organizování útoku na kasárna americké námořní pěchoty v Libanonu v roce 1983, při kterém zahynulo 241 Američanů a 58 francouzských vojáků. Ministerstvo financí USA vypsalo za informace o něm odměnu 5 milionů dolarů.
Šukrovi byl vystrojen velký veřejný pohřeb, ale Nasralláh na jeho zabití nereagoval silou, možná proto, že bombardování drúzské komunity bylo ostudou, která by mohla otřást vztahy mezi těmito dvěma skupinami. Tato myšlenka byla silně diskutována v následujícím rozhovoru, který jsem měl s bývalým libanonským úředníkem známým jako blízký Nasralláhovi, který řekl, že Jumblatt si dal záležet, aby Nasralláha okamžitě navštívil a vyjádřil lítost nad Šukrovou smrtí. Libanonský představitel mi také řekl, že Nasralláh „čeká na čas“ a žádná reakce na atentát se v současnosti nerýsuje.
Tyto dva atentáty vyvolaly obavy z války na Blízkém východě. Bílý dům se rozhodl pro demonstraci síly námořnictva. Americký úředník mi řekl, že „válka nepřicházela v úvahu. Nový chlapík v Teheránu vidí budoucnost z hlediska ekonomiky a obchodních vztahů a je ochoten jednat s Čínou a Ruskem. Mohl by se dále vzdělávat o ekonomickém a politickém významu Turecka a jeho rtuťovitého prezidenta Recepa Tayyipa Erdogana. „Turci vědí, co se děje na Blízkém východě a ve světě,“ řekli mi. Dalším faktorem bylo Pezeškianovo vědomí, že „Írán nemá ve Washingtonu žádné přátele“, spolu s jeho pochopením, že „Hamás ohrožuje rovnováhu ve světě nejistoty“.
Úředník dodal: „Víme, že Hizballáh a Írán se v budoucnu nějakým způsobem spojí“ a pokusí se přemoci Izrael. „Jak to udělají? Chcete znovuobnovení Hamásu v Gaze? Pokud se to stane, řekneme Izraeli, že je nemůžeme podporovat? Ani jeden z těch tří – Izrael, Írán nebo Hizballáh – neustoupí. Dostali se do strategického rohu.
“Myslím, že Netanjahu by to udělal teď.” – šel do války kvůli své povaze. Lidé zvenčí nedokážou zhodnotit hanbu a hrůzu ze 7. října. (Ochutnávka toho, co dělá Izrael v okupovaném Západním Jordánu, pozn. překl.) Hamás prý „posral pejska“ (udělal obrovskou chybu) a nemůže dojít k návratu ke starému statu quo.“
Těžištem jeho myšlenek bylo, že žádné z těchto myšlenek a obav nejsou na stole v Bidenově Bílém domě. “Co je pro mě tak úžasné,” řekl úředník, “je všeobecné zklamání médií, že neexistuje žádná nová a vzrušující válka mezi Izraelem a íránskou ‚osou zla‘.”
Místo toho dodal, že Bidenova administrativa a její zahraničněpolitický seskupení „se vyhřívají ve své moudrosti při mobilizaci rozsáhlého vojenského nasazení USA.“
“Sledujte tento prostor,” dodal. “Právě teď to vypadá dobře, ale tohle je ze dne na den.”
