Odjížděli jsme jenom s příruční taškou. Otec nesměl však již nic odvážet, protože bylo vše zabaveno Němci
Odjížděli jsme jenom s příruční taškou. Otec nesměl však již nic odvážet, protože bylo vše zabaveno Němci.
Přibližně v roce 1933 se rodiče přestěhovali do Horního Dvořiště, kde jsme bydleli do roku 1938.
Otec byl vyučený truhlář, ale protože nenašel ve svém oboru místo, nastoupil k ČSD jako dělník, kde pracoval až do důchodu. Matka byla v domácnosti. Otec byl ve spolku baráčníků.
Počátkem října, den si již nepamatuji, přišel otec z práce a řekl mamince, že musíme okamžitě odjet, poslední vlak že jede za hodinu. Pamatuji se jen na zmatek a maminčin pláč. Myla právě nádobí po obědě, ale práce zůstala nedokončená. Odjížděli jsme jenom s příruční taškou. Otec zůstal ještě asi týden v Horním Dvořišti vzhledem k zaměstnání a pak přijel za námi. Nesměl však již nic odvážet, protože bylo vše zabaveno Němci.
Nevzpomínám si, že by nám někdo vyhrožoval nebo ubližoval. Jak se to jevilo mně, probíhal odjezd v klidu.
Rodičům byla nabídnuta také jiná volba, a to přihlásit se k Němcům a pak bychom mohli v Horním Dvořišti zůstat. Na tuto možnost rodiče nepřistoupili.
Náš majetek nebyl nijak výrazný; měli jsme celkem slušně zařízený byt, na dvorku drůbež, prase a kozu. Bydleli jsme v tzv. drážním domku. Nevím, kdy rodiče obdrželi vyrozuměni, že si mohou do Horního Dvořiště dojet pro věci, které jsme tam nechali. Pamatuji se, že jela maminka, ale vrátila se s prázdnou, už se nic nenašlo.
M. S., tehdy Horní Dvořiště
Z knihy „Vyhnání Čechů z pohraničí v roce 1938“, Praha 2018. str. 17-18
